Otázka;
Jednou v diskusi s přítelem padlo tvrzení, že učedník Petr byl ukřižován hlavou dolů. Slyšel jsem to již dříve, ale po prohledání Bible nemohu najít žádnou zmínku o této události. Osoba, se kterou jsem studoval, mi od té doby volala a ptala se, kde to lze najít, a já bych jí rád poskytl správnou odpověď. Až budete mít příležitost, mohl byste mi prosím říci, zda to byl skutečně Petrův osud a z jakého textu to pochází.
Odpověď:
Tradice, že Petr byl popraven, začala zmínkou o podobě jeho smrti v 21. kapitole Janova evangelia, kde Ježíš řekl Petrovi: „Ujišťuji tě: Když jsi byl mladý, zavazoval sis opasek a chodil, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, natáhneš ruce a někdo jiný tě přiváže a ponese tě tam, kam dou nechceš jít“. Jan podal zprávu (pravděpodobně po Petrově smrti): „Řekl to na znamení toho, jakou smrtí chce oslavit Boha.“ A tak se stalo. Myšlenka, že Petr byl ukřižován (vztáhni ruce), tedy pochází od Jana, ale nezahrnuje místo ani fyzickou polohu jeho ukřižování.
Eusebius (325 n. l.) ve svých Církevních dějinách tvrdil, že všichni apoštolové byli umučeni kromě Jana . Důkazy o některých z nich jsou velmi kusé, ale počet, rozmanitost a kvalita svědectví o mučednické smrti Petra a Pavla v Římě je dostatečná na to, abychom podle mého názoru mohli důvodně tvrdit, že s největší pravděpodobností zemřeli právě takto.
Raní církevní otcové shodně tvrdí, že Petr zemřel v Římě ukřižováním během Neronova pronásledování v roce 64 po Kristu. Pokud jde o ukřižování hlavou dolů, to je také dosvědčeno, ale důkazy pro tuto konkrétní formu ukřižování jsou slabší. Apokryfní Skutky Petrovy jsou nejstarší zmínkou o ukřižování Petra hlavou dolů. Nejstarší zmínka o Petrově umučení pochází z listu Klementa Římského (kolem roku 90 n. l.). Ten ve svém listu Korinťanům uvedl: „Vezměme si vznešené příklady našeho pokolení. Největší a nejspravedlivější sloupy církve byly ze žárlivosti a závisti pronásledovány a došly až k smrti… Petr kvůli nespravedlivé závisti vytrpěl ne jednu nebo dvě, ale mnoho námah, a nakonec, když vydal své svědectví, odešel na místo slávy, které mu náleží.“ O způsobu nebo místě jeho smrti se tam mnoho nepíše, ale to, že šlo o popravu, je jasně naznačeno. Ignác ve svém Listu Římanům kolem roku 110 tvrdil, že Petr byl římským biskupem. Irenej z Lyonu kolem roku 180 n. l. souhlasí s tím, že Petr sloužil v Římě. Tertulián kolem roku 195 n. l. prohlásil: „Jsi-li však blízko Itálie, máš Řím, kde je autorita po ruce i pro nás. Jak šťastná je to církev, na níž apoštolové vylili celou svou nauku svou krví; kde Petr prožil utrpení jako Pán, kde Pavel byl korunován smrtí Jana (Křtitele, tj. tím, že byl sťat). Dionysius z Korintu, rovněž kolem roku 200 n. l. „Ty (papež Soter) jsi také svým napomenutím spojil sázení, které provedli Petr a Pavel v Římě a v Korintu; oba totiž stejně sázeli v našem Korintu a učili nás; a oba stejně, podobně vyučujíce v Itálii, podstoupili mučednickou smrt ve stejnou dobu.“ Když Eusebius v Dějinách církve referoval o ukřižování Petra a stětí Pavla, pouze předával tradici, která byla po dvě stě let jednomyslným názorem církve.
Tradice tvrdí, že Petrovo tělo se nachází v kryptě pod bazilikou svatého Petra v Římě. To vlastně není až tak přitažené za vlasy tvrzení. Když byl totiž v 60. letech 20. století zkoumán sarkofág, o němž se tvrdilo, že obsahuje jeho tělo (Margherita Guarducci, 1963-1968), důkazy potvrdily, že jde o muže starého asi 60 let, který zemřel v 1. století našeho letopočtu. Rozhodně bych nezakládal svou víru na tom, že se jedná o jeho tělo, a kromě toho není jasné, jaký význam má pro křesťana mít skutečné Petrovy ostatky.