„Žít okamžikem“, „být přítomen“: to je zřejmě způsob, jak být šťastný.
Vím, čteme to pořád dokola a hodně to slyšíme. Ale jak to vlastně DĚLAT?! Zní to tak jednoduše, říká se to tak často, až se z toho stalo klišé, ale není k tomu žádný návod. Vím, že jsem to kdysi slyšel a říkal si:
„Jo. „Buď přítomen“. Díky za sdílení, Yodo, pochopil jsem to, ale JAK? Co vlastně chceš, abych DĚLAL?“
Když nejsme mniši nebo nežijeme v jógovém ášramu, jak to vlastně DĚLAT v reálném, každodenním životě?“
Je to skvělá otázka, kterou slýchám často. Žít v přítomnosti úzce souvisí s naším štěstím, takže věnovat čas tomu, abychom přišli na strategii, která nám bude vyhovovat v reálném každodenním moderním životě, je opravdu dobře investovaný čas.
Pro mě „být přítomen“ v podstatě znamená, že MOJE MYSL JE V TEĎ. A „teď“ je tam, kde je teď moje tělo.
Pokud moje tělo myje nádobí a skládá myčku, pak je moje teď mytí nádobí, to je přítomnost. Takže je to ocenění toho, že mám myčku, že je to něco, o čem si moje babička mohla nechat jen zdát, a úhledné naskládání talířů dovnitř.
Jestliže si jdu zaběhat, je to přítomnost mých nohou pohybujících se po křovinaté cestě a zvuk mého dechu a pocit práce mých nohou, šum větru v listí. To je teď. Ne ten pocit, když doběhnu. Ten pocit, jak to dělám.
Jestliže jsem s Claire v kavárně, pak je to vůně kávy, povídání mezi námi. Teď je naše spojení v tomto okamžiku.
Být přítomný znamená umývat nádobí a prožívat tento zážitek, a ne si přát, abych dělal něco jiného a už to skončilo. Být přítomný znamená vážit si toho, že mohu běhat (což po operacích kotníku dělám), a nepřát si, aby běh skončil a bylo po něm. Být přítomný znamená vážit si povídání s mou nejlepší kamarádkou a nemyslet si „Kerist, mám tolik práce“ a přát si, aby ten čas utekl, ale soustředit se na každé slovo, které si vyměníme, a poslouchat, opravdu poslouchat, co říká. To je přítomnost.
Být přítomný znamená mít mysl zcela zapojenou a vděčně se spojit s tím, kde se právě nachází mé tělo, a nesnažit se myslet na to, co chci udělat DÁL, ale být plně v TEĎ, v tom, co se děje V TOMTO MOMENTU.
Zavázat se k větší přítomnosti vyžaduje, abychom si kladli různé otázky. Zde je několik otázek, které můžete použít, abyste se vrátili k ocenění přítomnosti:
Je moje mysl tam, kde je právě teď moje tělo?
Co právě teď cítím ve svém těle?
Co je právě teď na této situaci dokonalé?
Jaké pocity právě teď cítím ve svém těle?
Jak právě teď dýchám? Je mělký a rychlý? Je pomalý a hluboký? Dýchám nosem, nebo ústy? Jakou teplotu má vzduch?
Co rád/a dělám, když nemyslím na minulost/budoucnost, ale jen si užívám to, co dělám? Malování? Běhám? Jóga? Dělejte toho víc.
Na začátku každé lekce jógy, kterou vedu, žádám studenty, aby „uvolnili svůj den“ a „nechali svou mysl setkat se se svým tělem tam, kde je, v této místnosti“. Právě tento akt počátečního sladění s přítomností na začátku jejich hodiny je tím, co dělá jógu tak silnou a uvolňující stres.
Tak často čekáme, že se stane jedna velká věc, abychom byli šťastní. Abychom potkali toho pravého. Abychom byli o 10 kg lehčí. Abychom dostali to skvělé povýšení. Koupě vysněného domu. Když se soustředíme na získání té jedné velké věci, naše pozornost je zaměřena na BUDOUCNOST. NA TO, CO BUDE DÁL. Štěstí se stává něčím, co je třeba odložit.
Stejně tak když se zabýváme minulostí, posraným dnem v práci, schůzkou, která nedopadla tak dobře, jak jsme doufali, rozchodem, domácími pracemi, které se nestihly udělat, naše energie se promítá zpět, do minulosti, a my se odřízneme od prožívání radosti v přítomnosti.
Teď je tam, kde je vaše tělo.
Chcete-li být více přítomní, spojte svou mysl s tím, co vaše tělo dělá PRÁVĚ TEĎ.
Vyčerpejte maximum radosti z tohoto okamžiku, z tohoto okamžiku, z tohoto okamžiku právě teď.
Jediný čas, kdy můžeme prožívat štěstí, je teď.
Proto se mu říká „přítomnost“ – protože je to dar.
