Jeden z nejlepších světových obránců konce 90. let Carlos Gamarra byl svědkem Ronaldinhova vzestupu ke slávě v Brazílii, ale nikdy nebyl tím, co by se dalo nazvat blízkým přítelem. Když se však dozvěděl, že bývalého hráče Barcelony zavřeli za mříže v Asunciónu, cítila se paraguayská legenda nucena ho z úcty navštívit.
Gamarra strávil s Ronaldinhem celé dopoledne v nejpřísněji střeženém vězení Agrupacion Especializada v zemi. Toho dne mu utkvěl v paměti zvláštní obrázek.
„Upřímně řečeno, udělalo na mě dojem množství dětí, které ho obklopovaly, žádaly o fotky, autogramy. Všichni víme, že je to světová hvězda, ale tohle mě opravdu překvapilo,“ říká.
Ronaldinho a jeho starší bratr a manažer Roberto de Assis byli 6. března uvězněni kvůli podezření z použití falešných pasů při vstupu do země. Každý den se před komplexem shromažďovaly skupinky dětí, které doufaly, že budou vpuštěny dovnitř a získají selfie s Brazilcem, přestože většina z nich byla příliš mladá na to, aby si pamatovala vítězství slavné desítky na mistrovství světa v roce 2002 nebo jeho triumf ve Zlatém míči v roce 2005.
Přibližně během prvního týdne Ronaldinhova pobytu ve vězení dokonce ředitel věznice Blas Veras zorganizoval něco, čemu se žertem říkalo „Ronaldinhova minitour“, aby se s ním mladí fanoušci mohli na krátkou chvíli setkat na venkovním nádvoří věznice.
„Kvůli koronavirové krizi jsem to už nemohl dělat. Byla to škoda. Ronaldinho si jejich přítomnost užíval,“ vysvětluje.
Muž, který před nástupem Lionela Messiho a Cristiana Ronalda vládl fotbalu širokým zubatým úsměvem, zůstává populární osobností, přestože v roce 2018 oficiálně ukončil kariéru.
Když však v březnu oslavil 40. narozeniny, oslavy sestávaly jen z něj, jeho bratra a dortu, který mu do malé paraguayské cely přinesl jeden z právníků.
Dá se předpokládat, že to nebylo to, co by si vyhlášený oslavenec Ronaldinho pro takovou příležitost představoval.
V té době měl brazilský kouzelník přijímat pocty z fotbalového světa.
Naopak v jeho vlasti největší televizní stanice Globo jednala o tom, zda zrušit třídílný speciál o jeho kariéře, který je stál měsíce produkčního času. Nakonec se rozhodli, že v něm budou pokračovat.
Ronaldinho se mezitím snažil ve vězení udržet rutinu.
Vězni ve věznici Agrupacion Especializada se musí potýkat s komáry z nedaleké řeky a rizikem nákazy horečkou dengue, zatímco v jednom ze tří vězeňských bloků jsou umístěni nebezpeční zločinci.
Ronaldinho však trávil většinu času v jiné části s 25 vězni a kromě jiných výsad měl v cele k dispozici televizi. Podle Globosportu sledoval ze své cely vítězství Atletica Madrid v Lize mistrů nad Liverpoolem 3:2.
Celkově byl Ronaldinho ve vězení 32 dní.
Poslední týden po čtvrté žádosti jeho právníků paraguayský soudce konečně rozhodl o jeho propuštění z vězení do domácího vězení poté, co on a jeho bratr zaplatili kauci 1,6 milionu dolarů a souhlasili s tím, že neopustí zemi.
Své rozhodnutí jim soudce sdělil ve videohovoru přes WhatsApp. Na jeho konci mu Ronaldinho ve svém tradičním černém baretu jen dal znamení „hang loose“ a usmál se.
Od té doby bydlí v hotelu Palmaroga s průměrnou cenou asi 64 dolarů za noc v centru Asunciónu, jen tři kilometry od věznice, kde byl přes měsíc vězněn. Stráže kontrolovaly obvod budovy.
Jak se stalo, že jeden z nejlepších hráčů všech dob skončil takto?“
Okamžité pokušení – a je to pochopitelné, vzhledem k jeho slávě po odchodu do důchodu doma jako „krále náhodných koncertů“ – bylo brát první fotografie, na kterých si ve vězení dává do těla, jen jako další kapitolu Ronaldinhova barvitého příběhu. Tentokrát však nebyl důvod k smíchu.
V případu, který začal falešnými pasy, jež Ronaldinho a jeho bratr údajně použili při vstupu do Paraguaye 4. března, bylo zatím zadrženo 15 lidí, ale od té doby se to rozrostlo ve vyšetřování možného praní špinavých peněz.
Jeden z Ronaldinhových právníků, Adolfo Marin, trvá na tom, že brazilská ikona si myslela, že pas a doklady dostala „jako dárek“.
„Nevěděl, že páchá trestný čin. Je hloupý,“ řekl Marin listu Folha de S. Paulo.
Takové prohlášení může znít poněkud tvrdě, ale lidé obeznámení s jeho okolím ho nepovažují za zcela nevhodné.
Přestože jeho neuvěřitelný talent fascinoval fanoušky a udělal z něj nejzářivější fotbalovou hvězdu počátku tisíciletí, Ronaldinho nikdy nevypadal, že by měl svůj život pod kontrolou a že by si uvědomoval, co se kolem něj děje.
To, že mnozí jeho krajané nepovažovali jeho fotografii v poutech za obrovský šok, vypovídá o tom, jak hluboko klesla jeho prestiž.
„Vždycky byl tak soustředěný na hru, že když Brazílii vyřadil Kamerun z olympijských her v roce 2000, ani nevěděl o pravidle o zlatém gólu a zůstal tam zmateně koukat, co se to děje,“ vzpomíná Diogo Olivier, fotbalový publicista časopisu Zero Hora, který Ronaldinha sledoval po celou dobu jeho kariéry.
„Ale v určitém okamžiku to všechno musí mít své hranice. Pokud je vám 40 let, musíte si uvědomit, že když vstoupíte do cizí země s falešným pasem, budete zadrženi. V takovém věku musíte mít ve svých rozhodnutích určitou zodpovědnost.
„Ronaldinho má pověst člověka, který je v nevědomosti, pokud jde o záležitosti mimo hřiště. A nejhorší na tom je, že je to skutečně pravda. Nemá o svých záležitostech ani ponětí.“
„Ronaldinhova rodina mu postavila bublinu a řekla: ‚Ty tam jdi a hraj a zbytek nech na nás. A on byl do té bubliny vhozen velmi brzy, protože jeho potenciál byl směšný. Takže tam byl od čtrnácti let a nikdy se nemusel starat o nic jiného. Opravdu věřím, že nemohl s jistotou vědět, co v Paraguayi dělá. Opravdu tomu věřím.“
Po celou Ronaldinhovu cestu ze skromných poměrů v Porto Alegre ke slávě bylo Assisovým úkolem zajistit, aby do této bubliny nikdy nepronikla žádná negativita.
Sám bývalý fotbalista, muž, kterého Ronaldinho obvykle nazývá „patrao“ (šéf), byl průlomovou hvězdou v klubu Gremio, kde v roce 1989 zvedl nad hlavu Brazilský pohár. V té době byl považován za budoucího internacionála, ale místo toho, aby čekal na povolání, přijal lukrativní nabídku ze švýcarského Sionu, což bylo rozhodnutí, které narušilo jeho vzestup a nakonec zpečetilo jeho osud brigádníka.
Ve svých dvaceti letech, kdy hrál v Japonsku, se už na dálku staral o Ronaldinhovu kariéru, odmítal nabídky z PSV Eindhoven a snažil se chránit svého bratra před stejnými chybami jako on.
Assis nebyl pro usměvavého chlapce jen starším bratrem. Poté, co jejich otec zemřel za tragických okolností, když se utopil v jejich bazénu, se Assis stal pánem domu.
Do tohoto luxusního domu se rodina Assise Moreiry nastěhovala jen několik měsíců před otcovou smrtí.
Dům byl odměnou od klubu Gremio po Assisově rozhodnutí podepsat novou smlouvu a odmítnout nabídku z Turína. Aby tyto vzpomínky hodil za hlavu, rozhodl se Assis o něco později zbavit bazénu.
Když si tím vším společně prošli, nemělo by nás překvapit, že Ronaldinho Assisovi slepě důvěřuje.
Hlavním problémem však je, že Assis má také pověst chamtivce, což světovému hráči roku 2004 a 2005 podle FIFA nakonec několikrát způsobilo problémy.
Přestože je Ronaldinho všeobecně známý jako Ronaldinho Gaucho (přídavné jméno označující ty, kteří se narodili ve státě Rio Grande do Sul), ve svém rodném městě zdaleka není hrdinou – spíše naopak.
Dnes se kvůli minulým sporům se svým chlapeckým klubem Gremio nemůže procházet ani po ulicích svého rodného města Porto Alegre. V obou hrál Assis významnou roli:
Nejprve tím, že Ronaldinha po skončení smlouvy v roce 2001 odvedl do Paris Saint-Germain a nechal brazilský tým bez jediného haléře, a později při Ronaldinhově návratu domů o deset let později, kdy podnítil nabídkovou válku mezi Flamengem, Palmeiras a Gremiem, aby si nakonec vybral tým z Ria de Janeira.
„Přes to všechno Ronaldinho stále vnímá Assise jako člověka, který se vzdal svého mládí, aby se postaral o jeho rodinu, takže mezi nimi existuje obrovský dluh vděčnosti,“ tvrdí Olivier.
„Když procházeli těžkým obdobím, byl to právě Assis, kdo řešil problém a dokonce odešel dříve do fotbalového důchodu, aby se mohl starat o Ronaldinha.“
Vinicius Grissi, fotbalový publicista pro Bandeirantes a 98 FM, dodává: „Je těžké říct, že tato bezvýhradná důvěra byla Ronaldinhovou největší chybou. Vždyť Assisův vliv na jeho život byl obrovský už od jeho hráčských začátků.“
„Jinými slovy, i s tak velkým talentem by to možná nedotáhl tak daleko, kdyby neměl po svém boku člověka. Není žádným tajemstvím, že mimo hřiště Ronaldinho nikdy nebyl člověkem, který by sám rozhodoval o své budoucnosti. Ta byla vždy v rukou někoho jiného, zejména jeho bratra.“
Tento druh závislosti není mezi brazilskými hráči vůbec zvláštní.
„Měli jsme Adriana a jeho otce, vztah plný velké náklonnosti, ale také závislosti. Neymar a jeho otec také, i když tento je trochu jiný – méně citově závislý a více založený na naprosté důvěře v rozhodnutí. Myslím, že jsou možná nejlepším přirovnáním, které můžeme k Ronaldinhovi a Assisovi použít,“ tvrdí Leonardo Bertozzi, fotbalový analytik ESPN.
„Když Ronaldinho opustil Milán a vrátil se do Brazílie, Assis seděl u jednání se třemi týmy a každému z nich říkal něco jiného.
„Ronaldinho mohl být v takových situacích tvrdší a dát více najevo svůj názor, ale zjevně to neudělal.“
Teď, když je stále ve vazbě v Paraguayi, má určitě dost času přemýšlet o minulých chybách z pokoje 104 v hotelu Palmaroga.
V posledních letech bylo jeho jméno zataženo do kontroverzí, jako například nezaplacené 2 dolary.5 milionů pokut za poškození životního prostředí, byl mu zabaven brazilský pas, hovořilo se o něm jako o možném kandidátovi do senátu za krajně pravicovou stranu v zemi, dělal reklamu pochybným firmám a stál před soudem kvůli údajné pyramidové hře.
Ronaldinho si prošel drsným pádem z milosti, ale ve svých 40 letech se ještě může postarat o to, aby jeho fotbalový odkaz nebyl po odchodu do důchodu zcela zničen.
“ V takových případech se mi vždy vybaví Maradona – velmi problematická postava, která měla také svůj podíl na průšvizích. Stále si pamatuji obraz jeho útěku z Itálie v roce 1991 uprostřed celého skandálu,“ říká Bertozzi.
„Samozřejmě, že pověst člověka může být za těchto okolností ovlivněna, ale vzpomínky na hráče si určitě najdou způsob, jak se prosadit.“
„Ronaldinho byl jediný, kdo se mohl skutečně vyrovnat Peleho postavení. Sledoval jsem ho od samého začátku a nikdy jsem neviděl nikoho tak talentovaného s míčem. S trochu větší disciplínou mimo hřiště z něj mohl být mnohem větší hráč, někdo, kdo by vyhrál pět korun Zlatého míče,“ uzavírá Olivier.
Místo toho se Ronaldinho z pravděpodobně nejlepšího hráče světa číslo 10 stal vězněm číslo 194 v paraguayském vězení. Jeho největší výzvy teď leží mimo hřiště.