Úspěch spojenců v kampani mohl oslabit Centrální mocnosti, umožnit Británii a Francii podpořit Rusko a pomoci zajistit britskou sílu na Blízkém východě. Úspěch však závisel na rychlém zhroucení tureckého odporu Osmanské říše.
Generál sir Ian Hamilton se rozhodl provést dvě vylodění: umístit britskou 29. divizi na mysu Helles a Australský a novozélandský armádní sbor (ANZAC) severně od Gaba Tepe v oblasti později nazvané Anzac Cove. Obě vylodění byla rychle zadržena odhodlanými osmanskými jednotkami a Britové ani Anzacové nebyli schopni postoupit.
Na Gallipoli se rychle rozhořela zákopová válka, která odrážela boje na západní frontě. V zátoce Anzac byla obzvláště intenzivní. Ztráty na obou místech silně narůstaly a v letních vedrech se podmínky rychle zhoršovaly. Rozmohly se nemoci, jídlo se rychle stalo nepoživatelným a objevila se obrovská hejna černých mrtvolných much.
V srpnu byl severně od Anzac Cove zahájen nový útok na kopce kolem Chunuk Bair. Tento útok spolu s novým vyloděním v zátoce Suvla rychle selhal a vrátila se patová situace. Nakonec bylo v prosinci rozhodnuto o evakuaci – nejprve Anzacu a Suvly, v lednu 1916 pak Hellesu
.