Ten telefonát byl pro ně šok. Vaše teta nemůže být přemístěna do zařízení péče o duševně nemocné, musíme ji z tohoto zařízení propustit, sdělila Jeffu Reganovi zdravotní sestra. Máte 30 dní na to, abyste ji odstěhovali.
Druhý den vám bylo doručeno zákonné oznámení. Čtyřiadevadesátiletá Marilou Jonesová, která trpěla demencí, byla vystěhována ze zařízení Atria at Foster Square, které se nachází ve Foster City v Kalifornii. Důvod: „Nenosíte váhu a při všech přesunech potřebujete asistenci dvou členů personálu,“ stálo v oznámení.
Po celé zemi zařízení s pečovatelskou službou vystěhovávají obyvatele, kteří zestárli a zeslábli, a v podstatě jim říkají: „Už se o vás nemůžeme starat.“
Regan byl zaskočen: Po konzultaci s personálem Atria o zhoršujícím se zdravotním stavu své tety zařídil spolu s Jonesovým manželem, 88letým Williamem, její přemístění na oddělení péče o osoby s demencí v tomto zařízení. Byl vybrán pokoj a nakoupen nábytek. Nyní však společnost Atria tvrdí, že nakonec nemůže vyhovět jejím potřebám.
Tento postup není neobvyklý. Po celé zemi zařízení poskytující asistované bydlení vystěhovávají své obyvatele, kteří zestárli a zeslábli, a v podstatě jim říkají: „Už se o vás nemůžeme starat.“
Vystěhování je na prvním místě v seznamu stížností na asistované bydlení, které dostávají ombudsmani pro dlouhodobou péči v USA.USA. v roce 2016, což je poslední rok, za který jsou k dispozici údaje, bylo zaznamenáno 2 867 stížností tohoto druhu – číslo, které je podle odborníků téměř jistě podhodnocené.
Často toho obyvatelé nebo jejich rodiny mohou proti vystěhování udělat jen málo. Bydlení s pečovatelskou službou je regulováno jednotlivými státy a předpisy bývají volně formulovány, což umožňuje zařízením značnou flexibilitu při určování toho, koho přijmou za obyvatele, jakou péči jsou ochotna poskytnout a kdy je vystěhování oprávněné, uvedl Eric Carlson, vedoucí právník organizace Justice in Aging, která se zabývá právní ochranou.
Přestože se předpisy jednotlivých států liší, vystěhování je obvykle povoleno, pokud obyvatel neplatí poplatky, nedodržuje pravidla zařízení nebo se stává nebezpečným sobě nebo ostatním; pokud se zařízení mění na jiné využití nebo se zavírá; a pokud vedení rozhodne, že potřeby obyvatele přesahují jeho možnosti poskytovat péči – což je souhrnná kategorie, která umožňuje značnou volnost.
Získejte zdarma průvodce 7 fázemi Alzheimerovy choroby
Na rozdíl od domovů pro seniory nemusí zařízení s pečovatelskou službou obecně dokládat své úsilí o poskytování péče ani prokazovat, proč nemohou zajistit odpovídající úroveň pomoci. Ve většině států neexistuje jasná možnost odvolání proti rozhodnutí zařízení ani požadavek na zajištění bezpečného propuštění do jiného zařízení – práva, která mají obyvatelé pečovatelských domů podle federální legislativy.
Je to velmi frustrující, „protože státní předpisy neposkytují dostatečnou ochranu,“ řekla Robyn Grantová, ředitelka pro veřejnou politiku a obhajobu v organizaci National Consumer Voice for Quality Long-Term Care.
Někdy je vystěhování vyvoláno změnou vlastníka nebo vedení, která podnítí přehodnocení politiky centra s pečovatelskou službou. V jiných případech se vystěhování zaměřuje na obyvatele a rodinné příslušníky, kteří si stěžují, že nedostávají odpovídající pomoc.
S tímto se setkáváme pravidelně:
Amy Delaneyová, chicagská právnička zabývající se právem starších osob, vypráví o klientce ve věku kolem 80 let s demencí, která byla přijata do luxusní komunity pro asistované bydlení. Když si její dvě dcery všimly nedostatků v péči o matku, manažeři po nich požadovali, aby si najaly soukromou pečovatelku na plný úvazek za 10 000 dolarů měsíčně, navíc k poplatku zařízení ve výši 8 000 dolarů měsíčně.
Jednoho dne šla dcera na návštěvu, viděla, jak personál podřimuje, a vyfotila si to na mobilní telefon, který poslala správci zařízení s poznámkou vyjadřující obavy. „O několik dní později jí zavolali, že její matka začala být bojovná a musí být převezena do nemocnice na psychiatrické ošetření,“ uvedla Delaneyová.
Dcery se vydaly do zařízení a odvezly matku do jednoho ze svých domovů. „O několik týdnů později pro ni našly jiné zařízení s pečovatelskou službou,“ řekla Delaneyová s tím, že když dcery uvažovaly o žalobě, nenašla v matčině dokumentaci žádný záznam o problémech s chováním.
„Setkáváme se s tím pravidelně:
Provozovatelé domů s pečovatelskou službou tvrdí, že přemístění je často nutné, když se zdravotní stav obyvatel zhorší, a že dobrá komunikace o měnících se potřebách je zásadní.
Provozovatelé domů s pečovatelskou službou tvrdí, že přemístění je často nutné, když se zdravotní stav obyvatel zhorší, a že dobrá komunikace o měnících se potřebách je zásadní.
„Jsme přesvědčeni, že poskytovatelé by měli být vůči spotřebitelům otevřeně informováni o jejich schopnostech péče a měli by podporovat důkladnou a průběžnou konverzaci s obyvateli a jejich blízkými o jejich potřebách – zejména s tím, jak se vyvíjejí,“ napsala v e-mailu Rachel Reevesová, mluvčí Národního centra pro asistované bydlení.
Společnost Atria Senior Living, která provozuje komunity asistovaného bydlení na více než 225 místech ve 27 státech a sedmi kanadských provinciích, odmítla okolnosti Jonesova vystěhování komentovat v souladu se svou politikou ochrany soukromí obyvatel. V e-mailu mluvčí vysvětlil, že „v souladu se státními zákony provádíme pravidelné hodnocení, abychom zajistili, že obyvatelé dostávají odpovídající úroveň péče, a abychom určili, zda můžeme i nadále uspokojovat jejich potřeby.“
V případě Jonesové Regan uvedl, že jeho strýci Williamovi řekl marketingový manažer, že jeho žena může „stárnout na místě“ v Atria at Foster Square, protože je zde k dispozici široká škála služeb – asistované bydlení, péče o paměť a hospicová péče.
Pár byl ochoten za přestěhování do této luxusní komunity v červenci 2017 zaplatit nemalou částku: jednorázový vstupní poplatek 8 000 dolarů, 10 000 dolarů měsíčně za byt se dvěma ložnicemi, 500 dolarů měsíčně za podávání léků a příplatky za pomoc při přesunech, doprovod na jídlo a častější koupání, mimo jiné druhy asistence, které někdy činily 2 300 dolarů měsíčně.
Jonesová však slábla. „Mojí největší chybou bylo, že jsem ji nedostala do péče pro seniory dříve, kde by jí věnovali více pozornosti,“ řekla Reganová.
V týdnech před rozhodnutím společnosti Atria o vystěhování Jonesová několikrát upadla, byla hospitalizována kvůli nepravidelnému srdečnímu rytmu a začala užívat nové léky na ředění krve.
Po jednání společnosti Atria „jsem k nim ztratila veškerou důvěru,“ řekla Reganová. Během dvou týdnů našel jinou komunitu, Sunrise of Belmont, pro svou tetu, která se přestěhovala do paměťové péče, a pro svého strýce, který se přestěhoval do vlastního bytu – dohromady za téměř 20 000 dolarů měsíčně.
Zatímco jeho teta nyní dostává dobrou péči, jeho strýc byl přestěhováním otřesen, má deprese a těžko si zvyká, řekl Regan.
Právníci zabývající se právem starších lidí a ombudsmani dlouhodobé péče doporučují několik strategií. Než se přestěhujete do komunity s pečovatelskou službou, „pečlivě se ptejte na to, co zařízení bude a nebude dělat,“ řekl Carlson z organizace Justice in Aging. Co se stane, pokud maminka upadne nebo se její demence bude nadále zhoršovat? Co když se zhorší její inkontinence nebo bude potřebovat, aby jí někdo pomohl s užíváním léků?“
- Přečtěte si pečlivě smlouvu o přijetí do zařízení, ideálně s pomocí právníka pro seniory nebo zkušeného manažera geriatrické péče. Pečlivě zkontrolujte oddíl o nedobrovolném přemístění a zeptejte se na počet personálu. Nechte si od vedení zařízení dát písemně veškeré sliby, které vám dalo.
- Pokud obyvatel obdrží oznámení o vystěhování – obvykle 30 dní předem – nevystěhovávejte se hned. Pokud zařízení tvrdí, že již nemůže zvládnout něčí potřeby péče, přiveďte lékaře, aby posoudil, zda je asistované bydlení stále vhodnou volbou, říká Anthony Chicotel, právní zástupce kalifornské organizace Advocates for Nursing Home Reform. Zkuste se zařízením vyjednávat, pokud můžete navrhnout řešení obav, které manažeři vznášejí.
- Podejte stížnost místnímu úřadu ombudsmana pro dlouhodobou péči, který zahájí vyšetřování a obvykle proces zpomalí, řekl Joseph Rodrigues, státní ombudsman pro dlouhodobou péči v Kalifornii. Ombudsmani zastupují zájmy obyvatel ve sporech a mohou vám pomoci hájit vaše zájmy, poznamenal.
- Zvažte podání žaloby k soudu pronajímatele nebo občanskoprávnímu soudu ve vaší oblasti – právní možnost, která je k dispozici v případě, že jiné možnosti odvolání nejsou k dispozici. Nebo požádejte o „přiměřené úpravy potřeb obyvatele podle federálního zákona o spravedlivém bydlení.“
- Zůstat na místě a čekat, až zařízení zahájí právní kroky, vám získá čas, což by mělo být vaším cílem. Nespěchejte s přestěhováním do jiného zařízení, aniž byste si ho prověřili a ujistili se, že vám bude lépe vyhovovat nyní i v budoucnu, říká Chicotel.
- Zvažte také, zda chcete zůstat ve stávajícím zařízení. „Opravdu chcete být někde, kde vás nechtějí?“ řekl Jason Frank, právník zabývající se právem starších osob v Marylandu. Pro většinu klientů je podle něj odpověď záporná.
- Nakonec zvažte úpravu svých očekávání. „Úspěch pro některé rodiny je ‚koupil jsem mámě tři roky dobré péče v domě s pečovatelskou službou‘ a teď se její nemoc posunula a je čas na kvalifikovanou ošetřovatelskou péči,“ řekla Judith Grimaldiová, advokátka pro starší lidi v New Yorku.
Kaiser Health News je nezisková zpravodajská služba zabývající se zdravotnickými otázkami. Jedná se o redakčně nezávislý program nadace Kaiser Family Foundation, která není spojena se společností Kaiser Permanente.