Mnozí z nás studovali své ruce a všímali si, zda je delší ukazováček nebo prsteníček. Pro většinu z nás je to čistě estetická záležitost nebo matná vzpomínka na něco, co jsme někde slyšeli o tom, co tento rozdíl znamená. Ukazuje se, že to, zda máte delší ukazováček nebo prsteníček, znamená hodně.
Výzkum naznačuje, že mít delší prsteníček ve srovnání s ukazováčkem odráží větší vystavení mužským hormonům během pobytu jedince v děloze matky. Mezi pohlavími i uvnitř nich existují rozdíly v délce prstů, které souvisejí s relativně více mužským versus ženským vývojem. Ve skutečnosti může prenatální expozice hormonům poskytnout důležitý pohled na zdroje pohlavních rozdílů v různých zdravotních stavech u dospělých.
Prenatální expozici hormonům u lidí samozřejmě měřit nemůžeme. Jako nepřímý ukazatel však můžeme použít relativní délku druhého a čtvrtého prstu (tj. ukazováčku a prsteníčku).
Dvě studie prezentované minulý týden na mezinárodní konferenci Alzheimerovy asociace představují nové údaje o souvislosti mezi relativní délkou prstů a tím, zda se u jedinců ve vyšším věku objeví kognitivní poruchy nebo demence.
Gatzová a její kolegové použili studii USC Understanding America Study, což je pravděpodobnostní online panel více než 8 000 amerických domácností, aby porovnali ty, kteří uvedli relativně delší ukazováček, s těmi, kteří uvedli relativně delší prsteníček. Účastníci panelu předtím vyplnili tři webové kognitivní testy – číselné řady, obrázkovou slovní zásobu a slovní analogie.
Tým zaznamenal statisticky významný vzorec u žen, zejména u číselných řad a slovních analogií. V mladším věku dosahovaly vyššího skóre ženy s relativně delšími ukazováčky než ženy s relativně delšími prsteníčky, což odpovídá tomu, že verbální schopnosti jsou lepší u dívek než u chlapců. Také u žen s relativně delšími ukazováčky dosahovaly ty starší nižšího skóre než ty mladší, což odpovídá změnám v poznávání souvisejícím s věkem. V nejstarším věku však ženy s relativně delšími prsteníčky dosahovaly stejných nebo vyšších výsledků než ženy s relativně delšími ukazováčky a starší ženy dosahovaly stejně dobrých výsledků jako mladší ženy. U mužů nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly.
Pike a jeho kolegové prováděli nábor starších osob z komunitních center péče o dospělé a z domovů pro seniory. Osoby s pozitivní anamnézou demence nebo významným zhoršením paměti tvořily skupinu „s demencí“; všechny ostatní subjekty byly klasifikovány jako „bez demence“. Výzkumní asistenti použili skener k vytvoření obrazu rukou účastníků. Poté změřili délku druhé (2D) a čtvrté číslice (4D) pomocí měřítka. Tyto hodnoty byly použity k výpočtu poměru 2D:4D. Všechna měření prováděl vyšetřovatel, který byl slepý k tomu, kdo byl označen za osobu s demencí.
Ženy s demencí měly ve srovnání s ženami bez demence výrazně feminnější (vyšší) poměr 2D:4D, což naznačuje, že ženský vzorec raného vývoje může predisponovat k demenci. U mužů tento rozdíl nebyl statisticky významný.
Výsledky těchto dvou studií naznačují, že prenatální expozice mužským hormonům může přispívat k zachování kognitivních funkcí u starších žen, což je potenciálně činí méně zranitelnými vůči Alzheimerově chorobě. Tato zjištění přispívají k pochopení možných základů pohlavních rozdílů v riziku demence. V současné době patří mezi nejlepší doporučení pro zachování zdravého poznávání ve vyšším věku zdravý životní styl, jako je pravidelná fyzická aktivita a dobré kardiovaskulární zdraví.
.