„Proto nyní není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši“
Když jsem byl poprvé spasen, netrvalo mi dlouho, než jsem si udělal představu o tom, co Pavel myslel slovy: „Proto nyní není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši“ (Římanům 8,1). Myslel jsem si, že Pavel má na mysli něco jako „křesťané se nikdy necítí vinni, když hřeší“. „Věděl jsem“, že to tak znamená, protože jsem tak slyšel ostatní tento verš používat.
„Proto nyní není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši“ (Římanům 8,1 NASB)
Časem jsem však začal verši rozumět jinak. Výklad „bez pocitu viny“ selhává ve třech důležitých testech: ve významu řeckého slova, v bezprostředním kontextu a v širším kontextu celého Písma. Slovo přeložené do češtiny jako „odsouzení“ je řecké slovo katakrima. V návaznosti na autoritativní lexikon Bauer, Arndt a Gingrich F. F. Bruce (sám autorita v oblasti řeckého jazyka) říká, že katakrima v tomto kontextu znamená „trest následující po rozsudku … trestní otroctví“
Význam slova „odsouzení“ potvrzuje bezprostřední kontext
Nehovoří tedy o prohlášení naší viny, ale o otroctví hříchu, které následuje po vině. Tento význam je potvrzen bezprostředním kontextem, který se nachází v následujícím verši, protože Pavel říká: „Zákon Ducha života v Kristu Ježíši vás totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti“. Už nemáme katakrima (neboli otroctví hříchu), protože (nebo jak říká Pavel, protože) Kristus nás od něj skrze Ducha osvobodil. Už nejsme odsouzeni k životu v otroctví hříchu. Pokud by tento verš ve skutečnosti znamenal, že křesťanům jsou cizí všechny pocity viny, odporoval by mnoha jasným místům v Písmu, včetně dvou níže uvedených:
Ačkoli jsem vám svým dopisem způsobil zármutek, nelituji toho; ačkoli jsem toho litoval – neboť vidím, že ten dopis vám způsobil zármutek, i když jen na chvíli -, nyní se raduji, ne že jste byli zarmouceni, ale že jste byli zarmouceni až k pokání; byli jste totiž zarmouceni podle Boží vůle, abyste skrze nás v ničem neutrpěli ztrátu. (2. Korintským 7,8-9 NASB)
– Článek pokračuje po této reklamě –Buďte nešťastní, truchlete a plačte, ať se váš smích promění v kvílení a vaše radost ve sklíčenost. Pokořte se před Hospodinem a on vás povýší. (Jakub 4,9-10 NASB)
Zdravý duch je citlivý na hřích
Zdravý duch je citlivý na hřích. Pouze zažrané svědomí se necítí špatně, když člověk dělá špatné věci. Citlivé svědomí funguje podobně jako nervová soustava našeho těla. Bolest nám říká, když děláme něco (například strkáme ruku do ohně), co poškodí tkáně. Naučíme se neopakovat jednání, které nám působí bolest. Jednou jsem poznal mladého muže, který v důsledku autonehody ztratil citlivost v jedné noze. Při jedné příležitosti si nohu podepřel o topení, když usínal. Probudil ho zápach pálícího se masa. Kdyby byl schopen cítit, pohnul by nohou dříve, než došlo k takovému poškození.
Cítit se špatně, když jsme udělali špatné věci, je pro nás dobré. Neznamená to však, že bychom měli upadat do neutuchající deprese nebo že bychom se měli někdy vzdávat. Není ani spravedlivé zatěžovat pojem zdravého svědomí těmito dvěma, oddělenými otázkami. Odmítnutím těchto dvou destruktivních činů bychom neměli odmítat myšlenku zbožného svědomí.
Klíčem k pochopení Římanům 8,1 je porozumět tomu, co měl na mysli Pavel, ne tomu, co mají na mysli naši přátelé. Pavel nechtěl říci, že křesťané se nikdy necítí špatně kvůli tomu, že zhřešili, chtěl říci, že křesťané jsou osvobozeni a nemusí hřešit.