Swing states, známé také jako battleground states nebo purple states, jsou vysoce konkurenční státy, které v minulosti kolísaly mezi hlasy pro různé strany v prezidentských volbách. Zatímco většina států důsledně hlasuje podle stranické linie – v letech 2000 až 2016 volilo 38 států stejnou politickou stranu – těm několika málo, které tak nečiní, věnují kandidáti a zpracovatelé průzkumů veřejného mínění nadměrnou pozornost. Zde je historie swing states a jejich silný vliv na volby v Americe.
The Electoral College Gives States Power
Otcové zakladatelé byli rozděleni v názoru na to, jak vybrat prezidenta. Někteří chtěli, aby vůdce národa vybíral Kongres, zatímco jiní chtěli, aby občané volili přímo. Sbor volitelů vznikl jako kompromis. Ústava přiděluje každému státu určitý počet volitelů na základě celkového počtu delegátů daného státu v Senátu a Sněmovně reprezentantů. Celkem je v kolegiu volitelů 538 hlasů a prezidentští kandidáti potřebují k získání Bílého domu 270 hlasů volitelů. Čtyřicet osm z padesáti států má systém „vítěz bere vše“, což znamená, že ten, kdo získá hlasy voličů, získá všechny hlasy ve sboru volitelů daného státu. Dva státy – Maine a Nebraska – používají metodu kongresových obvodů, což znamená, že přidělují dva hlasy volitelů vítězi lidového hlasování ve státě a jeden hlas volitele vítězi lidového hlasování v každém kongresovém obvodu.
Prezidenti mohou vyhrát lidové hlasování a prohrát hlasování v kolegiu volitelů. Stalo se to již pětkrát, naposledy ve volbách v roce 2016, kdy Hillary Rodham Clintonová získala o 2,8 milionu hlasů lidu více než vítěz volebního kolegia Donald Trump, což byl největší rozdíl v historii.
Protože 38 z 50 států od prezidentských voleb v roce 2000 hlasovalo pro stejnou stranu, je poměrně snadné předpovědět, které státy budou hlasovat pro demokratického kandidáta a které pro republikána. Právě státy, které nehlasují důsledně podle stranické linie, rozhodují o tom, zda kandidát vyhraje nebo prohraje:
Have There Always Been Swing States?
WATCH:
Existuje důvod, proč ve Spojených státech existují swingové státy – americký volební systém je strukturován podle států. Jak vysvětluje John Hudak, vedoucí pracovník Brooklings Institution: „Náš systém prezidentských voleb je navržen tak, aby státy byly důležitou jurisdikční jednotkou při hlasování.“
Hudak přičítá vysoce konkurenčním prezidentským volbám v roce 1800 mezi Aaronem Burrem a Thomasem Jeffersonem, že zvýšily politický zájem o vítězství v konkrétních státech.
„Po roce 1800 začaly státy tvrdě přistupovat k tomu, aby se ujistily, že jejich čísla jsou shromažďována i vykazována. Postupem času se politici dozvěděli, jak vypadají volební obvody jednotlivých států, a tato soutěživost také rostla,“ říká Hudak.
David Schultz, editor knihy Presidential Swing States: Proč záleží jen na deseti, spolu se Stacey Hunter Hechtovou, říká, že swingové státy se začaly skutečně objevovat po občanské válce. „V roce 1860 to byla otázka otroctví, která vytvořila swingové státy jako Ohio,“ říká Schulz. Vysvětluje, že Republikánská strana byla založena jen o několik let dříve ve Wisconsinu a na Středozápadě se rozjížděla. Strana se proslavila podporou zrušení otroctví a udržením Unie.
„Severní státy hlasovaly pro Lincolna. Jižní státy volí demokratického kandidáta. Právě státy jako Ohio vychýlily rovnováhu,“ říká. „Žádný republikán nevyhrál prezidentské volby, pokud nevyhrál Ohio,“ říká Schultz.
Ačkoli je tento pojem téměř stejně starý jako Sbor volitelů, termín „swing state“ je relativně moderním výtvorem, který poprvé použily New York Times v roce 1936, když Franklin D. Roosevelt vedl kampaň na Západě. Tento pojem se začal používat až po ostře sledovaných volbách v roce 2000, kdy se novináři se stále větším zápalem věnovali bojovým státům, jako je Florida.
Proč na swing states záleží?
Prezident Harry Truman drží v ruce předčasný výtisk deníku Chicago Daily Tribune, který oznamuje jeho porážku Thomasu Deweymu v prezidentských volbách, St Louis, Missouri, listopad 1948.
Bettmann Archive/Getty Images
Tvrzení, že „každý hlas se počítá“, platí zejména ve swing states. Těsné prezidentské volby v celé americké historii to potvrzují: Harry S. Truman porazil v roce 1948 Thomase Deweyho, když zvítězil o méně než jedno procento hlasů v tehdejších váhajících státech, jako byly Ohio, Kalifornie, Indiana, Illinois a New York – závod byl tak těsný, že novinové titulky omylem prohlásily Deweyho za vítěze.
V prezidentských volbách v roce 1960 mezi Richardem M. Nixonem a Johnem F. Kennedym zvítězil v deseti státech o méně než dvě procenta hlasů. A v roce 2000 rozhodlo o výsledku voleb to, kdo vyhrál Floridu, kterou George W. Bush získal rozdílem pouhých 537 hlasů.
Vysoká sázka na vítězství v rozhodujících státech znamená, že kandidáti vynakládají 75 a více procent svého rozpočtu na kampaň na jejich získání. Kandidáti v rámci kampaně navštěvují téměř výhradně swing states a ostatní státy často zcela vynechávají, pokud neshání finanční prostředky. „Swing states jsou prezidentskou kampaní,“ říká Hudak.
Jaká dynamika vytváří swingové státy?“
Existují tři hlavní faktory, které mohou vytvořit swingové státy, a ty se často překrývají a jsou všechny ve hře.
1. Změny v počtu obyvatel. Městské oblasti mají tendenci volit demokraty a venkovské oblasti mají tendenci přiklánět se k republikánům. Když občané opouštějí liberálně orientované pobřeží nebo velká města a usazují se v menších městech nebo venkovských oblastech, mohou změnit rovnováhu mezi stranami.
2. Ideologická polarizace: Pew Research Center zjistil, že ideologické rozdíly mezi stranami se začaly prohlubovat v roce 2000. „Před rokem 1990 bylo na severu hodně liberálních republikánů a na jihu konzervativních demokratů,“ říká Hudak. „Jak se strany rozdělují, mohou měnit to, zda je stát swing state, nebo ne.“
3. Umírněná politika: Ve státě, kde je více umírněných voličů, se dělení na republikány a demokraty zužuje, což ztěžuje určování politických výsledků. Hudak říká, že státy včetně Maine a New Hampshire „mají hodně umírněných, nezávisle smýšlejících voličů…, kteří pohánějí tuto soutěživost dvou stran.“
Hudak dodává, že s vývojem země se vyvíjel i počet a identita swing states. „Zákon o volebních právech měl obrovský vliv na získání volebního práva Afroameričanů, kteří před 50 lety nemohli volit v místech, jako je Texas, Severní Karolína a Georgie,“ říká Schultz.
Swing States in the 2020 Election
Ve volbách v roce 2016 si Donald J. Trump zajistil vítězství ve Sboru volitelů tím, že vyhrál šest z deseti nejkonkurenceschopnějších swingových států.
Potenciální battleground states v prezidentských volbách v roce 2020 mezi Joe Bidenem a Donaldem J. Trumpem zahrnují Arizonu, Floridu, Georgii, Iowu, Maine, Michigan, Minnesotu, Nebrasku, Nevadu, New Hampshire, Severní Karolínu, Ohio, Pensylvánii a Wisconsin.