Mše je ústředním bohoslužebným úkonem v životě katolíka. Při návštěvě mše svaté jde o trávení času s Bohem, ale také o přijímání jeho milostí (vnitřní síly k životu křesťana). Název „mše“ pochází ze závěrečného požehnání, které kněz říká latinsky „Ite missa es“, což znamená „poslat ven“, jako Ježíš Kristus poslal své učedníky do světa, aby jim nesli jeho učení.
Mše má čtyři základní části neboli „obřady“.
Začátek se nazývá „úvodní obřad“. Na začátku kněz postupuje v doprovodu ministrantů, (obvykle chlapců a dívek, kteří pomáhají knězi tím, že mu nosí věci, podávají mu věci). Často shromáždění (všichni přítomní) zpívají hymnus. Jakmile kněz dojde do svatostánku (část kostela, kde je oltářní stůl), začne mši svatou tím, že řekne znamení kříže: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, Amen.“ V kostele se pak koná mše svatá. Tato krátká modlitba znamená, že si každý připomíná, že je pokřtěn v jediném Bohu ve třech osobách, a tak se odevzdává do jeho ochrany. Poté je shromáždění věnováno několik okamžiků k zamyšlení nad věcmi, které udělali nebo neudělali a které ublížily druhým lidem, a jsou vyzváni, aby činili pokání nebo se Bohu omluvili. Je to proto, že nelitování hříchů (když jsme ublížili jiným lidem nebo neposlechli Boha) může být překážkou k tomu, abychom dostali milosti, které nám Bůh chce dát.
Druhá část mše svaté se nazývá „liturgie slova“. Liturgie je starobylé slovo, které pochází ze starého Řecka a znamená ‚úřední práce‘, takže mše je součástí oficiální modlitby církve. Při liturgii slova všichni poslouchají čtení z Bible; nejprve příběh ze Starého zákona, který je doplněn tím, co udělal Ježíš Kristus, např. příběh o Izraelitech, kteří byli na poušti nasyceni manou (Exodus 16. kapitola), je doplněn tím, že Ježíš Kristus řekl: „Já jsem chléb života“ (Jan 6. kapitola). Poté se modlí nebo zpívá žalm na stejné téma. Druhým čtením je obvykle list svatého Pavla a poté všichni vstoje naslouchají čtení z evangelia, příběhu o Ježíši. Toto čtení ukáže, jak je Starý zákon doplněn Ježíšem. Po čteních se všichni posadí a poslouchají homilii neboli kázání, které pronáší kněz. Na závěr této části mše všichni v neděli odříkají Vyznání víry, což je vyznání víry v Boha, a pak má každá farnost svůj vlastní soubor „přímluv“, tj. soubor modliteb za místní záležitosti a lidi.
Třetí část mše se nazývá liturgie eucharistie. ‚Eucharistie‘ znamená vzdávat díky, takže začíná ‚obětováním‘, kdy se obětujeme Bohu. To je symbolizováno vzetím chleba a vína, které se stanou Tělem a Krví Ježíše Krista, a sbírkou. Během eucharistické modlitby všichni pokleknou, aby se poklonili Ježíši Kristu, který se stává přítomným pod podobou chleba a vína, když kněz pronese „konsekraci“. Tuto proměnu „neprovádí“ kněz, ale Kristus, a i když se viditelně nic nezměnilo, jde o proměnu podstaty, toho, co je. Ti, kdo jsou schopni přijmout „svaté přijímání“, pak přistupují k přijímání buď v jednom druhu (pouze hostie, tělo), nebo ve dvou druzích (také z kalicha). Ti, kdo nejsou schopni přijmout svaté přijímání, ať už proto, že nejsou katolíky, nebo proto, že jako katolíci porušili závažný církevní zákon a nebyli s církví smířeni, jsou vyzváni, aby přistoupili a přijali požehnání, které lze nazvat duchovním přijímáním.
Závěrečná část mše svaté, závěrečný obřad, je poměrně krátká – po chvíli rozjímání o eucharistii (svatém přijímání) všichni vstanou a kněz pronese závěrečnou krátkou modlitbu, v níž prosí Boha o pomoc, aby nám milosti, které jsme obdrželi při mši svaté, pomáhaly v každodenním životě. Poté všem požehná ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, takže všichni odcházíme s vědomím, že jsme se poklonili Trojjedinému Bohu a že jsme jím posíleni k životu ve světě. Na závěrečná slova kněze: „Mše je ukončena. Jděte v Kristově pokoji, abyste milovali Pána a sloužili mu“, shromáždění odpovídají: „Díky Bohu.“
O ústředním tajemství eucharistie bylo napsáno mnoho a svatý Cyril Jeruzalémský, který psal koncem čtvrtého století, řekl: „Nedívejte se na chléb a víno jako na něco obyčejného, protože podle slov samotného Pána jsou jeho Tělem a Krví. I když vám to vnímání podsouvá, víra ať vám dá jistotu. Nesuďte věc podle chuti! Buďte pevně přesvědčeni vírou, že jste se stali hodnými Těla a Krve Kristovy“ (Mystagogické katecheze 4, 6).
.