Na začátku tohoto roku dosáhl jedenáctiletý Kashmea Wahi z Londýna v Anglii v testu IQ 162 bodů. To je perfektní skóre. Výsledky zveřejnila Mensa, skupina sdružující vysoce inteligentní lidi. Wahi je nejmladší osobou, která kdy v tomto testu dosáhla perfektního skóre.
Znamená její vysoké skóre, že bude dělat velké věci – jako Stephen Hawking nebo Albert Einstein, dva největší vědci světa? Možná. Ale možná také ne.
Pedagogové a rodiče, přihlaste se k odběru Šéfredaktora
Týdenní aktualizace, které vám pomohou využívat Science News for Students ve výuce
IQ, zkratka pro inteligenční kvocient, je měřítkem rozumových schopností člověka. Stručně řečeno, má měřit, jak dobře někdo dokáže využívat informace a logiku k zodpovídání otázek nebo vytváření předpovědí. Testy IQ to začínají hodnotit měřením krátkodobé a dlouhodobé paměti. Měří také, jak dobře lidé dokáží řešit hádanky a vybavit si informace, které slyšeli – a jak rychle.
Každý student se může učit, bez ohledu na to, jak je inteligentní. Někteří žáci však mají ve škole problémy kvůli slabosti v jedné konkrétní oblasti inteligence. Tito žáci často využívají speciální vzdělávací programy. Tam se jim dostane dodatečné pomoci v oblastech, ve kterých mají problémy. Testy IQ mohou učitelům pomoci zjistit, kterým žákům by taková dodatečná pomoc prospěla.
Testy IQ mohou také pomoci určit žáky, kteří by si vedli dobře v rychlých programech „vzdělávání nadaných“. Mnoho vysokých škol a univerzit také používá při výběru studentů zkoušky podobné IQ testům. A americká vláda – včetně armády – používá testy IQ při výběru zaměstnanců. Tyto testy pomáhají předpovědět, kteří lidé budou dobrými vůdci nebo budou lepší v určitých specifických dovednostech.
Je lákavé vyčíst z něčího skóre IQ mnoho. Většina neodborníků si myslí, že inteligence je důvodem, proč se úspěšným lidem tak daří. Psychologové, kteří se inteligencí zabývají, zjistili, že je to pravda jen částečně. Testy IQ mohou předpovědět, jak dobře si lidé povedou v určitých situacích, například při abstraktním myšlení ve vědě, technice nebo umění. Nebo vedení týmů lidí. Ale je toho víc. Mimořádné úspěchy závisí na mnoha věcech. A mezi tyto další kategorie patří ambice, vytrvalost, příležitost, schopnost jasně myslet – dokonce i štěstí.
Na inteligenci záleží. Ale ne tak moc, jak si možná myslíte.
Měření IQ
Testy IQ existují již více než sto let. Původně byly vytvořeny ve Francii, aby pomohly identifikovat studenty, kteří potřebují ve škole zvláštní pomoc.
Vláda USA později používala upravené verze těchto testů během první světové války. Vedoucí představitelé ozbrojených sil věděli, že pouštět nekvalifikované lidi do boje může být nebezpečné. Proto používali tyto testy, aby pomohli najít kvalifikované kandidáty. Armáda v tom pokračuje i dnes. Kvalifikační test ozbrojených sil je jedním z mnoha různých používaných testů IQ.
Testy IQ mají mnoho různých účelů, upozorňuje Joel Schneider. Je psychologem na Illinoiské státní univerzitě v Normalu. Některé testy IQ byly navrženy pro hodnocení dětí v určitém věku. Některé jsou určeny pro dospělé. A některé byly navrženy pro lidi s určitým postižením.
Každý z těchto testů však bude obvykle dobře fungovat pouze u lidí, kteří sdílejí podobnou kulturní nebo sociální výchovu. „Například ve Spojených státech“ „má člověk, který netuší, kdo byl George Washington, pravděpodobně nižší než průměrnou inteligenci,“ říká Schneider. „V Japonsku to, že nevíte, kdo byl Washington, prozrazuje jen velmi málo o inteligenci dané osoby.“
Otázky týkající se významných historických osobností spadají v testech IQ do kategorie „znalosti“. Otázky založené na znalostech testují, co člověk ví o světě. Mohou se například ptát, zda člověk ví, proč je důležité umýt si ruce před jídlem.
Testy IQ kladou také těžší otázky, aby změřily něčí znalosti. Co je to abstraktní umění? Co znamená nesplácet půjčku? Jaký je rozdíl mezi počasím a klimatem? Tyto typy otázek testují, zda někdo ví o věcech, které jsou v jeho kultuře ceněny, vysvětluje Schneider.
Takové otázky založené na znalostech měří to, co vědci nazývají krystalizovaná inteligence. Některé kategorie testů IQ se však znalostmi vůbec nezabývají.
Některé se zabývají pamětí. Jiné měří to, čemu se říká fluidní inteligence. To je schopnost člověka používat logiku a rozum při řešení problémů. Účastníci testu například mohou mít za úkol zjistit, jak by vypadal nějaký tvar, kdyby se otočil. Fluidní inteligence stojí za „aha“ momenty – okamžiky, kdy si najednou spojíte body a uvidíte širší obraz.
Aki Nikolaidis je neurovědec, tedy člověk, který studuje struktury v mozku. Pracuje na Illinoiské univerzitě v Urbana-Champaign. A chtěl vědět, které části mozku jsou během těchto „aha“ epizod aktivní.
Ve studii zveřejněné na začátku tohoto roku zkoumal se svým týmem 71 dospělých osob. Vědci testovali fluidní inteligenci dobrovolníků pomocí standardního IQ testu, který byl navržen pro dospělé. Současně mapovali, které oblasti mozku účastníků testu pracují nejintenzivněji. K tomu použili skenování mozku zvané magnetická rezonanční spektroskopie neboli MRS. Ta využívá magnety k vyhledávání určitých zajímavých molekul v mozku.
Při práci mozkové buňky požírají glukózu, jednoduchý cukr, a zbytky vyplivují. Skenování MRS umožňuje vědcům tyto zbytky sledovat. To jim napovědělo, které konkrétní oblasti mozku lidí pracují intenzivně a odbourávají více glukózy.
Lidé, kteří dosahovali vyšších výsledků v oblasti fluidní inteligence, měli tendenci mít v určitých částech mozku více zbytků glukózy. Tyto oblasti se nacházejí na levé straně mozku a směrem dopředu. Podílejí se na plánování pohybů, na prostorové vizualizaci a na uvažování. To vše jsou klíčové aspekty řešení problémů.
„Je důležité pochopit, jak inteligence souvisí se strukturou a funkcí mozku,“ říká Nikolaidis. Dodává, že to by mohlo vědcům pomoci vyvinout lepší způsoby, jak fluidní inteligenci zvýšit.
Osobní inteligence
Testy IQ „měří soubor dovedností, které jsou pro společnost důležité,“ poznamenává Scott Barry Kaufman. Je psychologem na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. Dodává však, že tyto testy nevypovídají o potenciálu člověka v plném rozsahu. Jeden z důvodů: testy IQ upřednostňují lidi, kteří dokáží myslet na místě. Je to dovednost, která spoustě schopných lidí chybí.
Je to také něco, co Kaufman oceňuje stejně jako kdokoli jiný.
Jako chlapec potřeboval extra čas na zpracování slyšených slov. To zpomalovalo jeho učení. Škola ho zařadila do speciální třídy, kde zůstal až do střední školy. Nakonec mu jeden všímavý učitel navrhl, že by se mu mohlo dařit i v běžných třídách. Přešel tam a díky tvrdé práci se mu skutečně dařilo.
Kaufman nyní studuje to, čemu říká „osobní inteligence“. Jde o to, jak se zájmy a přirozené schopnosti lidí spojují, aby jim pomohly pracovat na dosažení jejich cílů. Jednou z takových schopností je IQ. Další je schopnost sebeovládání. Obě pomáhají lidem soustředit pozornost, když to potřebují, například ve škole.
Psychologové spojují soustředěnou pozornost, sebeovládání a řešení problémů do dovednosti, kterou nazývají exekutivní funkce. Mozkové buňky, které stojí za výkonnou funkcí, jsou známé jako výkonná kontrolní síť. Tato síť se zapíná, když někdo dělá test IQ. Mnoho stejných oblastí mozku se podílí na fluidní inteligenci.
Ale osobní inteligence je víc než jen exekutivní funkce. Je spojena s osobními cíli. Pokud lidé pracují na dosažení nějakého cíle, budou se zajímat a soustředit na to, co dělají. Mohou o nějakém projektu snít, i když na něm aktivně nepracují. Ačkoli se snění může vnějším pozorovatelům zdát jako ztráta času, pro člověka, který se mu věnuje, může mít velké výhody.
Když se lidé věnují nějakému úkolu, například učení, chtějí v něm pokračovat, vysvětluje Kaufman. To znamená, že budou postupovat vpřed i dlouho poté, co by se od nich jinak dalo očekávat, že to vzdají. Zaujetí také umožňuje člověku přepínat mezi soustředěnou pozorností a bloumáním mysli.
Tento stav snění může být důležitou součástí inteligence. Právě během „bloudění“ mysli se často objevují náhlé vhledy nebo předtuchy o tom, jak něco funguje.
Při denním snění se v mozku spouští tzv. síť výchozího režimu. Její nervové buňky jsou aktivní, když je mozek v klidu. Dlouhou dobu se psychologové domnívali, že síť výchozího režimu je aktivní pouze tehdy, když síť výkonné kontroly odpočívá. Jinými slovy, nebylo možné se soustředit na nějakou činnost a zároveň snít.
Aby Kaufman zjistil, zda je to skutečně pravda, spojil se loni s vědci z Univerzity Severní Karolíny v Greensboro a z Univerzity v rakouském Grazu. Skenovali mozky dobrovolníků pomocí funkční magnetické rezonance neboli fMRI. Tento nástroj využívá silné magnetické pole k záznamu mozkové aktivity.
Při skenování mozků 25 vysokoškolských studentů je vědci požádali, aby vymysleli co nejvíce kreativních způsobů využití předmětů denní potřeby. A když byli studenti co nejkreativnější, rozsvítily se části sítě výchozího režimu i sítě výkonné kontroly. Oba systémy nebyly ve vzájemném rozporu. Kaufman má spíše podezření, že obě sítě spolupracují, aby umožnily kreativitu.
„Zdá se, že kreativita je jedinečný stav vědomí,“ říká nyní Kaufman. A myslí si, že je pro řešení problémů nezbytná.
Proměnit potenciál v úspěch
Jen to, že je někdo inteligentní, neznamená, že bude úspěšný. A to, že je někdo méně inteligentní, neznamená, že bude neúspěšný. To je jedno z poselství, které si můžete odnést z práce lidí, jako je Angela Duckworthová.
Pracuje na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. Stejně jako mnoho dalších psychologů se Duckworthová zajímala o to, co dělá jednoho člověka úspěšnějším než druhého. V roce 2007 vedla rozhovory s lidmi ze všech společenských vrstev. Každého z nich se ptala, co podle nich dělá někoho úspěšným. Většina lidí se domnívala, že důležitá je inteligence a talent. Ale chytří lidé ne vždy využijí svůj potenciál.
Když Duckworthová pátrala hlouběji, zjistila, že lidé, kteří dosahují nejlepších výsledků – ti, kteří byli opakovaně povyšováni nebo vydělávali hodně peněz – mají společný rys nezávislý na inteligenci. Vyznačovali se tím, čemu dnes říká odvaha. Odvaha má dvě části: vášeň a vytrvalost. Vášeň poukazuje na trvalý zájem o věc. Lidé, kteří jsou vytrvalí, pracují přes výzvy, aby projekt dokončili.
Duckworthová vypracovala soubor otázek k posouzení vášně a vytrvalosti. Nazývá ji „stupnicí odvahy“.
V jedné studii na lidech starších 25 let zjistila, že s přibývajícím věkem se zvyšuje pravděpodobnost, že lidé u projektu vydrží. Zjistila také, že grit roste se vzděláním. Lidé, kteří dokončili vysokou školu, dosáhli na škále odvahy vyššího skóre než lidé, kteří skončili před dokončením studia. Lidé, kteří po vysoké škole absolvovali postgraduální studium, dosáhli ještě vyššího skóre.
Poté provedla další studii s vysokoškoláky. Duckworthová chtěla zjistit, jak inteligence a grit ovlivňují výkon ve škole. Porovnávala tedy výsledky přijímacích zkoušek na vysokou školu (např. SAT), které odhadují IQ, se školními známkami a skóre někoho na škále odvahy. Studenti s vyššími známkami měli tendenci mít větší odvahu. To není překvapivé. Získání dobrých známek vyžaduje jak chytrost, tak tvrdou práci. Duckworthová však také zjistila, že inteligence a odvaha nejdou vždy ruku v ruce. Studenti s vyššími výsledky u zkoušek měli v průměru tendenci být méně odvážní než ti, kteří měli nižší skóre.
Někteří lidé však namítají, že tato odvaha nemusí být všechno, co se za ní skrývá. Mezi tyto lidi patří Marcus Credé. Je psychologem na Iowské státní univerzitě v Ames. Nedávno shromáždil výsledky 88 studií o odvaze. Těchto studií se dohromady zúčastnilo téměř 67 000 lidí. Credé zjistil, že odvaha nepředpovídá úspěch.
Podle něj je však odvaha velmi podobná svědomitosti. Tedy něčí schopnost stanovovat si cíle, pracovat na jejich dosažení a promýšlet věci předtím, než začne jednat. Je to základní osobnostní rys, podotýká Credé – není to něco, co by se dalo změnit.
„Studijní návyky a dovednosti, úzkost ze zkoušení a docházka do třídy souvisí s výkonem mnohem silněji než odvaha,“ uzavírá Credé. „Můžeme učit, jak se efektivně učit. Můžeme jim pomoci s jejich testovou úzkostí,“ dodává. „Nejsem si jistý, jestli to dokážeme s odvahou.“
Nakonec tvrdá práce může být pro úspěch stejně důležitá jako IQ. „Je v pořádku bojovat a procházet neúspěchy,“ říká Kaufman. Nemusí to být snadné. Ale v dlouhodobém horizontu může tvrdá práce vést k velkým úspěchům.