Mnozí používají termín „útlum“, aniž by mu zcela rozuměli. Tento termín se používá v několika oblastech, včetně lékařství, audiotechniky, a dokonce i v terminologii útlumu související s vařením piva. Obecně řečeno, atenuace znamená „zmenšení“ věci, která je atenuována. Například sluneční brýle zeslabují sluneční světlo dopadající do očí. Tlumení elektrického signálu může znamenat, že akt tlumení zlepšuje nebo zesiluje požadovaný signál tím, že zmenšuje jeho nežádoucí část. Útlum signálu však neznamená zesílení nebo zvýšení síly signálu.
Při přenosu elektronických signálů je útlum úbytek síly signálu měřený v decibelech (dB). Například signály přenášené z mobilní věže do telefonu mohou být zkresleny zvýšeným útlumem při chůzi za rohem budovy. Síla bezdrátového signálu může být oslabena (snížena) v důsledku šumu, fyzických překážek a velkých vzdáleností. S rostoucím útlumem signálu se snižuje plný přenos signálu. Míru útlumu v kabeláži ovlivňují vnější zdroje šumu na frekvencích, které pronikají do signálu přenášeného kabelem. Optické kabely jsou vynikající v přenosu s nízkou mírou útlumu, protože přenášejí signály ve formě světelných vln, než je na přijímací straně změní zpět na elektronické signály. Vysokofrekvenční vlnové délky světla používané pro přenos signálů uvnitř optického kabelu jsou odolné vůči šumu, dokud nejsou transformovány (modulovány/demodulovány) na elektronické signály.
Útlum je opakem zesílení. Pokud na rádiu snížíte hlasitost, snížíte tím zesílení signálu, nikoliv jeho zeslabení. Stejný signál může být zeslaben filtrem, který odstraní všechny nežádoucí signály nad určitou frekvencí. Dolnopropustný filtr propouští všechny nízkofrekvenční signály a zeslabuje signály nad úrovní zeslabení filtru. Útlum souvisí s „vložným útlumem“ a často se uvádí v datových listech. Vložná ztráta je však konkrétně energie signálu, která se ztratí při vložení zařízení do obvodu.
Obrázek 1 je graf z datasheetu pro filtr s dolní propustí. Útlum signálu procházejícího filtrem dolní propusti se zvyšuje s rostoucí frekvencí signálu. Signál nad frekvencí F1 je stále více pohlcován. Útlum signálu pod frekvencí F1 není lineární, ale dostatečně se jí blíží na úrovni menší než 1 dB útlumu. Míra útlumu je vyšší nad kmitočtem F1 a přestane se zvyšovat přibližně za kmitočtem při F4.
Útlum pro elektrické signály má vzorec:
Útlum (dB)= 10 X log(PI/PO)
Kde PI je vstupní výkon a PO je výstupní výkon. PI je výkon přiváděný na jeden konec kabelu, zatímco PO je výkon na konci kabelu.
Tlumič je pasivní nebo aktivní obvod, který dokáže zeslabit signál. Pasivní typ je často jen odporový dělič, ale může být také následován bufferem (typ optického zesilovače). Aktivním typem atenuátoru může být invertující optický zesilovač nebo plně diferenciální optický zesilovač. Atenuátor by měl kromě požadovaného útlumu odpovídat i impedanci zdroje a zátěže. Na internetu existuje několik kalkulaček pro atenuátory T a atenuátory Pi.
Kromě atenuátorů T a Pi jsou další typy pevných pasivních atenuátorů vyvedeny také v konfiguracích L, H a O. Na obrázku jsou znázorněny i další typy atenuátorů. Mezi další typy atenuátorů patří plynule proměnné, programovatelné, stejnosměrně propustné, stejnosměrně blokující, vlnovodné a optické atenuátory.
Konstrukce atenuátoru se může stát složitou, pokud již není stejná impedance mezi vstupní a výstupní stranou (zátěží), kde bude atenuátor umístěn, protože by bylo nutné vyrovnání impedance. Výkonnost se může lišit, takže při návrhu může být nutné žonglovat s kompromisy ve frekvenčním rozsahu atenuátoru, rychlosti přepínání, linearitě, vložném útlumu a odolnosti.
Výše jsme probrali základy útlumu. Útlum je však v samotné elektronice téměř věda sama pro sebe, protože útlumové členy se rozšířily z jednoduchých spojovacích obvodů z pasivů na integrované čipy, které poskytují stupňovitě laditelný digitální útlum. Útlum je také podobně identifikující pojem používaný v medicíně, fyzice, akustice, vláknové optice, jaderné energetice, materiálové vědě, biologii, seismologii, radiologii a mnoha dalších oborech.