Arie da capo je vokální forma používaná především v barokní éře. Má trojhlasnou formu (ABA‘). Část A je v tonální tónině a část B je často v mollové tónině, přičemž nálada je často spíše reflexivní. V opakování části A (A‘) zpěvák předvádí svou hlasovou virtuozitu improvizací a zdobením melodické linky; zpěvák přidává trylky, acciaccaturas, mordenty, appoggiaturas, běhy a skoky, aby předvedl své pěvecké umění. Na konci opakovaného úseku bylo zvykem přidat kadenci.
Noty obsahovaly pouze úsek A a úsek B, přičemž na konci bylo uvedeno „Da Capo“ nebo „D. C.“, což signalizovalo zpěvákovi, aby se vrátil k úseku A a improvizoval. Někdy skladatel realizoval (vypsal) ornamentální část A, například „Rejoice greatly“ z Händelova Mesiáše, ale to je vzácné.
Arie da capo vyšla z módy v éře klasicismu, protože se důraz přesunul z virtuozity interpreta na krásu hudby. Zpěváci prováděli to, co bylo napsáno, přičemž ornamenty určoval skladatel a nevybíral si je zpěvák.
Příklady:
„Rejoice greatly“ z Händelova Mesiáše
„Da tempeste“ z Händelovy opery Giulio Cesare in Egitto
„Lascia ch’io pianga“ z Händelova Rinalda
„Jauchzet Gott in allen Landen“ z Bachovy kantáty
.