Co je Figurka lodi?

Historie stavby lodí sahá až do středověku, kdy se plachetnice vyráběly spojováním dřevěných prken. Od té doby zaznamenal proces stavby lodi obrovské proměny, až nakonec vznikly moderní superjachty a výletní lodě. Nicméně i v moderní době zůstává stavba plavidla značně komplikovaným a zdlouhavým procesem, který zahrnuje několik zajímavých fází výroby – od položení kýlu až po křest. Mezi nimi představuje výzdoba plavidel, zejména luxusních výletních lodí, v dnešní době jeden z fascinujících prvků stavby lodí. V dřívějších dobách však stavba lodí zaznamenala obrovský výskyt několika forem výzdoby a vyřezávání plavidel, včetně lodních figurálních hlavic.

Lodní figurální hlavice, která byla populární mezi 16. a 20. stoletím, je vyřezávaná dřevěná dekorace umístěná na přídi plavidel. Lodní figuranty byly vrcholem starověkého loďařství a architektury až do jejich nadbytečnosti v důsledku vývoje v oblasti stavby lodí a architektury. Přesto lze tyto ozdoby považovat za pozoruhodné památky námořní historie. Figurína postavená převážně ze dřeva výrazně reprezentovala čelní část plavidla a přispívala k jedinečné identitě samotného plavidla. Skutečný motiv umístění vyřezávané figurální hlavice na přídi plavidla zůstává nejistý. Je však potvrzeno, že tyto ozdoby byly historicky používány s přesvědčením, že tyto ikony mají silný magický nebo náboženský význam.

Původ a používání lodních figurálních hlavic

Původ figurální hlavy nebo jakékoli podobné ozdoby sahá tisíce let do minulosti, až ke starým Řekům nebo ještě dál. Nejstarší použití dřevěné figurky se uvádí u Féničanů a později u Egypťanů, i když přesné letopočty nejsou známy. Používání figurální hlavy se údajně dostalo do všeobecné praxe s galeonami, které se používají od 15. do 18. století. Od Féničanů a Egypťanů přešla tradice k Orientálcům a k Evropanům, v rozkvětu 13. století, a pokračovala až do posledních zbytků tradice na počátku 20. století. Právě v těchto dobách se vlastní účel figurky začal mírně odchylovat a měnit. A v době baroka byly mistrně provedené řezby běžným výjevem na vysoce postavených lodích.

Podle historických dokumentů měly lodě stavěné ve starověkém Řecku na obou stranách přídě namalované oči a později Římané tento nápad umístit na příď plavidla figurální hlavici převzali. Architektonická rafinovanost řezbářů a výsledná krása figurálních hlavic vedla k tomu, že se staly samostatnou entitou, kde dříve byla jediným mottem těchto řezbářských prací ochrana. Pro negramotné a nevzdělané námořníky se tyto hlavice staly pseudonymem plavidla. V mnoha případech se tak plavidla začala identifikovat, označovat a znát spíše podle figurálních hlavic na lodích než podle jejich vlastního jména. Podobně měly figurální hlavice na námořních lodích za cíl ukázat bohatství a moc majitele.

Figurální hlavice byly vyřezávaným znázorněním ducha lodi v podobě lidí, zvířat nebo mytologické postavy. Skutečným zamýšleným předpokladem začlenění lodní figurální hlavice egyptskými a fénickými mořeplavci, repliky svatých ptáků, respektive koní, bylo zajištění absolutní ochrany plavidla a jeho posádky. Figuríny se zubatýma a hmyzíma očima používané na vikingských lodích měly chránit plavidlo před zlými duchy, zatímco používání kančích hlav ve starověkém Řecku mělo symbolizovat bystrý zrak a divokost. Římané mezitím používali vyřezávanou postavu setníka, která měla představovat statečnost v boji.

Naopak vyřezávané dřevěné podoby draků, delfínů, hadů a býků byly nejčastějšími lodními figuranty Severoevropanů. Ve 13. století zavedli Severoevropané jako figuranty labutě, které měly symbolizovat ladnost a pohyblivost. Později se nejběžnějšími figurálními hlavičkami používanými po celém světě stal lev na anglických lodích a postava částečně oděné ženy.

Velmi oblíbená pověst o figurálních hlavičkách říká, že bývaly zobrazovány podle převládajících anekdot o moři. Například oblíbená figurína ženy nahoře bez představovala oběť oceánům, která je měla uklidnit. To bylo zcela v rozporu s jinak uznávanou normou, že ženy na palubě lodí způsobují rozptýlení námořníků a tím jejich odklon od původní trasy. A námořníci tehdy věřili, že písně mořských panen je přivedou ke ztroskotání na korálových útesech a skalnatém pobřeží. Věřili však, že figurka dámy nahoře bez naláká bohy oceánu a duchy na svou krásu, a umožní tak lodi pokračovat v cestě, aniž by se jí stala nějaká škoda. Podobně britské lodě často umisťovaly na přídě svých lodí vyřezávané postavy oděných žen.

Mezi ně patřily i vyřezávané postavy žen z královské rodiny, například královny Viktorie. A kromě rytin Matky Marie a Ježíše a apoštolů se používala i mýtická stvoření – svědčící o původu nádoby – jako draci a obrovští hadi. Postavy významných politických osobností se v pozdějších obdobích objevovaly také jako hlavice lodí na státních i soukromých plavidlech, protože se věřilo, že sochy mocných politických vůdců přinesou štěstí a bohatství.

Omezení figurálních hlavic a úpadek jejich používání

Ve století zahrnujícím období od roku 1700 do roku 1800 byly lodní figurální hlavice módním stylem, bez kterého se neobešla žádná loď. Avšak přestože byly jednou z atrakcí lodí, velké figurální hlavice na přídi skýtaly potíže při provozu plavidla. Figuríny, které byly vyrobeny ze dřeva a vážily hodně, značně zvyšovaly hmotnost plavidla, což vedlo ke značným potížím při plavbě. Zatímco zpočátku se jako řezbářské médium používal jilm, v pozdějších letech se dávala přednost dřevinám jako teak, borovice a dub, aby se snížila hmotnost výsledné dřevěné sochy. Stejně tak tyto dřevořezby vyžadovaly velké investice, což způsobovalo majiteli nebo provozovateli plavidla nežádoucí problémy. I když existovala snaha o snížení nákladů ze strany stavitele, kapitáni a další členové posádky údajně tlačili na umístění co nejvýznamnějších figur. Historické dokumenty tvrdí, že tlak kapitánů někdy obnovil individualizované figurální hlavice u větších lodí, zatímco kapitáni menších plavidel byli ochotni za vhodnou figurální hlavici utrácet i z vlastní kapsy.

Později se figurální hlavice objevující se v průběhu 18. století zmenšovaly a kolem roku 1800 se dokonce začaly rušit. V pozdějším období však došlo k návratu figurantů, avšak se značnou změnou velikosti a investic. Mezitím zavedení a rozvoj nedřevěných nádob vedlo také k úpadku těchto maškar. Navíc vzhledem k tomu, že novější plavidla byla více zefektivněna, nezbývalo místo pro umístění figurantů. Přesto byla některá plavidla v době první světové války, zejména německé a britské lodě, vybavena těmito maskoty, i když v té době již tato tradice začala upadat. Nástup velkých bitevních lodí také vedl ke zrušení figurálních hlavic. Ačkoli menší lodě Královského námořnictva nesly figurky i nadále, HMS Rodney byla poslední britskou bitevní lodí s figurkou. Na válečných lodích se však stále objevovaly odznaky, což jsou obrovské desky umístěné na nástavbě s unikátním designem spojeným se jménem nebo rolí lodi.

Osud figurálních hlavic

Jak již bylo řečeno, obliba dřevěných figurálních hlavic skončila se zánikem dřevěných plavidel. Proměny v procesu stavby lodí nakonec tradici umisťování lodních figurantů odsunuly do pozadí a nahradily je elegantní architekturou. Nové formy výzdoby zavedené ve 20. století navíc nahradily i hlavice na lodích a poslaly je do galerií a muzeí. Tento přechod započal na počátku 90. let 20. století zavedením dvojrozměrného umění, které bylo jednou z významných hrozeb těchto tradičních dekorací. Trh však v dnešní době přijal figurální hlavice v různých podobách, protože potomci takové výzdoby přicházejí v podobě plyšových hraček připevněných na mnoha komerčních vozidlech.

Královská muzea v Greenwichi jsou jedním z takových míst, která mají sbírku figurálních hlavic sledující historii výzdoby lodí od 17. do 20. století. Podle údajů muzea je ve sbírce 93 figurálních hlavic spolu se 111 číslovanými řezbářskými díly z královské jachty Victoria a Albert III. Kromě toho má muzeum asi 42 kusů různých ozdobných lodních řezbářských prací, jako jsou vlečné desky, záďové desky, záďové figury a další.

V současné době nacházejí tyto řezbářské práce velmi cenné místo v námořních muzeích a depozitářích a lákají pozornost námořních nadšenců, studentů historie a dalších badatelů. Jejich místo je zásadní, protože nám pomáhají pochopit námořní historii a úspěchy zcela jiné éry, o které bychom jinak možná neměli ani tušení.

Vyjádření: Názory autorů vyjádřené v tomto článku nemusí nutně odrážet názory společnosti Marine Insight. Údaje a grafy, pokud jsou v článku použity, pocházejí z dostupných informací a nebyly ověřeny žádným zákonem stanoveným orgánem. Autor ani společnost Marine Insight netvrdí, že jsou přesné, ani za ně nepřebírají žádnou odpovědnost. Názory představují pouze názory a nepředstavují žádné pokyny nebo doporučení ohledně postupu, kterým by se měl čtenář řídit.

Článek ani obrázky nelze reprodukovat, kopírovat, sdílet nebo používat v jakékoli formě bez souhlasu autora a společnosti Marine Insight.