Přestože si obvykle myslíme, že spánek a bdění jsou jasně definované a odlišné, stavy jako spánková paralýza tyto pevné hranice zpochybňují.
Spánková paralýza je dočasná neschopnost pohybu, která se objevuje hned po usnutí nebo probuzení. Během epizod, které často zahrnují znepokojivé halucinace a pocit dušení, zůstávají jedinci při vědomí.
Tyto epizody spánkové paralýzy zahrnují prvky spánku i bdění, což je jeden z důvodů, proč mohou vyvolávat znepokojivé příznaky.
Přestože se o spánkové paralýze stále mnoho neví, přehled jejích typů, příznaků, příčin, dopadů a léčby může umožnit lepší pochopení tohoto stavu a snahu mu předcházet.
Co je spánková paralýza?
Spánková paralýza je stav, který se pozná podle krátké ztráty svalové kontroly, známé jako atonie, k níž dochází těsně po usnutí nebo probuzení. Kromě atonie mají lidé během epizod spánkové paralýzy často halucinace.
Spánková paralýza je řazena mezi druhy parasomnie. Parasomnie jsou abnormální chování během spánku. Protože souvisí s fází rychlých očních pohybů (REM) spánkového cyklu, je spánková paralýza považována za parasomnii REM.
Standardní spánek REM zahrnuje živé sny a také atonii, která pomáhá předcházet hraní snů. Za normálních okolností však atonie po probuzení končí, takže si člověk tuto neschopnost pohybu nikdy neuvědomí.
Vědci se proto domnívají, že spánková paralýza zahrnuje smíšený stav vědomí, v němž se mísí jak bdělost, tak spánek REM. V důsledku toho se zdá, že atonie a mentální představy spánku REM přetrvávají i do stavu vědomí a bdělosti.
Jaké jsou typy spánkové paralýzy?
V lékařské literatuře se pro kategorizaci případů spánkové paralýzy běžně používají dva termíny.
- O izolované spánkové paralýze hovoříme tehdy, když epizody nejsou spojeny se základní diagnózou narkolepsie, neurologickou poruchou, která brání mozku správně kontrolovat bdělost a často vede ke spánkové paralýze.
- Opakovaná spánková paralýza zahrnuje více epizod v průběhu času.
V mnoha případech se tyto dvě definiční charakteristiky kombinují a popisují stav opakované izolované spánkové paralýzy (RISP), který zahrnuje pokračující případy spánkové paralýzy u osoby, která nemá narkolepsii.
Jaký je pocit spánkové paralýzy?
Základním příznakem spánkové paralýzy je atonie neboli neschopnost pohnout tělem. Dochází k ní krátce po usnutí nebo probuzení a během epizody se člověk cítí vzhůru a je si vědom této ztráty svalové kontroly.
Odhaduje se, že 75 % epizod spánkové paralýzy zahrnuje halucinace, které jsou odlišné od typických snů. Stejně jako u atonie se mohou objevit při usínání (hypnagogické halucinace) nebo při probouzení (hypnopompické halucinace).
Halucinace během spánkové paralýzy se dělí do tří kategorií:
- Halucinace o vetřelci, které zahrnují vnímání nebezpečné osoby nebo přítomnosti v místnosti.
- Halucinace o tlaku na hrudi, nazývané také halucinace o inkubu, které mohou podněcovat pocit dušení. Ty se často objevují spolu s halucinacemi vetřelce.
- Vestibulárně-motorické (V-M) halucinace, které mohou zahrnovat pocity pohybu (např. létání) nebo pocity mimo tělo.
Atonie je často znepokojující a znepokojivé halucinace mohou epizody spánkové paralýzy ještě více obtěžovat. Z tohoto důvodu je asi 90 % epizod spojeno se strachem, zatímco jen menšina má příjemnější nebo dokonce blažené halucinace. Bylo zjištěno, že vnímání těchto epizod se výrazně liší v závislosti na kulturním kontextu člověka.
Epizody mohou trvat od několika sekund do přibližně 20 minut, přičemž průměrná délka se pohybuje mezi šesti a sedmi minutami. Ve většině případů epizody končí samy od sebe, ale občas jsou přerušeny dotykem nebo hlasem jiné osoby nebo intenzivní snahou o pohyb, která překoná atonii.
Jak častá je spánková paralýza?
Odhady se liší, ale vědci se domnívají, že asi 8 % lidí někdy v životě zažije spánkovou paralýzu. U těchto lidí existuje jen málo údajů o tom, jak často se epizody spánkové paralýzy opakují.
Spánková paralýza se může objevit v jakémkoli věku, ale první příznaky se často objevují v dětství, dospívání nebo mladé dospělosti (ve věku 7 až 25 let). Po začátku v dospívání se mohou epizody častěji objevovat ve 20. a 30. letech.
Co způsobuje spánkovou paralýzu?
Přesná příčina spánkové paralýzy není známa. Studie zkoumaly údaje o tom, co je spojeno s vyšším rizikem spánkové paralýzy, a zjistily smíšené výsledky. Na základě tohoto výzkumu se vědci domnívají, že na vyvolání spánkové paralýzy se podílí více faktorů.
Poruchy spánku a jiné problémy se spánkem vykazují jedny z nejsilnějších korelací s izolovanou spánkovou paralýzou. Vyšší míru spánkové paralýzy – v jedné studii 38 % – hlásí lidé s obstrukční spánkovou apnoe (OSA), což je spánková porucha spočívající v opakovaných zástavách dechu. Bylo také zjištěno, že spánková paralýza se častěji vyskytuje u lidí s nočními křečemi v nohou.
Bylo zjištěno, že příznaky nespavosti, jako je obtížné usínání a nadměrná denní spavost, jsou spojeny se spánkovou paralýzou. Vyšší riziko spánkové paralýzy mohou mít také lidé, jejichž cirkadiánní rytmus není v souladu s místním cyklem den-noc, například lidé s jet lagem a pracovníci pracující na směny.
U některých psychických stavů byla prokázána souvislost se spánkovou paralýzou. Zdá se, že lidé s úzkostnými poruchami, včetně panické poruchy, mají vyšší pravděpodobnost výskytu tohoto stavu. Jedny z nejsilnějších souvislostí jsou u osob s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a dalších osob, které byly v dětství vystaveny sexuálnímu zneužívání nebo jiným typům fyzického a emocionálního stresu. Vysazení alkoholu nebo antidepresiv může také vést k návratu REM, což může způsobit i spánkovou paralýzu.
Studie zjistily vyšší riziko u lidí s rodinnou anamnézou spánkové paralýzy, ale žádný specifický genetický základ nebyl zjištěn.
Některé studie zjistily, že lidé, kteří vykazují rysy obrazotvornosti a odloučení od svého bezprostředního okolí, například při denním snění, mají vyšší pravděpodobnost výskytu spánkové paralýzy. Může existovat také souvislost mezi spánkovou paralýzou a živými nočními můrami a/nebo lucidním sněním.
U všech těchto souvislostí není známo, zda existuje nějaká příčinná souvislost, a pokud ano, zda je spánková paralýza příčinou, následkem nebo zda je vztah obousměrný. K prozkoumání těchto korelací a lepšímu pochopení četných možných příčin spánkové paralýzy je nutný další výzkum.
Je spánková paralýza vážným problémem?
Pro většinu lidí není spánková paralýza vážným problémem. Je klasifikována jako benigní stav a obvykle se nevyskytuje tak často, aby způsobovala významné zdravotní problémy.
Odhaduje se však, že u 10 % lidí se epizody spánkové paralýzy opakují častěji nebo jsou obtěžující, což je obzvláště znepokojující. V důsledku toho se u nich mohou objevit negativní myšlenky na to, že jdou spát, což zkracuje dobu vyhrazenou pro spánek nebo vyvolává úzkost v době kolem spánku, která ztěžuje usínání. Nedostatek spánku může vést k nadměrné ospalosti a mnoha dalším důsledkům pro celkový zdravotní stav člověka.
Jaká je léčba spánkové paralýzy?
Prvním krokem při léčbě spánkové paralýzy je rozhovor s lékařem s cílem identifikovat a řešit základní problémy, které mohou přispívat k četnosti nebo závažnosti epizod. Může se jednat například o léčbu narkolepsie nebo kroky k lepšímu zvládání spánkové apnoe.
O optimální léčbě spánkové paralýzy existuje jen omezené množství vědeckých důkazů. Mnoho lidí neví, že tento stav je relativně běžný, a proto se po epizodách považují za blázny nebo se stydí. V důsledku toho může být prospěšné i pouhé uznání a normalizace jejich příznaků lékařem.
Vzhledem k souvislosti mezi spánkovou paralýzou a obecnými problémy se spánkem se při prevenci spánkové paralýzy často klade důraz na zlepšení spánkové hygieny. Spánková hygiena se týká nastavení ložnice a každodenních návyků člověka, které ovlivňují kvalitu spánku.
Mezi příklady tipů pro zdravý spánek, které mohou přispět k lepší spánkové hygieně a důslednějšímu nočnímu odpočinku, patří:
- Dodržování stejného harmonogramu odchodu do postele a vstávání každý den, včetně víkendů.
- Dodržování nastavené rutiny před spaním, která vám pomůže získat pohodlí a uvolnit se.
- Vybavení postele pohodlnou matrací a polštářem.
- Uspořádání ložnice tak, aby vás co nejméně rušilo světlo nebo hluk.
- Snížení konzumace alkoholu a kofeinu, zejména večer.
- Odložení elektronických zařízení včetně mobilních telefonů alespoň na půl hodiny před spaním.
Zlepšení spánkové hygieny je často součástí kognitivně-behaviorální terapie nespavosti (CBT-I), což je typ terapie rozhovorem, která pracuje na přerámování negativních myšlenek a emocí, které narušují spánek.
Specifická forma CBT byla vyvinuta pro spánkovou paralýzu, ale k ověření její účinnosti je třeba dalšího výzkumu. CBT se osvědčila při řešení duševních stavů, jako je úzkost a posttraumatická stresová porucha, které mohou být faktory ovlivňujícími riziko spánkové paralýzy.
Je známo, že některé léky potlačují spánek REM, a ty mohou pomoci zastavit spánkovou paralýzu. Tyto léky však mohou mít vedlejší účinky a mohou způsobit návrat spánku REM, když je někdo přestane užívat. Z těchto důvodů je důležité, abyste se před užíváním jakýchkoli léků poradili s lékařem a prodiskutovali s ním jejich potenciální výhody a nevýhody.
- Pomohl vám tento článek?