Dne 21. ledna 2010 vydal Nejvyšší soud rozsudek ve věci Citizens United v. Federal Election Commission, kterým zrušil dřívější rozhodnutí Austin v. Michigan State Chamber of Commerce (Austin), které povolovalo zákazy nezávislých výdajů ze strany korporací. Soud rovněž zrušil tu část rozsudku McConnell v. Federal Election Commission, která stanovila, že korporacím lze zakázat předvolební komunikaci. Soud potvrdil požadavky na oznamování nezávislých výdajů a volebních sdělení a na prohlášení o nich. Rozhodnutí soudu se nedotklo zákazu příspěvků korporací.
Obecné souvislosti
Federální zákon o volebních kampaních (Federal Election Campaign Act, dále jen „zákon“) zakazuje korporacím a odborovým svazům používat prostředky ze všeobecné pokladny na volební komunikaci nebo na projevy, které výslovně podporují zvolení nebo porážku federálního kandidáta. 2 U.S.C. § 441b. Volební sdělení je obecně definováno jako „jakékoli vysílání, kabelové nebo satelitní sdělení“, které je „veřejně šířeno“ a odkazuje na jasně identifikovaného federálního kandidáta a je uskutečněno do 30 dnů před primárními nebo 60 dnů před všeobecnými volbami. 2 U.S.C. § 434(f)(3)(A) a 11 CFR 100.29(a)(2).
V lednu 2008 vydala nezisková společnost Citizens United film o tehdejší senátorce Hillary Clintonové, která kandidovala v primárních prezidentských volbách Demokratické strany v roce 2008. Citizens United chtěla zaplatit kabelovým společnostem za to, že film zpřístupní zdarma prostřednictvím služby video-on-demand, která umožňuje předplatitelům digitální kabelové televize vybrat si program z různých nabídek, včetně filmů. Společnost Citizens United plánovala zpřístupnit film do 30 dnů po primárních volbách v roce 2008, ale obávala se, že se na film bude vztahovat zákaz volebních sdělení financovaných korporacemi, která jsou funkčním ekvivalentem výslovné propagace, a že se tak korporace vystaví občanskoprávním a trestním sankcím. Společnost Citizens United se u okresního soudu USA pro oblast Kolumbie domáhala deklaratorní a soudní ochrany proti Komisi a tvrdila, že zákaz volební agitace korporací podle § 441b zákona 2 U.S.C. je protiústavní, pokud se vztahuje na film, a že požadavky na zveřejnění informací a odmítnutí odpovědnosti jsou protiústavní, pokud se vztahují na film a tři reklamy na film. Okresní soud zamítl Citizens United předběžný příkaz a vyhověl návrhu Komise na vydání rozsudku ve věci samé. Nejvyšší soud vzal na vědomí pravděpodobnou příslušnost ve věci.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud shledal, že řešení otázky, zda se zákaz v § 441b vztahuje konkrétně na film na základě úzkých důvodů předložených Citizens United, by mělo celkový účinek potlačení politického projevu, který má zásadní význam pro první dodatek. Namísto toho soud shledal, že v rámci výkonu své soudní odpovědnosti je povinen posoudit věcnou platnost zákazu korporátních výdajů v zákoně a znovu zvážit přetrvávající účinek takového typu zákazu projevu, který soud dříve potvrdil ve věci Austin.
Soud poznamenal, že zákaz nezávislých výdajů společností a volebních sdělení podle § 441b je zákazem projevu a „politický projev musí mít přednost před zákony, které by jej potlačily, ať už úmyslně nebo neúmyslně“. Proto zákony, které zatěžují politický projev, podléhají přísné kontrole“, která vyžaduje, aby vláda prokázala, že omezení podporuje naléhavý zájem a je úzce přizpůsobeno k dosažení tohoto zájmu. Podle soudu existovala před Austinem linie precedentů zakazujících omezení projevu na základě korporátní identity řečníka a po Austinu linie, která je povolovala. Při přehodnocování Austinu soud shledal, že odůvodnění, která podporovala omezení výdajů společností, nejsou přesvědčivá. Soud v Austinu identifikoval přesvědčivý vládní zájem na omezení politických projevů korporací tím, že zabrání „zhoubným a rušivým účinkům obrovských seskupení bohatství, která jsou akumulována pomocí korporátní formy a která mají jen malou nebo žádnou souvislost s podporou politických myšlenek korporace ze strany veřejnosti“. V tomto případě však soud shledal, že Austinovo zdůvodnění „proti zkreslování“ „zasahuje do ‚otevřeného trhu myšlenek‘ chráněného prvním dodatkem“. Podle soudu „ll řečníci, včetně jednotlivců a médií, používají peníze nashromážděné na ekonomickém trhu k financování svých projevů a první dodatek chrání výsledný projev“. Soud rozhodl, že první dodatek „zakazuje Kongresu pokutovat nebo věznit občany nebo sdružení občanů za pouhou účast na politickém projevu“. Soud dále uvedl, že „pravidlo, že politický projev nelze omezit na základě bohatství mluvčího, je nezbytným důsledkem premisy, že první dodatek obecně zakazuje potlačování politického projevu na základě identity mluvčího.“
Soud rovněž odmítl protikorupční zdůvodnění jako prostředek zákazu nezávislého politického projevu společností. Ve věci Buckley v. Valeo Soud shledal protikorupční zájem dostatečně důležitým, aby umožnil omezení příspěvků, ale nerozšířil toto odůvodnění na omezení celkových výdajů, protože existovalo menší nebezpečí, že výdaje budou poskytovány jako protislužba za závazky daného kandidáta. Soud v tomto případě nakonec rozhodl, že protikorupční zájem není dostatečný k tomu, aby vytěsnil předmětné projevy z Citizens United, a že „nezávislé výdaje, včetně výdajů korporací, nevyvolávají korupci nebo zdání korupce.“
Soud dále nesouhlasil s tím, že nezávislé výdaje korporací lze omezit z důvodu zájmu na ochraně nesouhlasících akcionářů před tím, aby byli nuceni financovat politické projevy korporací. Soud rozhodl, že takové nesouhlasy mohou akcionáři korigovat prostřednictvím postupů korporátní demokracie.
Nakonec Citizens United napadla také ustanovení zákona o prohlášeních a zveřejňování informací, která se vztahují na film a tři reklamy na film. Podle zákona musí televizní volební sdělení obsahovat prohlášení o vyloučení odpovědnosti za obsah reklamy. 2 U.S.C. § 441d(d)(2). Rovněž každá osoba, která v kalendářním roce vydá na volební sdělení více než 10 000 USD, musí Komisi předložit prohlášení o zveřejnění, v němž uvede osobu, která výdaj uskutečnila, výši výdaje, volby, k nimž bylo sdělení určeno, a jména některých přispěvatelů. 2 U.S.C. § 434(f)(2). Soud rozhodl, že ačkoli požadavky na prohlášení a zveřejnění mohou zatěžovat možnost mluvit, nestanovují žádný strop pro aktivity v rámci kampaně a nikomu nebrání v tom, aby mluvil. V důsledku toho jsou požadavky na zřeknutí se odpovědnosti a zveřejnění informací v souladu s ústavou, pokud se vztahují jak na vysílání filmu, tak na reklamy propagující samotný film, neboť tyto reklamy lze kvalifikovat jako volební sdělení.
Doplňující informace
Nejvyšší soud USA č. 08-205.
.