Osmadvacetiletá spisovatelka z Londýna Jess Championová říká, že chodit s někým, kdo má foot fetiš, není tak divné, jak by se mohlo zdát….
„Přesný okamžik, kdy jsem si uvědomila, že můj přítel je foot fetišista, je těžké určit. Vždycky mi chválil boty a během předehry mě často chytal za nohy a masíroval je. Pak jsem ho jednou večer, když jsme si to rozdávali na pohovce, hravě pohladila chodidlem po rozkroku. Nemusel jsem být génius, aby mi došlo, že se mu to líbí. Později jsem se ho zeptala, jestli má slabost pro chodidla, a on se přiznal, že vlastně ano. Přičítal to tomu, že jsme si spolu hráli a já jsem mu prý strčila nohu do obličeje, a to mu opravdu udělalo dobře. Takže jsem to vlastně byla já, kdo ho přiměl k tomu, aby si uvědomil, že má fetiš na nohy.“
„Když jsem se ho na to zeptala, řekl: ‚Líbí se mi jejich tvar, to, že jsou citlivé a intimní. Nohy mi prostě připadají velmi ženské a erotické, navíc ty tvoje jsou hezčí než většina ostatních.“‚ Zpočátku mi to přišlo divné a vygooglila jsem si, co to všechno může znamenat. Ale nechat si hladit a zbožňovat chodidla je vlastně docela příjemné, takže mě to taky vzrušilo. Ano, někdy si připadám jako akrobatka, když se mi při sexu snaží okusovat prsty na nohou, a utrácím spoustu peněz za pedikúru, ale vyhovuje nám to oběma.