They were as different as could be. Jedna byla volnomyšlenkářská, hippiesácky naladěná rocková hvězda 70. let a druhá byla upjatá, dokonale vyrovnaná manželka bývalého politika. Přesto zpěvačku „You’re So Vain“ Carly Simonovou a manželku prezidenta Johna F. Kennedyho Jacqueline Kennedyovou Onassisovou pojilo desetileté přátelství plné tolika příběhů, že Simonová mohla vydat celou 256stránkovou knihu Touched By the Sun:
Zaměření knihy mnohé překvapilo, ale Simonová říká, že se v podstatě napsala sama. „Když někdo ovlivní váš život tak jako Jackie ten můj, nemůžete o ní nepsat,“ řekla časopisu People.
Přes hloubku mnoha obsažených příběhů – od žertíků a milostných průpovídek až po zpověď na smrtelné posteli – Simonová říká, že respektovala, kdy nepřekročit hranici. „Hodně jsem toho zatajila,“ dodala.
Přečtěte si více: Simona a Onassisovou poznal při náhodném setkání na Martha’s Vineyard
Nepodobné kamarádky byly na různých životních cestách – a pěkně usazené ve svých vlastních světech. Simonova píseň „You’re So Vain“ vyšla o deset let dříve a tehdy osmatřicetiletý Onassis byl již známou osobností. Onassisová, které v té době bylo 54 let, ovdověla po Kennedym o dvě desetiletí dříve, byla vdaná za Aristotela Onassise a pracovala jako redaktorka v nakladatelství Doubleday.
Ale oba náhodou ve stejný den roku 1983 večeřeli v Ocean Clubu na Martha’s Vineyard, když je seznámil Onassisův syn John F. Kennedy mladší, který se znal se Simonem.
„Šel jsem k jejich stolu a trochu si s nimi poseděl,“ řekl Simon televizi NBC News.
Brzy se sblížili, ale zpočátku šlo jen o obchod. Onassis si – ironicky – myslel, že Simon by se skvěle hodil k napsání pamětí.
Simon byl pro tuto výzvu připraven, ale brzy si uvědomil, že načasování je špatné: „Moje matka tehdy ještě žila a jádro příběhu tvořil příběh o mé matce, jejím milenci a mém otci. A byl to velmi intimní příběh. Byl plný příliš mnoha tabu. Přestal jsem, zavolal jsem jí a řekl: „Nevadilo by ti, kdybych místo toho psal dětské knížky?“
Onassis byl ve hře a vyjednal zálohu 25 000 dolarů na Simonovu první knihu Amy the Dancing Bear, která vyšla v roce 1989. Když přišel čas na druhou smlouvu na Chlapce ze zvonů, Onassisová požádala Simona, aby jí připomněl, kolik dostala za tu první.
Když řekla číslo, Onassisová odpověděla: „Ach, Carly, tys to podělala.“ „To je pravda,“ odpověděl Simon. Simon však neodpověděl. „Neměl jsem to srdce jí říct, že se dohodla.“
PŘEČTĚTE SI VÍCE:
Onassisová Simonovi záviděla jeho „svobodného ducha“
Na povrchu oba rozhodně působili jinak, ale pod povrchem je pojilo pouto. „Myslím, že ve mně viděla něco, co chtěla mít trochu ze sebe,“ řekl Simon v rozhovoru pro NBC News. „Myslím, že v něm viděla svobodného ducha, který má licenci na to, aby byl v rock’n’rollovém smyslu uvolněný jako husa. A já jsem si mohl zakouřit jointa, kdybych chtěl.“
A Onassisová možná trochu záviděla. „Neměla licenci být svobodná,“ řekl Simon a upřesnil, že existovala její stránka, kterou veřejnost neviděla. „Byla to rozpustilá holka a měla to na sobě ráda a měla to ráda i na ostatních lidech.“
„Dokázala jsem být neurotická, bohémská a všelijaká. Ona musela být vždycky tak korektní. Byl jsem tím, kým ona nebyla,“ řekl Simon časopisu People. “ Myslím, že ji to hodně bavilo.“
Toto pobavení bylo pohledem do Onassisiny psychiky, který viděl jen málokdo. „Určitě to byla složitá osoba,“ vysvětlil Simon pro AARP. „Mohla se prezentovat jako šťastná. Mohla také působit tajemně a uzavřeně. Zajímala se o spoustu jiných věcí než o sebe, a to z člověka dělá intelektuála. Měla uměleckou duši. Nebyla předurčena k tomu, aby byla manželkou politika. Nerada chodila na večírky a soirée, i když ji bavilo se oblékat a hrát tu roli. Oblékala se do krásných šatů a šperků tak, jako by si dítě hrálo se svými panenkami.“
Carly Simonová přichází na pohřeb Jacqueline Kennedyové Onassisové 23. května 1994.
Fotografie: David Rentas/New York Post Archives /(c) NYP Holdings, Inc. via Getty Images
Simonová vnímala Onassisovou jako mateřskou postavu
Jelikož byla Simonová o 16 let mladší než Onassisová, často se na bývalou první dámu obracela pro mateřské rady. Koneckonců její vlastní matka ji sotva podporovala, dokonce na Simonino vítězství Oscara v roce 1988 za píseň „Let the River Run“ z filmu Working Girl reagovala slovy: „Miláčku, to je tak fantastické, gratuluji, ale je tolik lidí, kteří si to zasloužili víc, ale vyhrála jsi ty.“
Naopak Onassisová jí poskytovala empatickou podporu, která jí chyběla, a projevovala opravdový zájem o Simonin život, aniž by jí to kdy přikrášlila. „Dávala mi rady jako nikdo jiný, Jiní lidé by byli příliš nervózní na to, aby mi řekli, co si o určitých věcech skutečně myslí,“ řekl Simon televizi NBC. „Ale Jackie byla upřímná.“
Mezi životními radami, které Onassisová rozdávala: „Musíte se oženit. Musíš si najít někoho, kdo posílí tvůj rodokmen, kdo ti dá ty nejlepší možné děti, kdo tě bude podporovat, kdo bude mít v životě skvělé postavení na svém pracovišti.“
Simonovu druhou svatbu s Jimem Hartem (předtím byla vdaná za Jamese Taylora) téměř neschvalovala. I když to byla ostrá slova, Simon jí byl vděčný, že jí na tom záleží. „Potřebovala jsem svou matku,“ řekla agentuře AARP. „Jackie mě velmi utěšovala, byla plná rad.“
Tak moc, že když byla Simonová na odvykací kúře, využívala každodenního telefonátu k tomu, aby Onassisovou vytočila. „Byla tou nejlepší posluchačkou,“ pokračovala zpěvačka. „Jsou určití lidé, kterým můžete vyprávět věci, protože je to strašně zajímá a budou to hltat. Měla mě ráda a záleželo jí na mně a chtěla, abych jí všechno řekla.“
Simon se na JFK neptal, ale Onassisová mu informace dobrovolně poskytovala
Ačkoli k sobě byli naprosto otevření, Simon chápal, že jsou určitá témata, která jsou nepřístupná. „Byla jsem uctivá,“ řekla agentuře AARP. „V určitých oblastech se mi otevřela. Mluvila se mnou o Jackových jiných ženách a Onassisových obskurních způsobech.“
„Nikdy bych se nezmínila o JFK,“ pokračovala Simonová pro NBC. „Nikdy bych nevytahoval spoustu témat, o kterých jsme nakonec mluvili, protože by je vytahovala ona. Ale byla tam určitá hranice, kterou jsem nemohl překročit, kterou jsem nepřekročil, jen z opatrnosti.“
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Onassis si dělal ze Simona žerty
Na jednom z mnoha společných výletů se Onassis připojil k Simonovi, když nahrával s operním pěvcem Placidem Domingem píseň „Last Night of the World“ z Miss Saigon pro jeho broadwayské album.
Obě ženy odešly domů a rozplývaly se nad Domingem a druhý den ráno od něj Simon našel dopis, v němž stálo: „Milá Carlito, buď prosím mým Valentýnem. Jsi tak krásná. Moc rád jsem s tebou zpíval.“ K dopisu přišla podepsaná kazeta s jeho hudbou, jak popsala televizi NBC News.
Jako každý závratný fanoušek Simon hned zavolal Onassisové, ale setkal se s mlčením.
„Dlouho se odmlčela a pak řekla: „Carly, opravdu sis myslela, že je to od Plácida?“ „Ano,“ odpověděla. vzpomínal Simon pro časopis People. „Napsala to sama a zamaskovala svůj rukopis! Ten vtipálek v ní byl nepřetržitě.“
ČTĚTE VÍCE: Simon byl s Onassisovou na smrtelné posteli
S veselými okamžiky přišly i ty těžké, zejména když Onassisové diagnostikovali non-Hodgkinův lymfom. „Radila se se mnou, ke komu by měla jít, aby jí udělal paruku,“ řekl Simon agentuře AARP. „Byly to nadějné časy, kdy byla v remisi. Chodila do práce. Až když se dozvěděla konečnou diagnózu a bylo jí řečeno, že bude muset podstoupit ještě tolik chemoterapie, věděla, že už to nevydrží.“
Jejich přátelství bylo tak silné, že Simon byl v roce 1994 pozván k rodině u jejího smrtelného lože spolu s Kennedym mladším a Onassisovým dlouholetým přítelem Mauricem Tempelsmanem.
„Držel jsem ji za ruku a řekl jí, že ji miluji,“ řekl Simon pro NBC News. „John stál na konci její postele s úhledně složenýma rukama a Maurice tam byl se založenýma rukama a oba se nad ní modlili. Do mozku se mi vrylo, jak vypadala. Byla tak úchvatná a na hlavě měla takový malý šátek, paisley šátek, a vypadala tak krásně a královsky a konečně jako doma.“
„V pozadí hrála nahrávka gregoriánského chorálu,“ pokračoval Simon. „Nemohl jsem uvěřit, že se mi můj přítel vzdaluje.“
„Nemohl jsem uvěřit, že se mi můj přítel vzdaluje.