Slovo cambion se objevilo na nápisu z počátku 1. století n. l. v Galii (římská Francie). Lingvista Benjamin W. Forston IV. vyslovuje názor, že:
…cambion pochází z keltského kořene -kamb ‚křivý‘, který rovněž odkazuje na pohyb a výměnu tam a zpět. Ten je nakonec zdrojem anglického change prostřednictvím pozdně latinského cambiare, výpůjčky z keltštiny.
William z Auvergne ve svém díle De Universo ze 13. století píše o „cambiones, od cambiti, tedy ‚mající výměnu'“ – „synech démonů incubi“ nahrazujících lidské děti. Tito kojenci neustále naříkají na mléko a nemohou je uspokojit ani čtyři kojné. Richard Firth Green poznamenává, že toto „se mělo stát standardním scholastickým vysvětlením měňavců po celý středověk.“
Nejstarší doložený výskyt slova „cambion“ ve smyslu potomka dvou démonů je ve francouzsky psaném slovníku Dictionnaire Infernal z roku 1818. Ve vydání této knihy z roku 1825 je uvedeno následující heslo:
CAMBION, — Enfants des Demons. Delancre et Bodin pensent que les démons incubes peuvent s’unir aux démones succubes, et qu’il nait de leur commerce des enfants hideux qu’on nomme cambions….
Anglický překlad:
CAMBION, — Children of Demons. Delancre a Bodin se domnívají, že démoni incubus se mohou spojit s démony succubus a že z jejich výměny se rodí ohavné děti, které se nazývají cambions…..
V Encyklopedii okultismu a parapsychologie se opět uvádí, že cambion je přímým potomkem incubus a succubus, přičemž odpadá jakákoli potřeba lidské účasti. Stejná inkarnace si až do sedmi let zachovala absenci dechu a pulsu, ale prý byla také neuvěřitelně těžká (dokonce příliš těžká na to, aby ji unesl kůň) a plakala, když se jí někdo dotkl.
Přinejmenším od 19. století nabyl pojem „cambion“ další definice: dítě inkuba nebo sukuba s lidským rodičem. V roce 1874 Victor Hugo v knize Dělníci moře definoval cambiona jako syna ženy a ďábla. Jako kříženec člověka a démona se objevil také v Příručce nestvůr Dungeons and Dragon II z roku 1983.