Buněčné dýchání je činnost, kterou buňky rozkládají cukry, aby získaly energii, kterou mohou využít. Buněčné dýchání přijímá potravu a využívá ji k tvorbě ATP, chemické látky, kterou buňka využívá k získávání energie.
Obvykle tento proces využívá kyslík a nazývá se aerobní dýchání. Má čtyři fáze známé jako glykolýza, Linkova reakce, Krebsův cyklus a elektronový transportní řetězec. Vzniká tak ATP, který dodává buňkám energii potřebnou k práci.
Když nemají dostatek kyslíku, používají buňky anaerobní dýchání, při kterém se kyslík nepoužívá. Při tomto procesu však vzniká kyselina mléčná a není tak účinný jako při použití kyslíku.
Aerobní dýchání, proces, který využívá kyslík, produkuje mnohem více energie a neprodukuje kyselinu mléčnou. Vzniká při něm také oxid uhličitý jako odpadní produkt, který se pak dostává do oběhového systému. Oxid uhličitý se dostává do plic, kde se vyměňuje za kyslík.
Zjednodušený vzorec pro aerobní buněčné dýchání je následující:
Slovní rovnice pro tento vzorec je:
Aerobní buněčné dýchání má čtyři fáze. Každá z nich je důležitá a nemohla by proběhnout bez té předchozí. Jednotlivé kroky aerobního buněčného dýchání jsou:
- Glykolýza (rozklad glukózy)
- Linková reakce
- Krebsův cyklus
- Transportní řetězec elektronů neboli ETC
.