„Průzkum za průzkumem ukazuje, že touha po hmotných statcích, která roste ruku v ruce s průměrným příjmem, potlačuje štěstí.“ – zpravodajský článek MSNBC1
„Jednu věc učím: utrpení a konec utrpení. Hlásám jen nemoc a ukončení nemoci.“ – Buddha2
V buddhismu je hlavním smyslem života ukončit utrpení. Buddha učil, že lidé trpí, protože neustále usilujeme o věci, které nepřinášejí trvalé štěstí. Zoufale se snažíme udržet si věci – přátele, zdraví, hmotné statky -, které nemají dlouhého trvání, a to způsobuje smutek.
Budha nepopíral, že v životě existují věci, které přinášejí radost, ale poukazoval na to, že žádná z nich nemá dlouhého trvání a naše lpění na nich způsobuje jen další utrpení. Jeho učení bylo zaměřeno výhradně na tento problém a jeho řešení.
Buddhismus učí, jak je důležité rozpoznat pomíjivost všech věcí a osvobodit se od připoutanosti k nim. To zmírní utrpení a nakonec ukončí koloběh znovuzrození. Toto učení je nejstručněji vyjádřeno ve Čtyřech ušlechtilých pravdách a Ušlechtilé osmidílné stezce, které společně tvoří základ víry všech směrů buddhismu.
Mnišství jako cesta k osvícení
Vzhledem k důležitosti i obtížnosti dosažení Ušlechtilé osmidílné stezky Buddha a první buddhisté obhajovali mnišský život jako nejjistější cestu k osvícení. Tato perspektiva přetrvává dodnes v takzvaném théravádovém buddhismu, který převládá v jihovýchodní Asii.
V théravádovém buddhismu je jistě prostor pro účast laiků na buddhismu, ale obecně se má za to, že než mohou dosáhnout osvícení, musí se znovu narodit jako mnich nebo mniška. Smyslem života buddhistických laiků je tedy získávat zásluhy (dobrou karmu) podporou mnichů a konáním dalších dobrých skutků v naději, že příští život bude příznivý pro získání osvícení.
Cesta k osvícení v mahájánovém buddhismu
Během několika staletí po Buddhově smrti se začal rozvíjet nový pohled na cestu k osvícení. Toto hnutí si říkalo mahájána, „Větší vozidlo“, protože otevíralo cestu k osvícení většímu počtu lidí. Podle mahájánového buddhismu mohli i lidé s rodinami a světskou kariérou dosáhnout osvícení a ukončit koloběh znovuzrození – nemuseli doufat, že se v příštím životě znovu narodí jako mniši nebo mnišky. Mahájána také poskytovala rychlejší cesty k osvícení než théraváda, takže bylo možné dosáhnout cíle během jediného života.
Když se mahájánový buddhismus rozšířil z Indie na sever a do celé Asie, rozdělil se na několik škol, z nichž každá měla jiný pohled na cestu k osvícení. Společným tématem všech forem mahájánového buddhismu však nadále zůstává, že cíle může v tomto životě dosáhnout téměř každý a že existují zkratky k přísnému mnišskému životu, který předepisují théravádci.
Mezi největší z mahájánových škol, které dodnes prosperují, patří zenový buddhismus, buddhismus Čisté země a buddhismus Ničiren. První dvě z nich vznikly v Číně, než se staly vlivnými v Japonsku, a Ničiren vznikl v Japonsku. Zen/Ch’an znamená „meditace“ a učí, že osvícení lze dosáhnout meditací vedoucí k velkému okamžiku vhledu. Čistá země je nejoddanější větví buddhismu a tvrdí, že stačí s vírou vzývat jméno Buddhy Amitbhy, aby se člověk znovuzrodil v rajské „Čisté zemi“, v níž si užívá příjemného ráje a snadno dosáhne osvícení.
Ničirenský buddhismus se soustřeďuje na Lotosovou sútru, mahájánové písmo. Ničiren (japonský učitel ze 13. století) učil, že pokud člověk jednoduše s vírou odříká „Poctu Lotosové sútře Nádherného zákona“ (Namu myoho renge kyo), splní se mu všechna jeho duchovní i světská přání.2
Stezky k osvícení ve vadžrajánovém (tantrickém) buddhismu
Vadžrajána je esoterická forma buddhismu, která mohla vzniknout již ve 2. nebo 4. století n. l. v Indii a na Srí Lance, ale v současnosti je nejdominantnější v Tibetu. Vadžrajánový buddhismus zdůrazňuje, že všechny zdánlivé protiklady jsou ve skutečnosti jedním a osvícení spočívá v plném poznání této skutečnosti prostřednictvím kontemplace, jógy a dalších rituálních prostředků. Cesta k osvícení probíhá za pomoci osobního božstva, které je přiděleno guruem. Věří se, že speciální pozice, mantry a ikony pomáhají praktikujícímu ztotožnit se s tímto božstvem a dosáhnout osvícení.3
1: Citováno podle F. L. Woodward, Some Sayings of the Buddha, 283.2: Jonathan Landlaw, Buddhism for Dummies, 99-108.3: „Buddhismus“. Encyclopædia Britannica (Encyclopædia Britannica Premium Service, 2004).