Bookshelf

CÍLE STUDIE

Program BSR NIA je hlavní federální agenturou, jejímž úkolem je podpora behaviorálního a sociálního výzkumu souvisejícího se stárnutím. Jak je popsáno na webových stránkách NIA (http://www.nia.nih.gov/ResearchInformation/ExtramuralPrograms/BehavioralAndSocialResearch/), BSR zaměřuje svou podporu výzkumu na následující témata:

• Jak se lidé mění v průběhu dospělého života
• Vzájemné vztahy mezi staršími lidmi a společenskými institucemi
• Společenský dopad měnícího se věkového složení populace

Podpora BSR klade důraz na „(1) dynamickou interakci mezi stárnutím jednotlivců; (2) jejich měnícím se biomedicínským, sociálním a fyzickým prostředím a (3) víceúrovňovými interakcemi mezi psychologickou, fyziologickou, sociální a kulturní úrovní.“ V rámci plnění svých cílů „BSR podporuje výzkum, odbornou přípravu a rozvoj výzkumných zdrojů a metodik s cílem vytvořit vědeckou znalostní základnu pro maximální prodloužení aktivního života a délky života ve zdraví. Tato znalostní základna je nezbytná pro informovanou a účinnou veřejnou politiku, odbornou praxi a každodenní život. BSR rovněž podporuje převedení behaviorálního a sociálního výzkumu do praktických aplikací.“ NIA vynakládá většinu svých prostředků na granty a smlouvy.

BSR se snaží explicitně a systematicky řešit problémy spojené s hodnocením výzkumu a stanovováním priorit. Snaží se vypracovat platné a obhajitelné postupy pro posuzování pokroku a perspektiv vědeckých činností, které podporuje, na úrovni směrů nebo oblastí výzkumu. Usiluje o určení faktorů, které přispívají k objevům, aby měl pevnější základ pro přidělování a přerozdělování finančních prostředků mezi typy nástrojů financování a typy příjemců (např. granty na výzkumné projekty versus programy; granty jednotlivcům versus výzkumným skupinám; oborové versus mezioborové výzkumné týmy).

Usiluje o zdokonalení postupů pro posuzování vědeckého pokroku a vyhlídek a o pevnější odůvodnění pro přidělování přírůstkových finančních prostředků na výzkum v různých oblastech na základě jiného než procentního vzorce a případně pro přerozdělování finančních prostředků na výzkum z jedné oblasti do druhé. Zadáním této studie se BSR nabídl jako zkušební laboratoř pro řešení důležitých obecných otázek stanovení priorit, které se objevují v mnoha oblastech vědecké politiky federální vlády. Jednou z nich je, jak nejlépe posoudit výkonnost investic do vědy, když některé cíle těchto investic lze jen obtížně kvantifikovat (např. zlepšení znalostí, kvalita politických rozhodnutí nebo blahobyt lidí). Další otázkou je, jak porovnávat výkonnost různých druhů investic, pokud má sponzorující agentura více cílů a různé směry výzkumu přispívají k různým cílům.

Třetí otázkou je, jak hodnotit pokrok a perspektivy vědních oborů, které se systematicky liší svými základními cíli, metodami a filozofickými východisky. Společenské a behaviorální vědy jsou dobrým příkladem tohoto problému. Navzdory tolik diskutovaným trendům směřujícím ke konsilienci napříč vědními obory a ke konvergenci a vzájemnému obohacování mezi behaviorálními a sociálními vědami (např. behaviorální ekonomie) přetrvávají mezi těmito obory, a dokonce i uvnitř nich, značné rozdíly ve filozofických základech a metodologii (viz např, Furner, 1975; Ross, 2003; Ash, 2003; Stigler, 1999).6 Tyto rozdíly jsou základem historického rozdělení behaviorálních a sociálních věd na disciplíny a subdisciplíny, pravděpodobně nebudou snadno vyřešeny a slouží jako základ konkurenčních nároků na podporu poskytovanou sponzory výzkumu, jako je BSR.7

Čtvrtým problémem je vliv rozhodnutí o stanovení priorit ze strany hlavních organizací financujících výzkum na konkurenci mezi disciplínami a katedrami na současné americké výzkumné univerzitě. Hodnocení vědních oborů se občas zaplétá do oborového soupeření. Naše hodnocení skutečně poukazuje na to, že pro BSR je obtížné oddělit její zaměření na problém nebo poslání v oblasti stárnutí od nároků různých akademických disciplín na „vlastnictví“ určitého aspektu výzkumu stárnutí. Pokrok disciplín, ať už je měřen jakkoli, se automaticky nepromítá do pokroku v oblastech zkoumání, které BSR nebo podobně zaměřené vědecké programy nejvíce zajímají. V této zprávě používáme takové termíny jako „oblasti“ nebo „obory“ výzkumu flexibilně, abychom označili témata nebo směry zkoumání, které mohou být stejně vhodně definovány problémem jako oborem nebo subdisciplínou.

Otázkám, které si BSR klade, zejména pokud jde o srovnání několika oblastí výzkumu v oblasti behaviorálních a sociálních věd, které podporuje, se dostalo překvapivě málo systematické pozornosti. Výzkumné agentury často vyvíjejí seriózní úsilí o stanovení priorit, ale ke srovnávacím hodnocením směrů výzkumu v rámci vědních oborů nebo mezi nimi se obvykle přistupuje nepřímo nebo implicitně. Například Národní rada pro výzkum byla často požádána, aby poradila federálním agenturám ohledně kritérií pro provádění takových hodnocení (např. Institute of Medicine, 1998, 2004; Committee on Science, Engineering, and Public Policy, 2004; National Research Council, 2005c) nebo aby určila prioritní oblasti výzkumu z široké škály možností v mnoha oborech (např. Institute of Medicine, 1991; National Research Council, 2001b). Typická metoda pro poskytnutí odpovědi spočívá v tom, že se vytvoří skupina odborníků a požádá se, často po zvážení podnětů vyžádaných od příslušných výzkumných komunit, aby projednala danou otázku a dospěla ke konsenzuálnímu úsudku, který je doporučující pro příslušné rozhodovací orgány. Pouze výjimečně se takové skupiny samy od sebe věnují vývoji a aplikaci explicitních metod porovnávání oborů tak, aby mezi nimi stanovily priority (např. National Research Council, 2005a, 2005c).

Vědecké práce o hodnocení vědy a fungování vědeckých poradních panelů se zaměřují na poněkud odlišné otázky. Například byl proveden rozsáhlý empirický výzkum procesu posuzování jednotlivých výzkumných návrhů (např. Cole, Rubin a Cole, 1978; Cole a Cole, 1981; Cole, Cole a Simon, 1981; Abrams, 1991; Blank, 1991; Wessely, 1996; Lamont a Mallard, 2005) a některé studie zaměřené na porovnání rozsáhlejších činností jednoho typu, jako jsou postgraduální katedry ve stejném oboru (např, National Research Council, 2003) nebo výzkumných podniků v jednom oboru, ale v různých zemích (např. Committee on Science, Engineering, and Public Policy, 2000). Vědci a analytici vědní politiky někdy provádějí srovnání mezi výzkumnými obory, ale zřídkakdy způsobem, který by manažerovi výzkumného programu poskytl ověřené rozhodovací techniky. Členové vědeckých komunit se někdy neshodnou na prioritách výzkumu federálních agentur, o čemž svědčí neshody týkající se rozpočtových priorit, které by měly být přiznány supravodivému superurychlovači, relativního důrazu v energetickém výzkumu mezi objevováním nových zdrojů paliva a zdokonalováním technologií pro úsporu energie a relativní priority pilotovaného a bezpilotního průzkumu vesmíru. Výzkumné komunity se však obvykle nesnaží tyto neshody řešit uplatňováním formálních metodik hodnocení, jako jsou metody analýzy přínosů a nákladů nebo rozhodovací analýzy. Pokud jsou vznášeny námitky proti intelektuální podstatě nebo životaschopnosti směrů výzkumu, jsou obvykle zaměřeny na nově vznikající směry, zejména ty, jejichž koncepční nebo metodologické základy se výrazně odchylují od hlavních oborů – a jsou zaměřeny spíše na atributy daného oboru než na techniky srovnávání.

Jednu zajímavou výjimku z těchto pozorování představuje empirický výzkum, který začíná zkoumat charakteristiky „úspěšných“ mezioborových výzkumných programů způsobem, který by mohl pomoci vytvořit znalostní základnu, jež by mohla sloužit jako podklad pro systematické srovnávání věcně odlišných činností nebo organizací (např, Hollingsworth, 2003; Mansilla a Gardner, 2004; National Research Council, 2005b; Bruun et al., 2005; Boix-Mansilla et al., 2006; Feller, 2006). V souvislosti s tím, jak federální vědecké agentury aktivně podporují mezioborové výzkumné iniciativy, jako je tomu v plánu NIH, začínají experimentovat s novými postupy pro srovnávací hodnocení kvality návrhů z různých oborů, včetně cílevědomějšího zaměření na vytváření hodnotících panelů složených z odborníků z různých oborů (Boix-Mansilla et al., 2006). Přestože nejsou přímo určeny jako prostředek hodnocení vědecké životaschopnosti různých oborů nebo jejich předpokládaného přínosu k důležitým společenským cílům, mohou jednání a závěry takových panelů poskytnout poznatky o tom, jak provádět srovnávací hodnocení napříč obory.

BSR hledá systematičtější metody pro taková hodnocení, částečně kvůli úsudku, že její mezioborové poradní panely nereagovaly na otázku srovnávacího hodnocení výzkumných oborů hodnocením, které by rozlišovalo mezi obory podle pravděpodobnosti návratnosti investic do výzkumu. V případě potřeby takového rozlišení chce BSR validním způsobem zdůvodnit svá doporučení ohledně programových priorit a výběru návrhů vyšším úředníkům NIH, Kongresu a dotčeným zainteresovaným stranám a výzkumným komunitám.

Primární zaměření této zprávy je na otázky srovnávacího hodnocení na úrovni oblastí nebo oborů vědeckého výzkumu. Nezabývá se celkovým hodnocením výzkumného portfolia BSR v širším kontextu NIA nebo jiných institutů NIH. Nezabývá se ani srovnáváním jednotlivců, výzkumných projektů nebo univerzitních programů, i když některé z metod, o nichž pojednáváme, byly použity i na těchto úrovních analýzy. Zpráva se také zaměřuje především na behaviorální a sociální výzkum, i když její analýzy a závěry mohou být použitelné i pro výzkum v jiných vědách. V neposlední řadě se zpráva zaměřuje na potřeby agentury, jejíž poslání zahrnuje jak rozvoj základních vědeckých poznatků, tak jejich aplikaci na konkrétní sociální cíl: zlepšení zdraví a pohody starších lidí. Agentura s takovým dvojím posláním čelí složitějšímu problému hodnocení než agentura, jejíž poslání se omezuje buď na čistou vědu, nebo na konkrétní praktické aplikace vědy. V souladu s celkovým posláním a tradicemi NIH musí jak dodržovat a prosazovat standardy nejvyšší vědecké hodnoty, tak posuzovat přínos vědních oborů, existujících i vznikajících, z hlediska jejich potenciálního přínosu k zastřešujícímu poslání NIH.