Axios (aklamace)

Církevní zvyk má svůj původ v raném křesťanství, kdy duchovní byli voleni celou církevní obcí včetně laiků. Vycházelo to z precedentu uvedeného ve Skutcích apoštolů (1,15-26; 6,2-61). Volba a svěcení (řecky cheirotonia – χειροτονία, doslova „vkládání rukou“) jsou dva samostatné úkony. Volbu prováděli všichni, vkládání rukou pouze biskupové (1 Tim 4,14). Kvůli nebezpečí zpolitizování procesu a kvůli volební korupci začal být duchovní jmenován pouze episkopátem (kněze nebo jáhna jmenuje vládnoucí biskup, biskupa volí synoda). Pozůstatek volby zůstává na začátku obřadu svěcení, kdy je kandidát přiveden dopředu a pokloní se nejprve lidu, pak kléru a nakonec světícímu biskupovi – každé ze tří tříd, které by se na volbě podílely. Při úkloně ke každému z nich diakon prohlásí: „Rozkaz!“, čímž vyzývá nejen k souhlasu, ale i k povolení pokračovat ve svěcení.