Po smrti Háfeze al-Assada v červnu 2000 převzal Bašár prezidentský úřad. Asma se do Sýrie přestěhovala v listopadu 2000 a v prosinci téhož roku se za Bašára provdala. Sňatek mnohé překvapil, protože před svatbou se v médiích neobjevily žádné zprávy o jejich randění a námluvách. Mnozí si svazek vykládali jako usmíření a znamení pokroku směrem k reformní vládě, neboť Asma vyrostla ve Spojeném království a na rozdíl od alavity Bašára zastupuje sunnitskou většinu.
Po svatbě Asma procestovala celou Sýrii a navštívila 100 vesnic ve 13 ze 14 syrských guvernorátů, aby promluvila se Syřany a zjistila, kam by měla směřovat svou budoucí politiku. Poté vytvořila soubor organizací, které fungovaly v rámci vládního charitativního sektoru, označovaného jako Syrský fond pro rozvoj; mezi tyto organizace patří FIRDOS (mikroúvěry na venkově), SHABAB (podnikatelské dovednosti pro mládež), BASMA (pomoc dětem s rakovinou), RAWAFED (kulturní rozvoj), Syrská organizace pro zdravotně postižené a Syrské výzkumné centrum pro rozvoj, zaměřené na venkovské komunity, ekonomický rozvoj, zdravotně postižené občany, kulturní rozvoj, resp. rozvoj dětí a žen. Nejznámější byla centra MASSAR, která vytvořila, místa fungující jako komunitní centra pro děti, které se učily aktivnímu občanství. Díky této práci si vysloužila místo mezi „nejvlivnějšími Araby světa“ časopisu Middle East 411 Magazine.
Obrázek pro veřejnostEdit
Assadová, kterou mediální analytici označují za důležitou součást vztahů s veřejností syrské vlády v době jejího působení ve funkci první dámy, se zasloužila o zaujímání progresivních postojů v oblasti práv žen a vzdělávání. Rozvojový program OSN vynaložil 18 milionů USD na pomoc při organizaci komplexního souboru reformních iniciativ, které ukazovaly, že syrská vláda usiluje o modernější a progresivnější formu vlády, jejíž klíčovou součástí byla pomoc při vytváření „reformátorské aury“ Asadové, přičemž zdůrazňoval její účast v programu Syria Trust for Development, dokud nebyl program pozastaven, protože země upadla do občanské války. Jako rodilá sunnitská muslimka byla Asadova vůdčí role důležitá i pro pohled na syrskou vládu a prezidenta mezi sunnitskou většinou Sýrie.
Syrská občanská válkaEdit
Vážnou ránu jejímu veřejnému obrazu zasadilo zintenzivnění syrské občanské války na počátku roku 2012, kdy byla první dáma kritizována za mlčení po celou dobu počátku syrského povstání. Své první oficiální prohlášení pro mezinárodní média od začátku povstání vydala v únoru 2012, tedy téměř rok po prvních vážných protestech. Rovněž v únoru 2012 zaslala deníku The Times e-mail, v němž uvedla: „Prezident je prezidentem Sýrie, nikoliv frakce Syřanů, a první dáma ho v této roli podporuje.“ V komuniké rovněž popsala svou pokračující podporu charitativních organizací a aktivit v oblasti rozvoje venkova a uvedla, že utěšuje „oběti násilí“.
Dne 23. března 2012 Evropská unie v rámci stupňujících se sankcí proti syrské vládě zmrazila její majetek a uvalila zákaz cestování na ni a další blízké rodinné příslušníky prezidenta Bašára Asada. Samotná Asadová může i nadále cestovat do Spojeného království díky svému britskému občanství.
16. dubna 2012 zveřejnily Huberta von Voss Wittigová a Sheila Lyall Grantová, manželky německého a britského velvyslance při OSN, čtyřminutové video, v němž Asadovou žádají, aby se postavila za mír a vyzvala svého manžela k ukončení krveprolití ve své zemi.
Od bombardování Ředitelství syrské vojenské rozvědky v červenci 2012 nebyla pravidelně vídána na veřejnosti, což vedlo v tisku ke spekulacím, že uprchla z hlavního města nebo ze země. Dne 18. března 2013 se objevila na veřejnosti v damašské opeře na akci nazvané „Shromáždění matek“, čímž tyto zvěsti vyvrátila. V říjnu 2013 vystoupila na veřejnosti znovu a opět vyvrátila zvěsti o svém odchodu, když uvedla: „Byla jsem tu včera, jsem tu dnes a budu tu i zítra.“
Od roku 2020 je její veřejná stránka na Instagramu nadále aktualizována fotografiemi, na nichž se věnuje veřejně prospěšným činnostem.
V březnu 2021 zahájila londýnská metropolitní policie vyšetřování obvinění, že Asadová během války podněcovala a podporovala teroristické činy.
„Růže v poušti „Edit
V únoru 2011 vyšel v časopise Vogue lichotivý profil Asadové „Růže v poušti“ od módní veteránky Joan Juliet Buckové. Článek byl později na jaře téhož roku z webových stránek Vogue bez redakčního komentáře odstraněn. V reakci na dotazy médií ohledně zmizení Asadova profilu šéfredaktorka Vogue uvedla, že „jak se v Sýrii vyvíjely strašlivé události posledního roku a půl, bylo jasné, že priority a hodnoty jsou zcela v rozporu s hodnotami Vogue“. Buck od té doby napsal další článek pro The Daily Beast, v němž se k Asadovi vyjádřil velmi kriticky.