Sidelights
Ashanti se stala nejžhavější R&B hvězdou roku 2002, když její debutové album Ashanti překonalo prodejní rekordy mezi ženskými umělkyněmi a tři její singly se současně umístily v Top 10 hitparád. Rodačka z Long Islandu teprve nedávno dokončila střední školu, když se v roce 2001 poprvé dostala do hitparád svým vokálem v rapové písni „How We Roll“ od Big Punisher. Příspěvky na skladbách dalších hvězd z jejího vydavatelství Murder Inc. posunuly její hvězdu výš a vyvrcholily vydáním alba Ashanti. Toto album vyneslo zpěvačce a skladatelce dvě ceny Soul Train Lady of Soul, osm cen Billboard a cenu Grammy. Její druhé album Chapter II, vydané v létě 2003, se rovněž prodávalo velmi dobře a dokázalo, že Ashanti je tu, aby zůstala.
Ashanti Douglas, pojmenovaná podle kmene v zemi Ghana, se narodila a vyrostla v obci Glen Cove na Long Islandu ve státě New York. Na střední škole v Glen Cove byla atletickou hvězdou a čestnou studentkou. Před desátým rokem začala vystupovat jako modelka a účinkovala v televizních reklamách. Brzy poté se jako tanečnice objevila v hudebních videoklipech. Hudbu má v rodině; její otec Ken-Kaid byl zpěvákem, než opustil showbyznys a začal pracovat jako správce počítačových systémů. Ashantiina mladší sestra Kenashia, rovněž zpěvačka, získala v šesti letech hlavní cenu pro děti v televizní show Showtime at the Apollo. Dědeček Ashanti, James Davis, byl bojovníkem za občanská práva a dlouhá léta stál v čele pobočky Národní asociace pro podporu barevných (NAACP) na Long Islandu.
Když bylo Ashanti 12 let, objevila její matka dceřin pěvecký talent. Požádala Ashanti, aby vypnula rádio, zatímco ona bude dělat domácí práce, a odešla z místnosti. Ashanti ji poslechla, ale písničky z rádia začala zpívat sama. Matka se vrátila do pokoje, aby ji pokárala za neposlušnost, a s údivem zjistila, že krásnou hudbu nevytváří rádio, ale Ashanti. Brzy poté Ashantiini rodiče přihlásili svou dceru do místní talentové soutěže, kterou s přehledem vyhrála. Od té doby působila matka Ashanti jako její spolumanažerka.
Ve čtrnácti letech Ashanti získala svou první nahrávací smlouvu, a to se společností Jive Records. U tohoto vydavatelství působili i takoví špičkoví umělci jako Backstreet Boys, ‚N Sync a Britney Spears. V té době dělila své úsilí mezi střední školu a nahrávání pro tuto značku. Společnost pro ni po škole posílala limuzínu, aby ji odvezla do nahrávacího studia, kde se snažila dohnat domácí úkoly před nahráváním a pak při odvozu domů.
Ashanti a Jive ukončily svůj vztah po roce, ještě před vydáním jediného alba. Když jí však bylo 17 let, Ashanti si vybralo vydavatelství Sony Epic Records. Pro Ashanti to byla opojná doba a vydavatelství si v její středoškolské ročence objednalo celostránkový inzerát, ve kterém jí blahopřálo k maturitě. Kvůli této smlouvě se musela přestěhovat do Atlanty v Georgii, což, jak Ashanti řekla Nekese Mumbi Moodyové v deníku Gazette of Montreal, „trochu rozbilo rodinu“. Ashanti přiznala, že v den jejího odchodu z domova členové rodiny hodně plakali.
Ale už po roce v Atlantě byl člověk, který Ashanti podepsal smlouvu s vydavatelstvím, propuštěn a umělci, které podepsal, byli také propuštěni. Ashanti se vrátila domů, opět bez alba, kterým by se mohla pochlubit za dobu svého působení u nového vydavatelství. Po absolvování střední školy v roce 1998 stála Ashanti před těžkým rozhodnutím: pokračovat ve studiu na vysoké škole jako mnoho jejích přátel, nebo se naplno věnovat hudební kariéře. Byla přijata na Hamptonskou univerzitu ve Virginii na stipendium a její hudební kariéra se teprve měla rozjet. Přesto dala přednost hudbě před pokračováním v akademickém vzdělávání. Zpočátku pro ni bylo těžké necítit se sklíčeně, když se snažila získat širší uznání jako zpěvačka, zatímco její kamarádky si užívaly první ročník vysoké školy.
Přesto Ashanti vytrvala, nahrávala v New Yorku demosnímky a zároveň hledala další nahrávací smlouvu. Po dvou letech tvrdé práce se jí podařilo prorazit v podobě Chrise Gottiho, bratra prezidenta vydavatelství Murder Inc. Ten ji seznámil se svým bratrem Irvem, který Ashanti najal, aby zpívala jako doprovod na albu Big Punisher vydaném po smrti hiphopové hvězdy. Jednalo se o píseň „How We Roll“, která se díky Ashantiiným doprovodným vokálům dostala na začátku roku 2001 na první příčky hitparád.
Ashanti se poprvé výrazněji prosadila svým příspěvkem do písně Ja Rule „Always on Time“, která vyšla v druhé polovině roku 2001. Píseň, které pomohl její refrén v písni, se dostala do žebříčku Billboard 100 jako sedmá nejhranější skladba ve Spojených státech. Těsně po vydání této skladby se objevila v televizním pořadu Saturday Night Live s Ja Rulem. Brzy ji lidé zastavovali na ulici a žádali ji o autogram.
Brzy následovala další spolupráce, tentokrát s Fat Joem na písni „What’s Luv“. I tato píseň se stala hitem a Murder Inc. s Ashanti podepsali vlastní smlouvu. Současně s prací na vlastním albu začala vystupovat na koncertech s Ja Rule. V této době také Ashanti napsala remixovou verzi písně pro Jennifer Lopez s názvem „Ain’t It Funny“ a zpívala na soundtracku k filmu Rychle a zběsile.
Prvním singlem z debutového alba Ashanti, který vyšel ještě před samotným albem, byla skladba „Foolish“, jejíž melodie pochází z písně DeBarge a kterou proslavil Notorious B.I.G. ve svém rapovém hitu „One More Chance“. Píseň vychází ze zkušenosti Ashanti s rozchodem s přítelem. Jak řekla Mattu Diehlovi z časopisu Rolling Stone, tento vztah byl „opravdu vážný“, ale nevydržel stres, který na něj kladl úspěch Ashanti a její náročné cestování. Podle Ashanti nahrávání písně prospěla synergie, která vznikla díky tomu, že všichni, kdo se podíleli na produkci, včetně inženýrů, procházeli podobnými vztahovými problémy.
Melodii pro Ashantiin debut vybral Irv Gotti a Ashanti byla nervózní z toho, že se její debutový singl poveze na bedrech tak velké hvězdy, jakou je B.I.G., ale věřila Gottimu, že její debut bude mít co nejlepší zvuk. Gotti cítil, že píseň potřebuje „známý beat, který lidé poznají“, jak řekl Richardu Cromelinovi v Los Angeles Times. Jeho strategie v kombinaci s procítěným textem Ashanti a jejím smyslným vokálem se ukázala jako vítězná kombinace; její singl se stal hitem a udržel se deset týdnů na vrcholu hitparády.
Ashanti i poté, co se stala úspěšnou nahrávací umělkyní, nadále žila doma, i když v samostatném bytě s vlastním vchodem. Tato situace se musela změnit, jak přiznala ona i její rodiče v rozhovoru se Sethem Kugelem v New York Times v roce 2001, protože byla až příliš přístupná svému stále rostoucímu počtu fanoušků. „Přicházejí přímo k nám domů,“ řekla Ashantiina matka Kugelovi. „Pak si přivezou děti z jiného města.“ Rodina se rozhodla přestěhovat, ale ne daleko – jejich nový domov byl také na Long Islandu, i když mnohem větší než ten starý.
Ashantiino debutové album s vlastním názvem se dostalo na pulty obchodů v dubnu 2002 a okamžitě sesadilo Celine Dion z čela hitparád, když se ho za jediný měsíc prodalo více než milion kopií. Album nakonec překonalo nejen Dion, ale i všechny ostatní umělkyně v historii, a to se čtyřmi miliony kopií. Ashanti se také stala první umělkyní od dob Beatles, která měla tři singly v Top 10 hitparády najednou. Album vyneslo Ashanti ne méně než pět nominací na Grammy, z nichž jednu – Nejlepší současné R&B album – získala. Za album získala Ashanti také osm cen Billboard. Na MTV urvala čtyři nominace na Video Music Awards a na této populární akci vystoupila živě. Získala také ocenění „Breakout Artist of the Year“ na Teen Choice Awards 2002. V lednu 2003 získala dvě ceny na 30. ročníku American Music Awards.
Jedno ocenění, které získala v roce 2002, však bylo také kontroverzní. Když bylo oznámeno, že Ashanti obdrží cenu Soul Train Aretha Franklin Award pro „baviče roku“, jeden středoškolák v Kalifornii se urazil a založil proti ní on-line petici. Deníku Seattle Times vysvětlil, že je příliš nová na to, aby si cenu zasloužila, a „ve většině svých vystoupení postrádá pódiový projev“. Téměř 30 000 lidí s ním souhlasilo a petici podepsalo. Mnozí poukazovali na to, že zavedené umělkyně jako Mary J. Blige a Missy Elliott nebo kritikou uznávané zpěvačky jako Alicia Keys a India. Arie si cenu, která nese jméno hudební legendy, zasloužily více. Veteránka Patti LaBelle, která cenu předávala, však podle zprávy listu Cincinnati Post uvedla, že si zpěvačka „toto úžasné uznání nesmírně zaslouží“. Ashanti také převzala cenu Soul Train Lady of Soul pro nejlepšího nového sólového umělce.
Navzdory úspěchu v hitparádách většina recenzentů debutový počin Ashanti odsoudila. Jiní kritici poukazovali na skutečnost, že fenomenální prodeje Ashanti v prvním týdnu podpořila společnost Island Def Jam Music Group, mateřská společnost Murder Inc. Ta nabídla prodejcům slevu dva dolary za každé album prodané v prvních dvou týdnech. Je sice pravda, že Ashanti byla sexy, ale Lyor Cohen, generální ředitel Island Def Jam, pro New York Times přiznal: „Do karburátoru jsme přilili benzín.“ Pro Ashanti, která byla ráda už jen za to, že má nahrávací smlouvu, která skutečně vyústila v album, byl ohromující úspěch jejího debutu jen třešničkou na dortu. „O tomhle všem se mi ani nesnilo,“ řekla Glennu Gamboovi v Newsday. „Chtěla jsem jen, aby album vyšlo….. Mít ho hotové a mít ho vydané a v obchodech byl velký úspěch.“
Ashanti si byla vždy vědoma svých kořenů, a proto si jako místo natáčení videoklipu k písni „Happy“, jedné z písní na albu Ashanti, vybrala své rodné město. Vzpomínala, jak jako dítě marně čekala, až do Glen Cove zavítají hvězdy, a jako R&B superstar se rozhodla, že do městečka konečně přiveze trochu hvězdné síly. Její manažeři navrhovali jako možné lokace Los Angeles nebo Monte Carlo, ale Ashanti byla neoblomná; Glen Cove bylo její oblíbené místo a chtěla, aby se její rodné město podílelo na jejím úspěchu. Do města se proto sjely desítky členů štábu a 20 přívěsů plných produkční techniky, aby zde tři dny natáčely. Starosta předal Ashanti klíč od města a výkonný ředitel okresu Nassau vyhlásil 3. květen 2002 Dnem Ashanti Douglasové.
Přibližně v této době se Ashanti také pokusila přenést své verše do tisku a vydala knihu básní s názvem Foolish/Unfoolish: Hloupá, hloupá, hloupá, hloupá, hloupá, hloupá. Ačkoli je její kniha o lásce, přiznala, že v tomto směru neměla příliš štěstí. Na vině bylo její přetížení koncerty a dalšími veřejnými vystoupeními a také skutečnost, že ji všude, kam se hne, sledují zaměstnanci jejího vydavatelství. Jak řekla Peteru Robinsonovi v Observeru: „Je trochu těžké se seznamovat s lidmi, když všude, kam jdu, stojí banda velkých bratrů. Ale asi je to dobře. Dělají to z lásky.“
Druhé album Ashanti, Chapter II, vyšlo v létě 2003. Ve stejném duchu jako její debut obsahuje, slovy Robinsona z Observeru, „svěže znějící svižné beaty a neodolatelné háčky, které podtrhují Ashantiin hedvábný R&B styl“. Ashanti uvedla, že jednou z jejích nejoblíbenějších částí alba je krátký duet, který zpívá se svou tehdy čtrnáctiletou sestrou. První singl z alba Chapter II, nazvaný „Rock Wit U (Awww Baby)“, se okamžitě dostal do hitparád a vystoupal do první desítky.
V roce 2003 byla Ashanti nominována na dvě ceny American Music Awards: Za album Chapter II byla Ashanti nominována na ceny: Favorite Female Artist-Hip-Hop/Rhythm & Blues Music a Favorite Album-Hip-Hop/Rhythm & Blues Music.
Ashanti zůstala odhodlaná nenechat si úspěch stoupnout do hlavy, protože dobře věděla, že zklamání v hudební branži často není daleko. „Beru to den po dni,“ řekla Gamboovi z Newsday. „Musela jsem si zvyknout na tolik zklamání.“