Vývoj výzkumu australopitéků
První fosilie australopitéka, lebka dítěte klasifikovaná jako Au. africanus, byla nalezena v roce 1924 v Taungu v Jižní Africe. Další fosilie nalezené v jižní Africe potvrdily, že se jedná o rod hominidů, ale v 60. letech 20. století se pozornost soustředila na východní Afriku, kde bylo vedle fosilií raných příslušníků rodu Homo (v podobě H. habilis a H. erectus) nalezeno mnoho dalších fosilií Australopithecus. V 70. letech 20. století otevřela průkopnická práce francouzského geologa Maurice Taieba etiopské Afarské riftové údolí vědeckému výzkumu. Taieb objevil fosilní pole Hadar, Gona a Middle Awash a několik dalších oblastí bohatých na fosilie podél řeky Awash, která protéká touto pouštní oblastí.
V Hadaru Taieb a americký paleoantropolog Donald Johanson nalezli bohatou faunu, včetně fosilií Au. afarensis. Tento druh byl v 70. letech 20. století objeven také na severotanzánské lokalitě Laetoli. Au. afarensis se stal široce uznávaným jako pravděpodobný předek pozdějších druhů australopitéků. Jeho biologie je dobře známá díky fosiliím, jako je „Lucy“, kterou objevil Johanson v Hadaru v roce 1974, a otiskům nohou z Laetoli, které objevila archeoložka a paleoantropoložka anglického původu Mary Leakeyová v roce 1978.
Ve srovnání s pozdějšími druhy australopitéků byl Au. afarensis poněkud primitivnější, co se týče lebky a zubů. V převládajícím paradigmatu 70. let 20. století, kdy byly nalezeny první fosilie tohoto druhu, byla většina pozornosti zaměřena na kraniodentální (hlava a zuby) a postkraniální (tělo) znaky, které byly ve srovnání s mladšími fosiliemi australopitéků často charakterizovány jako šimpanzí. Protože však nejstarší zástupci Au. afarensis byli datováni do doby před přibližně 3,75 miliony let, zůstala mezi posledním společným předkem, kterého lidé sdíleli se šimpanzi (před 7 miliony let), a vznikem Au. afarensis velká časová mezera.
Přímí předkové Au. afarensis byli nalezeni v Keni v polovině 90. let 20. století. Tyto fosilie byly datovány do doby před přibližně 4,2 miliony let, byly zařazeny do druhu Au. anamensis a jednalo se jednoznačně o megadontní (disponující velkými zuby), bipední, malomozkové předchůdce hominidů Hadar a Laetoli. Au. anamensis a Au. afarensis byly od té doby uznány za chronospecies – libovolné segmenty jedné linie v rodu Australopithecus, které v průběhu času prošly anatomickou evolucí. Tato linie byla před 3,8 milionu let přítomna na většině území Afriky a s největší pravděpodobností dala vzniknout Au. africanus z jižní Afriky a také Homo. Au. anamensis se vyvinul jen o něco dříve a byl anatomicky natolik podobný Au. afarensis, že o evolučním původu australopitéků příliš mnoho neprozradil. Od roku 1992 se na dřívějších fosilních nalezištích v Etiopii konečně začaly objevovat pozůstatky, které by osvětlily téměř třímilionový interval mezi nejstarším australopitékem a posledním společným předkem šimpanzů a lidí
.