Víte, že v listopadu 1916 se ve Spojených státech amerických konaly prezidentské volby, které mnozí považovali za hlasování o možném vstupu USA do první světové války?
Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 se Spojené státy americké dlouhodobě zdráhaly zapojit do záležitostí a konfliktů v Evropě. Tento izolacionismus splnil svou funkci a zabránil brzkému americkému vstupu do konfliktu, ale s rozšiřováním války neutralitu stále více ztěžoval.
Americkým prezidentem v roce 1914 byl Woodrow Wilson. Byl demokratickým prezidentem a ve volbách v roce 1912 zvítězil nad dosavadním prezidentem Williamem Howardem Taftem, republikánem, a Theodorem Rooseveltem, který byl prezidentem do roku 1909. Wilson se ujal úřadu v roce 1913. Během tohoto prezidentského období Wilson opakovaně narážel na překážky, které se objevovaly při snaze Ameriky zůstat izolovaná od širšího mezinárodního dění.
Vypuknutí války v Evropě
Prezident Woodrow Wilson
Při vypuknutí války v Evropě v roce 1914 se po americkém zapojení příliš nevolalo. Tehdejší složení americké populace však vedlo k možnosti rozdělení loajality. Mnoho Američanů mělo své kořeny v Evropě a vzhledem k početnému britskému, irskému a německému obyvatelstvu ve Spojených státech neexistovala všeobecná podpora pro žádnou z bojujících stran. Vzhledem k nedostatku chuti k vojenské intervenci se prezident Wilson snažil udržet postavení Ameriky jako neutrální mocnosti.
Podpora pro zapojení do války se také do značné míry omezovala na východní státy. Američtí civilisté, kteří žili dále na západě země, byli mnohem častěji proti intervenci ve válce, která byla tak daleko od domova.
Německá strategie neomezené války ponorek proti plavidlům plujícím směrem do Británie a Evropy přesto vedla k potopení řady amerických lodí, včetně osobní lodi RMS Lusitania, při níž zahynulo 128 amerických občanů. Americkému hněvu kvůli této události se podařilo dočasně zastavit německé útoky na neutrální lodní dopravu.
Obavy, že by Amerika mohla být zatažena do konfliktu, však silně ovlivnily prezidentské kampaně v roce 1916
1916 Prezidentské kampaně
Předchozí prezidentské volby v roce 1912 byly v americké politice neobvyklé tím, že se v nich utkali čtyři různí kandidáti, a tento trend ovlivnil nominační proces pro rok 1916. Woodrow Wilson si jako prezident udržel nominaci Demokratické strany a republikáni nominovali Charlese Evanse Hughese, který byl v té době soudcem Nejvyššího soudu Spojených států.
V roce 1912 bývalý prezident Theodore Roosevelt neuspěl ve snaze získat nominaci Republikánské strany. V reakci na to založil vlastní „Pokrokovou stranu“ a dosáhl od ní nominace na prezidenta. V roce 1916 byl opět nominován Pokrokovou stranou na prezidenta, ale odmítl jejich nominaci, takže strana, kterou pomáhal založit, se ocitla v chaosu a nebyla schopna postavit svého kandidáta. Skupinu doplnil novinový redaktor Allan L. Benson, který kandidoval za Socialistickou stranu.
Volbám samotným začaly dominovat diskuse o možném americkém zapojení do války. Wilsonova kampaň pravidelně používala slogan „Udržel nás mimo válku“. Zatímco Hughes prosazoval širší rozšíření amerických ozbrojených sil pro případ války, Wilsonova mírová platforma byla populární. Hughes proto většinu své kritiky směřoval na Wilsona za pokračující americkou roli v mexické občanské válce. Počátkem roku napadly mexické jednotky vedené Pancho Villou americké město Nové Mexiko a prezident Wilson vyslal části americké armády, aby útoky ukončily a postavily Villu před soud. Zatímco Vilovy jednotky do voleb oblast opustily, stále nebyl dopaden a Amerika poskytovala podporu několika různým skupinám usilujícím o převzetí kontroly nad Mexikem.
Charles Ernest Hughes, republikánský kandidát na prezidenta 
Bývalý prezident Theodore Roosevelt Ještě problematičtější pro prezidenta Wilsona byla přetrvávající popularita Theodora „Teddyho“ Roosevelta. Zatímco Roosevelt opustil Republikánskou stranu, aby podpořil své vlastní šance na znovuzískání prezidentského úřadu, tím, že odmítl znovu kandidovat za Progresivní stranu, mohl pomoci Hughesově prezidentské kampani. Roosevelt byl navíc na počátku války silným zastáncem amerického zapojení do války a vášnivě věřil, že je to příležitost zbavit se domnělé rozpolcenosti občanů, kteří se stále identifikovali ve vztahu ke své evropské minulosti, zejména těch irského nebo německého původu. Roosevelt opakovaně označil Wilsonovu zahraniční politiku za neúspěšnou. Díky těmto vojenským debatám byly volby nabité.
Republikánská strana, kterou Hughes reprezentoval, byla v té době stále největší v zemi a demokratický prezident nezískal bezprostřední znovuzvolení od roku 1832.
Přes tuto skutečnost a částečně i díky tomu, že se Charlesi Hughesovi nepodařilo během voleb získat podporu kalifornského guvernéra, se Wilsonovi podařilo zajistit si vítězství nejtěsnějším rozdílem.
Druhá inaugurace prezidenta Woodrowa Wilsona, leden 1917
Potřebných 266 hlasů z kolegia volitelů Wilsonovi zajistilo 277 oproti Hughesovým 254. Ze 48 států (Aljaška ani Havaj ještě nezískaly americkou státnost) získal Wilson 30 států proti Hughesovým 18. Wilsonových hlasů bylo sečteno něco přes 9,1 milionu, Hughes získal 8,5 milionu. Navzdory těsnému počtu hlasů ve sboru volitelů se Wilsonovi podařilo zvýšit počet hlasů od lidí přibližně o 3 miliony.
Důsledky
Když měl prezident Wilson zajištěno druhé funkční období, jeho snaha udržet Ameriku mimo válku se ocitla v bezprostřední zátěži. Vojenské neúspěchy Německa u Sommy a Verdunu stály život tisíce jeho vojáků, a tak se rozhodlo znovu zahájit neomezené útoky ponorek v Atlantickém oceánu. Aby zabránili případným následkům ze strany Spojených států, začali členové německé vlády formulovat plán, jak odvést americkou pozornost jinam.
Neúspěch tohoto plánu v dubnu 1917 vyústí v to, že prezident Woodrow Wilson, muž, který v kampani stavěl na tom, že udržel Ameriku mimo válku, požádá Kongres Spojených států, aby podpořil hlasování ve prospěch vyhlášení války Německu a Rakousku-Uhersku.
.