A Ford je právě nejpopulárnější Američan, určitě jeden z nejbohatších; tady je člověk, jehož peníze a vliv budí obrovskou pozornost, a pronáší věci, které se nijak neliší od toho, co ve stejné době říká Hitler na svých schůzích v mnichovské pivnici.
Pro Židy si myslím, že to v nich vyvolává skutečné otázky, jak skutečně jsou přijímáni jako Američané. Myslím, že to mělo psychickou újmu. Myslím, že to způsobilo jakési obrácení se do sebe, jakýsi strach z širší společnosti. Myslím, že to v nich vyvolalo pocit, že se musí osvědčit, že nestačí jen to, že jsou střízliví, poctiví a pracovití občané. Museli proklamovat, jací jsou Američané.
V roce 1938 obdržel Ford od nacistického režimu vyznamenání nazvané „Velký kříž německého orla“. Jak si toto ocenění vysvětlit? Co znamená?
Němci Forda vyznamenávají, dalo by se říci, z několika důvodů. Za prvé je velmi zaujala celá technologická modernizace montážní linky. Model T a Volkswagen jsou tak trochu podobná auta. Myšlenkou Volkswagenu, lidového vozu, bylo, aby byl cenově dostupný pro průměrného Němce. Je to něco jako Model T své doby; že automobil by neměl být jen něco pro elitu, ale měl by to být vůz, který si může dovolit běžný Němec. Takže Ford Model T a Volkswagen bychom mohli považovat za něco podobného.
Z hlediska antisemitismu se Hitler mohl dívat na Forda jako na někoho, kdo byl – říkejme mu vrstevník. Oba ve dvacátých letech 20. století začínali psát a šířit informace o tom, co oba považovali za velkou mocenskou hrozbu, o „Židech“.
A Hitler se Fordovým psaním velmi inspiroval. A myšlenka, že by se to mohlo stát ve Spojených státech, byla, myslím, pro Hitlera také velmi důležitá, protože když lidé ve Spojených státech vystupovali proti nacismu a používali rétoriku typu: „No, tady by se to nikdy nemohlo stát“ a „My jsme bašta demokracie“, myslím, že Hitler by z toho čerpal jisté uspokojení, kdyby mohl na Forda ukázat jako na svým způsobem stejně dobrého antisemitu, jakým byl on sám.
Dá se vyčíslit škoda, kterou Ford napáchal?
Je těžké říci, jak velké škody Ford napáchal. Lidé mohli být antisemity i bez Forda. Je pouze zajímavé, do jaké míry za to mohl být zodpovědný, spíše než do jaké míry potvrzoval myšlenky, které tam kolovaly z jiných zdrojů.
Hitler velmi dobře znal Henryho Forda, jeho spisy a chválil je. Obracel se ke stejným dokumentům. Je v nich společná nit. Protokoly sionských mudrců byly pro oba ceněným textem. A mezi Ford Motors a nacistickým režimem jistě existovaly obchodní vazby.
Vždy se nabízí otázka: Co udělali američtí Židé v reakci na stupňující se krizi v Evropě po nástupu Hitlera k moci? A i když si myslím, že toho bezpochyby udělali hodně, byli velmi aktivní, byli rozčilení a agitovali, jejich chování bylo do jisté míry umírněné. Jejich smysl pro to, co mohou dělat, byl mírněn vědomím, jak je antisemitismus v Americe rozšířený. Jestliže někdo jako Henry Ford, s takovou mocí a bohatstvím, mohl být tak otevřeným antisemitou – a víme, že Hitlerovi Henry Ford velmi imponoval -, pak muselo tyto postoje sdílet mnoho Američanů. A proto je zde opravdu hranice toho, co můžeme dělat.
Kdyby nebylo Henryho Forda, byli by agresivnější? To nemůžeme vědět. Ale myslím si, že v jejich kalkulaci: „Jak agresivní můžeme být, když tlačíme na věc evropských Židů?“. „Jak moc se můžeme snažit: nátlakem na Kongres, redakčními články v novinách, demonstracemi, abychom například vpustili více německých židovských uprchlíků, nebo pak polských židovských uprchlíků?“. Byli si velmi dobře vědomi rozsahu antisemitismu a toho, do jaké míry byly jejich možnosti skutečně omezeny tímto postojem, který tam venku svým způsobem ztělesňoval Ford.