Amazonka
Amazonka, která je hned po Nilu nejdelší řekou světa, je rekordmanem v objemu vody, který přenáší – její průměrný průtok činí 219 000 m3/sec.2
Odhaduje se, že přibližně jedna šestina veškeré sladké vody, která odtéká do světových oceánů, prochází 320 km širokou deltou Amazonky, kde se stéká s Atlantským oceánem.
Stejně jako se mění roční období, mění se i tok řeky. V období sucha může být Amazonka místy široká 4 až 5 km – a v období dešťů se její šířka může zvětšit až na 50 km! Na vrcholu období dešťů může proud dosáhnout rychlosti až 7 km/hod.
Hlavní role Amazonky
Jako odvodňovací systém povodí Amazonky hraje Amazonka a jejích přibližně 1100 přítoků hlavní roli v ekologii povodí.
Předtím, než se v povodí začaly objevovat silnice a přistávací dráhy, byly tyto vodní toky hlavními přístupovými cestami do vnitřních oblastí Brazílie a severní poloviny Jižní Ameriky.
Například do peruánského města Iquitos, které leží přímo na řece Amazonce, se lze dostat pouze letadlem nebo lodí. Nevedou tam žádné silnice.3
Původ a tok řeky
Řeka Amazonka pramení vysoko v peruánských Andách, v nadmořské výšce 5 598 m. Tam, pouhých 192 km od Tichého oceánu, do kterého se kdysi vlévala, začíná Amazonka jako malý přítok zvaný Carhuasanta.
Když směřuje na východ, vlévá se do řeky Hornillos a stává se z ní řeka Apurimac, hlavní přítok, který se nakonec spojí s řekami Ene, Tambo a poté s řekou Ucayali.4
Po počátečním poklesu nadmořské výšky Amazonka ustálí svůj sestup k Atlantskému oceánu rychlostí 1,5 cm na každý kilometr na vzdálenosti více než 6 400 km. V některých místech dosahuje řeka šířky 10 km, a to až 1 600 km proti proudu, a velké lodě mohou kotvit až v peruánském Iquitosu.6
Vyhlídka na řeku před pevninou
Hnědé vody Amazonky lze spatřit až 100 km od pevniny, daleko dříve, než je kontinent na dohled.
V počátcích kolonizace tento jev pomáhal lodím plujícím z Evropy do Jižní Ameriky ujistit se, že jsou na správném kurzu ještě předtím, než spatří pevninu.