Alkalické půdy s pevným CaCO3 lze rekultivovat pomocí travních kultur, organického kompostu, odpadních vlasů/peří, organických odpadků, odpadního papíru, vyřazených citronů/pomerančů atd., čímž se zajistí zapracování velkého množství okyselujícího materiálu (anorganického nebo organického) do půdy a zvýšení obsahu rozpuštěného Ca v polní vodě uvolňováním plynného CO2. Pomáhá také hluboká orba a zapracování vápenatého podloží do svrchní vrstvy půdy.
Mnohdy dochází k migraci solí do svrchní vrstvy půdy spíše z podzemních zdrojů vody než z povrchových zdrojů. Tam, kde je hladina podzemní vody vysoko a půda je vystavena vysokému slunečnímu záření, vytéká podzemní voda na povrch půdy v důsledku kapilárního působení a vypařuje se, přičemž rozpuštěné soli zůstávají ve svrchní vrstvě půdy. Tam, kde podzemní voda obsahuje velké množství solí, vzniká akutní problém se zasolením. Tento problém lze omezit použitím mulče na půdu. Ke zmírnění zasolení půdy a zachování vody/půdní vlhkosti se rovněž doporučuje používat v létě při pěstování zeleniny/plodin polyfunkční skleníky nebo stínicí sítě. Poly-housy filtrují intenzivní letní sluneční záření v tropických zemích a chrání rostliny před vodním stresem a popálením listů.
Pokud kvalita podzemní vody není alkalická / slaná a hladina podzemní vody je vysoká, lze hromadění solí v půdě zabránit celoročním využíváním půdy pro pěstování plantážních dřevin / trvalých plodin pomocí zdvižné závlahy. Při použití podzemní vody s požadovaným vyluhovacím faktorem by se soli v půdě nehromadily.
Zaorání pole brzy po posečení plodiny se rovněž doporučuje, aby se zabránilo migraci solí do svrchní části půdy a zachovala se půdní vlhkost během intenzivních letních měsíců. Tím se naruší kapilární póry v půdě, aby se voda nedostala na povrch půdy.
Hlinité půdy v oblastech s vysokými ročními srážkami (více než 100 cm) obecně netrpí vysokou alkalitou, protože odtok dešťové vody je schopen snížit/vyplavit soli v půdě na přijatelnou úroveň, pokud se dodržují správné metody sběru dešťové vody. V některých zemědělských oblastech se k usnadnění odtoku a vyluhování solí používají podpovrchové „dlaždice“. Nepřetržitá kapková závlaha by při absenci vyluhování/drenážní vody z pole vedla k tvorbě alkalických půd.
Alkalické půdy je také možné rekultivovat přidáním okyselujících minerálů, jako je pyrit nebo levnější hliník či síran hlinitý.
Případně sádrovec (síran vápenatý, CaSO 4 ⋅ 2 H 2 O {\displaystyle {\ce {CaSO4.2H2O}})
) lze také použít jako zdroj iontů Ca++ k náhradě sodíku ve výměnném komplexu. Sádra také reaguje s uhličitanem sodným a přeměňuje se na síran sodný, který je neutrální solí a nepřispívá k vysokému pH. Musí být zajištěn dostatečný přirozený odtok vody do podzemí nebo musí existovat umělý podpovrchový drenážní systém, který umožní vyluhování přebytečného sodíku prosakováním dešťové a/nebo závlahové vody půdním profilem.
Chlorid vápenatý se také používá k rekultivaci alkalických půd. CaCl2 přeměňuje Na2CO3 na NaCl srážející CaCO3. NaCl je odváděn vyluhovací vodou. Dusičnan vápenatý má podobný účinek, přičemž ve vyluhovací vodě je NaNO3. K redukci přebytečného Na2CO3 v půdě/vodě lze použít také vypuštěné kyseliny (HCl, H2SO4 atd.).
Pokud je močovina zemědělcům levně dostupná, používá se také především ke snížení zásaditosti/zasolení půdy. NH4 (amonium) přítomný v močovině, který je slabým kationtem, uvolňuje silný kationt Na ze struktury půdy do vody. Alkalické půdy tedy absorbují / spotřebovávají více močoviny ve srovnání s ostatními půdami.
K úplné rekultivaci půdy je třeba neúměrně vysokých dávek doplňků. Většina úsilí je proto zaměřena na zlepšení pouze svrchní vrstvy (řekněme prvních 10 cm půdy), protože svrchní vrstva je nejcitlivější na zhoršení půdní struktury. Ošetření je však třeba za několik (řekněme 5) let opakovat. Stromy / rostliny se řídí gravitropismem. V alkalických půdách obtížně přežívají stromy s hlubším kořenovým systémem, který může být v dobrých nealkalických půdách hluboký i více než 60 m.
Důležité bude zdržet se zavlažování (podzemní nebo povrchovou vodou) nekvalitní vodou. Ve vinohradnictví se navrhuje přidávat do závlahové vody přirozeně se vyskytující chelatační činidla, jako je kyselina vinná, která rozpouští uhličitany vápníku a hořčíku v sodných půdách.
Jedním ze způsobů, jak snížit obsah uhličitanu sodného, je pěstování skelnatky nebo slanomilných rostlin či barylky. Tyto rostliny zachycují uhličitan sodný, který absorbují ze zásadité půdy, do svých tkání. Popel těchto rostlin obsahuje dobré množství uhličitanu sodného, který lze komerčně extrahovat a používat místo uhličitanu sodného získávaného z kuchyňské soli, což je vysoce energeticky náročný proces. Zhoršování stavu alkalických půd lze tedy omezit pěstováním rostlin barvínku, které mohou sloužit jako zdroj potravy, palivo z biomasy a surovina pro výrobu uhličitanu sodného a potaše atd.
.