DevelopmentEdit
Ohledně Ibn Ishakova Mohamedova životopisu Sirat Asul Alláh islámský učenec Alfred Guillaume napsal:
„Vrátíme-li se k termínu „Ahmad“, muslimové se domnívají, že Ahmad je překladem periklutos, oslavovaný nebo chválený, což je zkomolenina parakletos, Parakléta z Jana XIV, XV a XVI.“
Ahmadův úryvekUpravit
Tady jsou tři překlady dotyčné pasáže v súře 61, verš 6:
„A když Ježíš, syn Mariin, řekl: „Ó děti Izraele, já vskutku jsem posel Alláhův k vám, potvrzující to, co přišlo přede mnou z Tóry, a přinášející radostnou zvěst o poslovi, který přijde po mně a jehož jméno je Ahmad.“ Když však k nim přišel s jasnými důkazy, řekli: „To je zřejmá magie.“ – Sahíh International
„A když Ježíš, syn Mariin, řekl: A on řekl: „Ó, děti Izraele! Hle, já jsem posel Alláhův k vám, potvrzující to, co bylo (zjeveno) přede mnou v Tóře, a přinášející radostnou zvěst o poslovi, jenž přijde po mně a jehož jméno je Chvályhodný. A když k nim přišel s jasnými důkazy, řekli: A když Ježíš, syn Mariin, řekl: „To je pouhé kouzlo.“ – Pickthall
„A když Ježíš, syn Mariin, řekl: „To je pouhé kouzlo: „Ó synové Izraele, já jsem poslem Božím k vám a potvrzuji to, co je u mne přítomno z Tóry, a přináším dobrou zprávu o poslovi, jenž přijde po mně a jehož jméno bude uznáváno.“ Když jim však ukázal jasné důkazy, řekli: „To je zjevně kouzlo.“ – Moderní doslovný překlad
Ve verši v Koránu je připsáno jméno nebo označení, které popisuje nebo určuje, kdo bude následovat Ježíše. Ve své řeči na rozloučenou svým učedníkům Ježíš slíbil, že jim po svém odchodu „sešle Ducha svatého“, přičemž v Janově evangeliu 15,26 uvedl: „kterého vám pošlu od Otce, Ducha pravdy… bude o mně vydávat svědectví“. V Janově evangeliu 14,17 stojí: „…Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná; vy ho znáte, neboť zůstává s vámi a bude ve vás.“
K 61. verši: 6 v Koránu:
„Není jasné, ke komu se vztahuje zájmeno „on“ v závěrečné větě. Bell říká „pravděpodobně Ježíš“, ale „někdy se má za to, že se vztahuje na zaslíbeného posla, který je ztotožňován s Mohamedem“. Za druhé, a v důsledku toho jsou mezititulky ‚nesoucí jméno Ahmad‘ gramaticky nadbytečné. Nepomáhají objasnit zájmenný odkaz na to, kdo to byl, jehož Důkazy byly uvítány jako magické. Bez věty o Ahmadovi by kontext zřejmě vyžadoval, aby to byl spíše Ježíš než další „posel“, kdo byl zamýšlen. Ať už se přidržíme obvyklého čtení, nebo přijmeme čtení „kouzelník“ (jak je čte Ibn Masúd a další), zdá se, že obvinění z čarodějnictví obecně platí pro židovské pomluvy ve čtvrtém evangeliu stejně jako pro poněkud podobná obvinění vznesená proti Mohamedovi. V každém případě to byli Banu Isra’il, k nimž Ježíš i „posel“ přišli a kteří považovali toto poslání za „čarodějnictví“. Pokud opět vynecháme výraz „nesoucí jméno Ahmad“ a budeme Mohameda považovat za toho, kdo stále čerpá poučení z předchozí historie, mohla by se pochybná pasáž vztahovat k tomu, co se stalo o Letnicích, a k dalším událostem zaznamenaným v předchozích kapitolách Skutků. Vzhledem k tomu, že Ibn Ishak ani Ibn Hišám na tuto pasáž nevznesli žádné nároky, můžeme jít ještě dál a navrhnout, že dvě arabská slova přeložená Dr. Bellem, ‚nesoucí jméno Ahmad‘, jsou interpolací, kterou je třeba datovat po Mohamedově smrti.“ (zvýraznění v originále)
V rozporu s výše uvedeným tvrzením, že Ibn Ishak a Ibn Hišám se o Ahmadovi a příslušné pasáži nezmiňují, existuje Ibn Ishakovo dílo s názvem Kitáb al-Maghází a Ibn Hišám, kteří se o slovech Mohammad & Ahmad zmiňují a spojují je s Parakletem. Kromě toho je doloženo, že ještě dříve než Ibn Ishaq existoval pokus spojit příslušný koránský verš s Parakletem. Kromě toho byla v moderních islámských studiích vyvrácena i pozdější interpolace této pasáže do koránu, která měla sloužit jen jako ex eventum důkaz pro rané muslimské učence. To bylo podpořeno skutečností, že nejstarší i pozdější rukopisy Koránu obsahují přesnou pasáž a znění súry 61.
Učenost týkající se řeckého překladuEdit
„Raní překladatelé nevěděli nic o předpokládaném čtení periklutos za parakletos a jeho možném podání jako Ahmad …. Periklutos nepřichází v úvahu, pokud jde o Ibn Ishaqa a Ibn Hishama. Podvod není na jejich straně. Možnost uvést Ahmada nepřijali – i když je velmi nepravděpodobné, že by si byli vědomi toho, že jde o možné podání Periklutos. Vítězstvím by bylo, kdyby po jáhenských zmínkách následoval citát z Koránu.“
„Kromě toho pešitská, starosyrská a filoxenská verze píší Janovo jméno v podobě Yuhanan, nikoliv v řecké podobě Yuhannis. Chceme-li tedy najít text evangelií, z něhož mohl Ibn Isháq svůj citát čerpat, musíme hledat verzi, která se od všech ostatních liší tím, že vykazuje tyto znaky. Takovým textem je palestinský syrský lekcionář evangelií, který přesvědčivě dokáže, že arabský pisatel měl před sebou syrský text, který on nebo jeho informátor obratně zmanipuloval tak, aby poskytl čtení, které máme v Síře.“
„Muslimské děti se nikdy nejmenují Ahmad před rokem 123AH. Existuje však mnoho případů před tímto datem, kdy se chlapci nazývají ‚Muhammad‘. Velmi zřídka se setkáváme se jménem ‚Ahmad‘ v předislámské době nevědomosti (džahilíja), ačkoli jméno Muhammad bylo běžně používáno. Pozdější tradice o tom, že prorokovo jméno bylo Ahmad, ukazují, že to nebylo vždy samozřejmé, i když to komentátoři předpokládají asi po roce 22 (AH).“
„Došlo se k závěru, že slovo Ahmad v Koránu as-Saff 61,6 je třeba chápat nikoli jako vlastní jméno, ale jako přídavné jméno… a že bylo chápáno jako vlastní jméno až poté, co byl Muhammad ztotožněn s Parakletem.“
„Všimněte si, že již v polovině 2. století n. l. muslimové ztotožňovali Mohameda s řeckým slovem „Parakletos“ (Rádce / Obhájce) nebo aramejským překladem „Menahhemana.“
Historický dokument k tématuEdit
Text korespondence mezi `Umarem II. a Lvem III:
„My uznáváme Matouše, Marka, Lukáše a Jana za autory evangelia, a přesto vím, že tato pravda, námi křesťany uznávaná, vás zraňuje, takže se snažíte najít spoluviníky pro svou lež. Stručně řečeno, uznáváte, že my říkáme, že je napsal Bůh a že bylo sesláno z nebes, jak předstíráte pro svůj Furqan, ačkoli víme, že to byli `Umar, Abú Turab a Salmán Perský, kdo je sepsali, ačkoli se mezi vámi rozšířila pověst, že je Bůh seslal z nebes…. zvolil způsob sesílání proroků, a to z toho důvodu, že Pán, když dokončil vše, co si předem předsevzal, a když předem oznámil Své vtělení prostřednictvím Svých proroků, přestože věděl, že lidé stále potřebují pomoc od Boha, slíbil, že jim sešle Ducha Svatého pod jménem Paraklét (Utěšitel), aby je utěšil v úzkostech a smutku, které pociťovali při odchodu svého Pána a Mistra. Opakuji, že pouze z tohoto důvodu Ježíš nazval Ducha svatého Parakletem, neboť se snažil utěšit své učedníky pro svůj odchod a připomenout jim vše, co řekl, co před jejich očima vykonal, co byli povoláni šířit po celém světě svým svědectvím. Paraklét tedy znamená „utěšitel“, zatímco Muhammad znamená „děkovat“ nebo „udělovat milost“, což je význam, který nemá žádnou souvislost se slovem Paraklét.“
.