Dnes je 8. března. Dnes slavíme Den žen. V Zendě se rádi vracíme na naše území, a tak dnes vzdáváme hold ženám světa prostřednictvím jejich literárních hlasů.
Vybrali jsme 8 básní. 8 spisovatelek, které měnily paradigmata, zkoumaly jazyková území a básnické formy. 8 básníků, kteří jsou dodnes zapsáni v konstelacích literatury a kteří v dobách temna osvětlili některá slova skrytá v soumračné zóně skutečnosti.
Žena, báseň Rosalía de Castro
Angele, tvůj hlas mi přináší radost
dosahuje k mé neklidné hrudi
jako čistý proud plný
tajných harmonií.
Cítím šumění nevýslovné lásky
a zdá se mi
že kolem mne roste
široká řeka
s velmi jemným šuměním.
Její vody jsou jako nebe,
modré, každá nepatrná vlnka,
čistá bílým sněhem,
ukáže s cudnou lítostí.
A stříkající na mé čelo
z temných mraků plné,
každá kapka lilii
náhle vynese.
To je mír!… Teď poprvé mu rozumím
.
Kdo, anděli, s tebou mimo
sféry běží!
Ale já na světě… a ty tam…
Žiješ, anděli, vedle Boha,
oba jsme jiní:
ty jsi světlo, já tma.
Jsi z lepšího světa
než tento, kde jsem se narodil;
slavou je láska, pro tebe;
pro mě jen bolest.
Alejandra Pizarnik
Dcery větru, báseň Alejandry Pizarnik
Přišly.
Vtrhly do krve.
Páchnou peřím,
nedostatkem,
pláčem.
Ale ty živíš strach
a samotu
jako dvě malá zvířata
ztracená na poušti.
Přišel jsi
zapálit věk spánku.
Rozloučení je tvůj život.
Ale objímáš se
jako had šílený pohybem
který nachází sám sebe
jen proto, že není nikdo.
Plačeš pod svým pláčem,
otevíráš truhlu svých tužeb
a jsi bohatší než noc.
Ale dělá to tolik samoty
že slova páchají sebevraždu.
Byl slabý a já silná, báseň Emily Dickinsonové
Byl slabý a já silná,
tedy nechal mě, abych ho provedla
a pak jsem byla slabá a on silný,
a nechala jsem se jím vést domů.
Nebylo to daleko, dveře byly blízko,
nebyla ani tma, postupoval vedle mě,
nebyl slyšet žádný hluk, nic neříkal,
a to jsem chtěl vědět nejvíc.
Den se zlomil, museli jsme se rozejít,
teď už ani jeden z nás nebyl silnější,
on bojoval, já taky,
ale neudělali jsme to stejně!
Solterona, báseň Sylvie Plathové
Ta dívka, o které jsme mluvili
na slavnostní dubnové procházce
se svým posledním nápadníkem
byla náhle velice
ohromena
štěbetáním ptáků
a spadaného listí.
Takto ztrápená
viděla, že gesta jejího milého
vlní vzduch a drhnou
uprostřed chaosu květin a kapradí
akry. Posuzoval
okvětní lístky
zmatené, roční období opotřebované.
Jak toužil po zimě!
Skvěle, v nepatrném řádu
bílé a černé
ledové a skalnaté, vše vymezené,
od srdce k chladné kázni
podrobené, přesné jako sněhová vločka.
Ale hle: pich
z jejích pěti smyslů velké dámy
hrubý zmatek vyvozuje:
nesnesitelná zrada. Ať se idiot
poddá chaosu jara:
raději ustoupil.
A obklopil svůj dům
ostnatým drátem a neprostupnými zdmi
proti vzpurnému počasí
tak, že ho nikdo neprolomí
kletbami, pěstmi, hrozbami,
ani láskou.
Gabriela Mistral
Země a žena, báseň Gabriely Mistral
Když svět má světlo
a bdí mé dítě,
nad jeho tváří,
vše na sebe mrká.
Mrká na topol
svými žlutými prsty,
a za ním jdou mraky
v piruetách kůzlátek…
Cikáda v poledne,
s třením mrká,
a větřík lstivý
mrká svým kapesníčkem.
Za soumraku cvrček mrká
a když vyjdou hvězdy,
mrkají na mne svými svatými mrknutími…
Říkám druhé Matce,
té, která je plná cest:
„Nech spát své děťátko
aby to moje mohlo spát!
A ta velmi zhýčkaná,
ta plná cest,
odpovídá mi: „Uspi tu svou
aby ta moje spala!“
La pescadora, báseň Concha Méndez
Nechci tu zahnutou dýmku,
ani tvůj vyšívaný šátek,
ani růže -v neděli-
ani košík s rybami.
A já odejdu z tohoto přístavu
do jiného vzdáleného přístavu
, abys nemohl říci:
Rybářka je má paní!
Kultura palimpsestu, báseň Idy Vitale
Všechno tady je palimpsest,
pasáž palimpsestu:
driftování,
uvolňování málo vykonaného,
začínání z ničeho,
potvrzování unášení,
smíření mezi vyvýšenou nicotou,
zavírání jedovatého,
zabíjení zdravého,
psaní delirických příběhů pro trosečníky.
Dej si pozor:
neztratíš bez trestu minulost,
nebudeš šlapat po vzduchu.
Idea Vilariño
Kdybych dnes večer zemřel, báseň Idea Vilariño
Kdybych měl dnes v noci zemřít
kdybych mohl zemřít
kdybych měl zemřít
kdybych měl zemřít
kdybych tento nelítostný
nekonečný
koitus
bojoval a bez nemilosrdné
objímání bez slitování
líbání bez oddechu
dosáhne svého vrcholu a poleví
kdyby právě teď
kdyby právě teď
měla zemřít
měla zemřít
se zavřenýma očima
cítí že už je
že už přestala dychtivost
a světlo už nebylo svazkem mečů
a vzduch už nebyl svazkem mečů
a bolest druhých a láska a žití
a všechno už nebylo svazkem mečů
a skončí to se mnou
pro mě
navždycky
a už to nebude bolet
a už to nebude bolet