Jako terapeutka denně pracuji s mnoha velmi nešťastnými lidmi.
A i když existuje mnoho důvodů neštěstí, existuje jeden faktor, který umocňuje citové utrpení více než téměř cokoli jiného:
Málo věcí nás činí nešťastnějšími než nezdravý romantický vztah.
A jak se lidé ocitají v nešťastných vztazích? Často je to proto, že se dostali do dlouhodobého vztahu s někým, kdo byl citově nezralý.
Na druhou stranu, jednou z nejlepších věcí, které můžete udělat pro zlepšení svého duševního zdraví a štěstí, je v první řadě vyhnout se romantickému vztahu s citově nezralými lidmi.
Tady je několik červených vlajek, na které si dejte pozor…
Jsou samé řeči a žádné činy
Kdybych měl čtvrťák za každou následující větu, psal bych tuto esej z vily na Francouzské riviéře:
Nechápu, že jsem si toho nevšiml dřív… Dobře mluví, ale nikdy nic nedotáhne do konce.
Důvod, proč máme všichni tendenci zamilovávat se do lidí, kteří sice dobře mluví, ale nikdy nic nedotáhnou do konce, pramení ze zásadního nepochopení toho, co zamilovanost skutečně znamená.
Na rozdíl od disneyovské mytologie je zamilovanost transakce:
Jistě, když máte za sebou deset let nešťastného manželství, snadno zpětně zjistíte, že 90 % toho, co tvrdili, byly kecy. Ale v tu chvíli – když je váš mozek zaplavený oxytocinem a každé vlákno vaší bytosti vibruje sexuální energií – máte tendenci soustředit se na ty dobré věci a ignorovat některá dost zjevná varovná znamení.
Protože vaše tělo se koneckonců nestará o vaši budoucí manželskou blaženost – jediné, co ho zajímá, je, aby se vaše geny předávaly dál.
No, nemám nic proti zamilovanosti. Je to jeden z nejkrásnějších pocitů a zážitků, které v životě získáváme. A není důvod, proč byste ji nemohli prožívat a mít šťastný dlouhodobý vztah. Jen musíš být ochotná od začátku hledat i ty ne-tak-dobré věci. A jednou z nejdůležitějších součástí je všímat si rozporů mezi slovy a činy.
Tady je několik příkladů, jak to vypadá, když něčí činy neodpovídají jeho řečem:
- Říká vám, že mu nevadí, když trávíte čas s přáteli v sobotu, ale pak vám to celý týden vyčítá.
- Říká, že rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je opravdu důležitá, ale běžně tráví dlouhé noci v kanceláři.
- Vysvětlují, jak jsou vstřícní k vašim neortodoxním politickým názorům, ale sarkasticky je komentují, kdykoli přijde řeč na politiku.
Je jedno, jak jsou nádherní nebo zábavní, ale pokud si začnete s někým, kdo nedokáže důsledně sladit své činy se slovy, budete s ním nešťastní.
Prokažte tedy svému budoucímu já laskavost a psychologicky zakrnělým Romeům a citově nezralým Juliím prostě řekněte ne.
Nejsou ochotni být zranitelní
Šťastné dlouhodobé vztahy jsou postaveny na důvěře. A důvěra vyžaduje intimitu – schopnost svobodně se podělit a být k sobě upřímní o všem, od svých nadějí a snů až po nejhlubší obavy a nejistoty.
Když ale nejste schopni být intimní, vytváří to ve vztahu mezery. A tyto mezery nakonec přerostou v propasti. Vytvořte si ve vztahu dostatek propastí a v nejlepším případě se z vás stanou velmi civilní spolubydlící. Častěji to však vede k chronické nelibosti a osamělosti.
Ale je to takhle: zatímco v některých oblastech svého života dokáže být intimní téměř každý, v jiných oblastech má často potíže:
- Možná nemají problémy se sexuální intimitou, ale když je požádáte, aby mluvili o svém dětství, ztuhnou a uzavřou se.
- Nebo jsou možná dokonale schopni intimně hovořit o svých snech a touhách, ale odmítají mluvit o neúspěších a prohrách.
Důvod, proč mají někteří lidé problém s intimitou, často spočívá v otázkách citové zranitelnosti. Je pro ně těžké otevřít se a být upřímní, pokud to odhaluje určité bolestné emoce, které drží pod zámkem.
A přestože na citové zranitelnosti lze pracovat a zlepšovat ji – a spolu s ní i schopnost intimity – musí k tomu být ochotni.
Pokud tedy randíte nebo uvažujete o navázání dlouhodobého vztahu, pozorně se dívejte po známkách potíží s citovou zranitelností. A pokud nějaké najdete, pokuste se hledat známky toho, že je váš partner ochoten alespoň zkusit být citově zranitelnější:
- Je ochoten alespoň mluvit o bolestných zážitcích nebo vzpomínkách z minulosti?
- Jsou ochotni zkusit terapii nebo poradenství, aby se vypořádali s potížemi se zranitelností?
- A co je možná nejdůležitější, přiznávají své potíže se zranitelností?
Všichni máme slabá a citlivá místa, věci, které bychom raději nechali skryté. Pokud se však chystáte navázat dlouhodobý vztah, je nezbytné, abyste si našli někoho, kdo je ochoten na sobě pracovat, i když je to bolestivé.
Nutí vás cítit se špatně kvůli tomu, že se cítíte špatně
Vyčítání… Gaslighting… Říkejte tomu, jak chcete, ale když vás partner neustále nutí cítit se špatně kvůli tomu, že se cítíte špatně, je čas jít dál.
Jedním z problémů, když chodíte s někým, kdo je emocionálně nezralý, je, že vztah se nakonec vždycky točí kolem něj. Lidé s chronicky nízkým sebevědomím a velkou nejistotou vždy hledají způsoby, jak se cítit lépe. A často to jde na úkor druhých lidí.
Emocionálně nezralí lidé mají například tendenci často kritizovat druhé. Tím, že poukazují na to, jak je někdo jiný špatný/nesprávný/hloupý, se cítí dobře/chytře/chytře. Protože nedokážou přijít na zdravý způsob, jak se cítit dobře, poukazují na chyby druhých lidí, díky čemuž se v porovnání s nimi dočasně cítí lépe.
Jednou z obzvláště rafinovaných, ale zhoubných forem je emocionální pocit viny – nutí někoho cítit se špatně kvůli tomu, že se cítí špatně.
Uveďme příklad:
Předpokládejme, že bys chtěl, aby tvůj partner trávil méně času na telefonu, když jste spolu. Proto s ním o tom začnete mluvit a dojde k náročnému, emočně vypjatému rozhovoru. Nakonec vám partner řekne: „No, kdybys nebyl tak nejistý, tak by to ani nebyl problém.“
To je emocionální obviňování. Překrucují ve vás naprosto normální pocit – frustraci z toho, že váš partner často není příliš přítomen, když jste spolu, kvůli svému telefonu – a snaží se to podat jako něco špatného.
Neskočte mu na to. A pokud se z toho stane vzorec, je to pravděpodobně známka toho, že chodíte s někým, kdo je citově nezralý.
Jestliže je váš partner příliš nejistý na to, aby zralým způsobem reagoval na skutečnou zpětnou vazbu a kritiku, pravděpodobně nestojí za váš čas.
Nejsou ochotni zkoušet nové věci
Jestliže stále dokola slýchám, co je příčinou nespokojenosti v manželství nebo dlouhodobém vztahu, je to strnulost:
- Nikdy nechce o svátcích zkoušet nic nového – je to pořád ta samá rutina rok co rok…
- Mnohokrát jsem ho žádala, jestli by mi nemohl začít pomáhat s některými domácími pracemi, a on to prostě nikdy neudělá.
- Skutečně mě trápí naše finance, a i když jsem mu navrhla spoustu nápadů na sestavení rozpočtu nebo rozhovor s finančním plánovačem, prostě odmítá dělat cokoli jinak.
- Je tak zaseknutý na tom, že naše děti vychovává stejně jako on… Prostě nevidí, že bychom možná měli dělat něco jinak nebo se alespoň dozvědět o nějakých jiných možnostech.
Na druhou stranu jedním z nejlepších znamení, že romantický vztah bude dlouhodobě fungovat, je, když každý z nich projevuje ochotu zkoušet nové věci a učit se dělat věci, které jsou neobvyklé nebo nepohodlné.
Klíčem je samozřejmě oddělit řeči od chování.
Každý bude říkat, že je otevřený učení se novým věcem, experimentování, přijímání rad a zpětné vazby atd. Ale když s někým chodíte, musíte hledat důkazy, že je toho ochoten a schopen.
Ptejte se sami sebe:
- Přijímá osoba, se kterou chodím, dobře zpětnou vazbu a kritiku? Nebo se brání a hádá se?
- Pokud navrhnu udělat něco nového nebo neobvyklého, snaží se to přijmout, nebo s tím souhlasí jen neochotně?
- Když se zasekne nebo má s něčím problém, požádá o pomoc nebo vyhledá radu?
Pružnost a ochota přizpůsobit se tváří v tvář nepřízni osudu je jednou z největších vlastností, pokud jde o výběr partnera. Nejenže budete schopni společně překonat těžká období s minimem stresu a konfliktů, ale vaše partnerství bude prostě mnohem zábavnější.
Když s někým chodíte, hledejte v chování důkazy flexibility a ochoty učit se a zkoušet nové věci.
Trvají na tom, aby měli poslední slovo
Teď jste si možná přečetli tento podnadpis a pomysleli jste si:
Jo, jo, tak rádi mají poslední slovo. Je to otravné, ale to přece nemůže být důvod k dohodě, ne?“
Podívejte, všichni se občas snažíme dostat k poslednímu slovu. Všichni máme rádi pocit, že máme pravdu, že jsme oprávnění a že jsme „vyhráli“ konverzaci (jakkoli hloupě to při zpětném pohledu vypadá).
Problematické je, pokud si všimnete trvalého vzorce, kdy se během rozhovorů a neshod musíte dostat k poslednímu slovu.
Pokud si někdo nedokáže pomoci od toho, aby se vždy potřeboval dostat k poslednímu slovu, je to často příznakem mnohem znepokojivějších základních problémů. A sice, že jsou příliš nejistí na to, aby snesli uznat někomu jinému, že má pravdu. Jejich ego je tak křehké, že nesnese „prohru“ ani v jediném sporu, bez ohledu na to, kdo má vlastně pravdu.
To je špatná zpráva.
Jestliže se nedokážou vyrovnat s tím, že se mýlí v tom, kde zaparkovali auto, jak se vyrovnají s tím, že zapomněli objednat DJ na svatbu nebo zmeškali klavírní recitál vašeho dítěte?
Může se to zdát jako maličkost, kterou lze snadno tolerovat, ale často je to známka mnohem větších problémů pod povrchem.
Jestliže chodíte s někým, kdo trvá na tom, aby měl poslední slovo, možná byste měli trvat na tom, že půjdete každý svou cestou?“
Neustále žádají o ujištění
Neustálé vyhledávání ujištění je často známkou chronické úzkosti a problémů se závislostí.
Snad největším mýtem, kterému lidé při výběru partnera uvěří, je představa komplementarity jako dobrého základu vztahu:
- Je tak sebejistý a sebevědomý, že mi to opravdu pomáhá s mými úzkostmi a nejistotami.
- Líbí se mi, jak je společenská a společenská. Opravdu mi pomáhá vystoupit z mé ulity.
- Líbí se mi, jak je chytrý a vtipný. Díky našim rozhovorům se vždycky cítím mnohem chytřejší.
- Je tak nezávislá a kreativní. Jako člověk, který celý život dodržuje pravidla, mi opravdu pomáhá posouvat hranice, když to potřebuji.
Takové věci slyšíte od párů pořád. A i když na partnerovi, jehož temperament nebo preference doplňují vaše vlastní, není samo o sobě nic špatného, je nebezpečné se na ně spoléhat nebo si myslet, že jsou vždy prospěšné:
- Nezáleží na tom, jak moc jste si jistí, nejistotu vašeho partnera to nikdy nespraví.
- Nezáleží na tom, jak moc jste společenští, nezmění to nic na tom, že váš partner je introvert, který se většinou rád věnuje nenápadným aktivitám s několika dobrými přáteli.
Pokud chodíte s někým, kdo má značné problémy se sebeúctou, úzkostí a nízkým sebevědomím, nemůžete je napravit bez ohledu na to, kolikrát ho uklidníte a řeknete mu, že to bude v pořádku. Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že tím, že je uklidňujete, jejich úzkosti ještě zhoršíte.
Navíc je velmi pravděpodobné, že po dostatečně dlouhé době jim to začnete mít za zlé. Bude vám vadit, že se stále více spoléhají na to, že jim dodáte pocit jistoty a sebevědomí, a následně, že vaši důvěru používají jako výmluvu, aby na sobě nemuseli pracovat.
Stává se to vždy? Samozřejmě že ne. Ale já to vidím neustále!
Nyní vůbec nenaznačuji, že byste rozhodně neměli chodit nebo se zaplést s někým, kdo bojuje s úzkostí nebo nejistotou. Jde mi o to, že byste si to měli velmi dobře rozmyslet.
A pokud se do toho pustíte, ujistěte se, že vidíte pádné důkazy o tom, že je ochoten na své vlastní nejistotě vážně pracovat nezávisle na vás.
Nevědí, co chtějí
Je citově riskantní zaplést se s někým, kdo nedokáže formulovat nebo alespoň prozkoumat, na čem mu skutečně záleží.
Důvody jsou celkem přímočaré:
- Málo věcí předpovídá dlouhodobou spokojenost ve vztahu tak jako hluboce kompatibilní hodnoty.
- Pokud osoba, se kterou chodíte, nedokáže vyjádřit hrstku věcí, na kterých jí skutečně záleží, a proč, naznačuje to, že ve skutečnosti neví, jaké jsou její hodnoty.
- A pokud osoba, se kterou chodíš, neví, jaké jsou její hodnoty, jak můžeš zjistit, zda jsou kompatibilní s tvými vlastními hodnotami?“
No, mít jasný soubor hodnot a zásad je složitá věc, která se často vyvíjí v průběhu času.
Například: „Mít jasný soubor hodnot a zásad je složité: Když je vám dvacet, možná je pro vás přátelství jako hodnota opravdu důležité. Ale když je ti čtyřicet – se třemi dětmi a hypotékou -, možná pro tebe posezení s kamarády není tak důležité jako kdysi ve srovnání s jinými hodnotami, jako je rodina a finanční stabilita.
Takže když říkám, že si dej pozor na to, abys chodil s někým, kdo neví, co chce, neznamená to, že musí striktně dodržovat ten či onen formální systém hodnot.
To, co skutečně hledáš, je někdo, kdo pravidelně přemýšlí o svých hodnotách, dokáže je přiměřeně dobře formulovat a aktivně na nich pracuje.
Jak tedy poznáš, že ví, co skutečně chce? Zeptejte se jich!
- Jaké zásady ve svém životě se snažíte vždy dodržovat?
- Co je pro vás největší vášní?
- Řekněte mi o hodnotě, kterou jste dříve zastával, ale na kterou jste změnil názor.
- Jaké hodnoty jste zdědil po své rodině?
- Jak důležité jsou pro vás formální systémy hodnot (např. náboženská přikázání)?
- Jaké hodnoty považujete za důležité, abychom sdíleli a viděli je v podstatě stejně?
- Jaké jsou vaše politické hodnoty? Etické hodnoty? Kariérní hodnoty? Tvůrčí hodnoty?
Když položíte takové otázky, co se stane? Je váš partner nesvůj a vyhýbá se odpovědi? Je ochoten je prozkoumat, i když je mu to trochu nepříjemné? Odpovídá upřímně a od srdce, nebo odpovídá klišovitě a povrchně?
Každý má své hodnoty, ať už jsou jakkoli špatně definované nebo nejasné. A nakonec na těchto hodnotách bude ve vašem vztahu hodně záležet.
Buď opatrný, když chodíš s někým, kdo není dostatečně zralý na to, aby o svých hodnotách přemýšlel a byl ochoten o nich mluvit.
Vše, co potřebuješ vědět
Málo věcí vede k většímu chronickému neštěstí a stresu než nezdravý dlouhodobý vztah. A důvodem, proč se v něm tolik lidí ocitá, je to, že se zapletou s citově nezralými lidmi, kteří prostě nejsou schopni být ve zdravém vztahu.
Pokud se ocitnete na vážné známosti a uvažujete o dlouhodobém milostném vztahu nebo manželství, dávejte si pozor na následující varovné příznaky citové nezralosti:
Jsou samé řeči a žádné činy
Nejsou ochotni být zranitelní
Dávají ti najevo, že se cítíš špatně, protože se cítíš špatně
Nejsou ochotni se snažit. Nové věci
Trvají na tom, aby měli poslední slovo
Neustále žádají o ujištění
Nevědí, co chtějí
Samozřejmě, každý někdy dělá tyto věci. Ale pokud zjistíte, že chodíte s někým, kdo jich dělá soustavně několik, aniž by byl ochoten je uznat nebo na nich pracovat, buďte prostě opatrní.