Leonardo da Vinci strávil malováním Mony Lisy téměř 16 let – a nikdy ji nedokončil. Autor Stopařova průvodce po Galaxii Douglas Adams slavně napsal: „Miluji termíny. Miluji ten svištivý zvuk, který vydávají, když procházejí kolem.“ A Frank Lloyd Wright strávil navrhováním Fallingwater pouhé dvě hodiny – poté, co otálel devět měsíců.
„Prokrastinace je extrémně rozšířená,“ poznamenal ve studii z roku 2007 Piers Steel, profesor obchodu na univerzitě v Calgary. „Podle odhadů prokrastinuje 80 až 95 procent vysokoškolských studentů, přibližně 75 procent se považuje za prokrastinátory a téměř 50 procent prokrastinuje soustavně a problematicky.“
Pokud jste učitelem na střední nebo vysoké škole, je pravděpodobné, že máte ve třídě prokrastinátory – studenty, kteří soustavně čekají s odevzdáním úkolů do poslední chvíle nebo odkládají učení až na noc před testem. Toto odkládání má svou cenu: Studie z roku 2015 zjistila, že čím déle studenti obchodní školy čekali s odevzdáním úkolu, tím horší byly jejich známky, přičemž odevzdání na poslední chvíli je stálo v průměru pět procentních bodů, tedy polovinu známky. A metaanalýza z roku 2015 tento výsledek potvrdila, když zjistila, že prokrastinace byla spojena s horšími známkami ve 33 studiích, které zahrnovaly více než 38 000 studentů (většina z nich studovala na vysoké škole). A co hůř, lékařské výzkumy spojují prokrastinaci s vyšší úrovní stresu, depresí, úzkostí a únavou.
Běžně panuje názor, že studenti, kteří prokrastinují, tak činí proto, že jim na úkolu nezáleží – a to je obvykle špatně, tvrdil v roce 2018 Devon Price, profesor sociální psychologie na Loyola University. Nejčastěji se základní důvody prokrastinace řadí do dvou kategorií: strach z neúspěchu nebo zmatek v prvních krocích úkolu.
„Prokrastinace je pravděpodobnější, když je úkol smysluplný a jedinci záleží na tom, aby ho udělal dobře,“ vysvětlil Price. Prokrastinátoři mohou celé hodiny zírat na obrazovku nebo do knihy, paralyzováni strachem. V tu chvíli je nejlepším řešením udělat si krátkou přestávku a věnovat se relaxační činnosti.
Joseph Ferrari, profesor psychologie na DePaul University a přední odborník na prokrastinaci, provedl několik studií o tom, proč studenti odkládají důležitou práci. V průlomové studii z roku 1989 Ferrari zjistil, že vysokoškolští studenti často odkládají kvůli nerozhodnosti: Strávili příliš mnoho času přemýšlením o tom, zda úkoly dělají správně, což prodlužovalo dobu, kterou věnovali i jednoduchým úkolům. Pro tyto studenty byla prokrastinace mechanismem vyrovnávání se se stresujícími zážitky.
„Je velmi užitečné a prospěšné shromažďovat informace, aby se mohli informovaně rozhodnout, ale když člověk prostě pokračuje ve shromažďování až za hranici dostatečných zdrojů, pak je nerozhodný a čekání je kontraproduktivní,“ řekl Ferrari v rozhovoru v roce 2010.
V následné studii Ferrari zjistil další důvod, proč někteří studenti prokrastinují: strach z kritiky. Zjistil, že mnoho vysokoškolských studentů se dopouští sebesabotáže, protože pak mohou nízké známky svádět spíše na termíny než na vlastní schopnosti. Tito studenti si raději „vybírali situace, v nichž by jejich veřejný obraz nebyl poškozen špatným výkonem“. Prokrastinace byla opět mechanismem zvládání – v tomto případě šlo o ochranu sebeúcty studentů a vnímání jejich identity.
Ferrari ve studii z roku 1992 objevil ještě jeden, velmi odlišný motiv prokrastinace. Někteří vysokoškolští studenti odkládali zahájení práce na úkolu, protože se jim líbilo vnímat vzrušení z práce proti termínu. Odkládání úkolů na poslední chvíli bylo pro tyto studenty způsobem, jak „přidat životu na dramatičnosti“, což jim přinášelo nával adrenalinu.
Nerozhodnost, vyhýbavost a touha po vzrušení jsou tedy pravděpodobnějším vysvětlením prokrastinace než lenost nebo nedostatek motivace. Co tedy mohou učitelé dělat? Zde je několik návrhů.