Po ztrátě dítěte se zapálila.
„Strávila jsem čas v několika různých psychiatrických zařízeních. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí. Před mnoha lety tam byla paní s příšernými jizvami po popáleninách. Od hlavy dolů po celém těle. Měla chronické deprese. Byla velmi znetvořená. Byla to ta nejmilejší osoba na světě. Vždy pro každého měla vlídné slovo a ráda naslouchala. Otravovala jsem jednu ze sester, aby mi řekla, proč je celá popálená. Řekli mi, že se zapálila poté, co přišla o dítě.“
-GandalfThaGhey
Říkal, že mluví s hlasy ve své hlavě, protože jsou to jeho jediní přátelé.
„Když jsem jako student medicíny dělal praxi na psychiatrii, byl tam schizofrenní pacient s obvyklými příznaky: sluchové halucinace, rozcuchaný vzhled, žádný výraz v obličeji.
Přiznal, že k němu mluví hlasy. Rezident, kterého jsem stínoval, se ho zeptal, co mu hlasy říkají, a on na tuto otázku odmítl odpovědět. Pak mu sdělila, že mu mohou dát nějaké léky, aby hlasy zmizely, a on tuto možnost okamžitě zavrhl (pozor, po celou dobu stále neprojevoval žádný výraz v obličeji). Když se ho rezidentka zeptala: „Proč?“, odpověděl: „Jsou to moji jediní přátelé.“
To mě silně zasáhlo.“
-ThisWasAWasteOfTime
Dítě bylo zcela disociativní. Náhodně by prostě začal křičet a žádat matku, aby ho přestala bít.
„Kluk, který byl naprosto disociativní. Mohl náhodně prostě začít křičet a žádat matku, aby ho přestala bít. Byl dost málo funkční, takže to bylo opravdu těžké zpracovat. Díval se na mě a vyprávěl mi, jak ho bila řetězy a řemeny. Lékař se domníval, že mladík se poprvé v životě cítil jako v bezpečném prostředí a jeho mysl mu umožňovala znovu si vybavit trauma z minulosti.“
-jgoods77
Chtěla být lepší manželkou a matkou… i když neměla manžela ani děti.
„V denním léčebném zařízení, kde jsem pracovala jako dobrovolnice, jsem vedla skupinu psaní, která pomáhala lidem rozvíjet cíle a motivaci k pokračování v léčbě. Jedna žena dávala opravdu silné a přesvědčivé odpovědi o tom, že si chce zlepšit zdraví, aby byla lepší manželkou a matkou (měla energii běhat a hrát si s dětmi atd.).“
Několik týdnů po zahájení skupiny se o tom zmiňuji jinému terapeutovi, který mě informuje, že tato žena nemá manžela ani děti a nikdy je neměla.“
MladáLíza
Devítileté dítě klidně a záměrně utopilo batole, protože matka batolete odmítla devítiletému dítěti povolit další lízátko.
„Dětská psychiatrie, akutní stacionář.
Devítileté dítě, které klidně a záměrně utopilo batole, protože matka batolete odmítla devítiletému dítěti povolit další lízátko.
V očích toho devítiletého dítěte nebyla žádná jiskra. Žádný život, žádná lidskost. Bylo to naprosto chladně děsivé.“
-JaydeRaven
Můj nejhorší případ bylo čtyřleté dítě s rozsáhlým fyzickým a sexuálním zneužíváním. Sociální služba ji našla přivázanou ke stromu. Neplnila žádné typické milníky a při komunikaci chrčela.
„Pracovala jsem jako RN na lůžkovém psychiatrickém oddělení. Přijímali jsme lidi jakéhokoli věku (nejmladšímu byly dva roky) a měli bychom několik násilnických jedinců s minimálním počtem personálu. Mým nejhorším případem bylo čtyřleté dítě s rozsáhlým fyzickým a sexuálním zneužíváním. Sociální služba ji našla přivázanou ke stromu. Nedosahovala žádných typických milníků a při komunikaci chrčela. Během přijímacího řízení jsem třikrát odešla, abych zadusila slzy. Byl to začátek konce mé kariéry v psychiatrii. Měla jsem tu nejhrubší kůži a dokázala jsem snášet i ty nejtěžší situace. Nedokázal jsem přenést přes srdce, jak může jedinec zkazit něco tak nevinného.“
-OiCu8ONE2
Doma zmlátil rodinnou kočku, až jí zlámal kosti, protože se mu líbily zvuky, které kočka vydávala. Znásilnil mladší sestru některou ze svých hraček. Bylo mu pět let.
„Několik let jsem pracovala na psychiatrickém oddělení pro dospívající/děti. Myslím, že nejděsivější pro mě osobně bylo pětileté dítě, které jsme měli. Byl dobře vychovaný a vlastně opravdu roztomilý. Doma zmlátil rodinnou kočku tak, že jí zlomil kosti, protože se mu líbily zvuky, které kočka vydávala. Znásilnil mladší sestru některými ze svých hraček. Je to nejmladší člověk se sociopatickými sklony, se kterým jsem se kdy setkala :(„
-09cjones1
Pořád blábolil španělsky o démonech, kteří si pro něj přijdou.
„Jednou jsem měla dítě, které během noční směny pořád vyvádělo. Byl z Jižní Ameriky a pořád blábolil španělsky o démonech, kteří si pro něj přicházejí, a já španělsky skoro nerozumím, takže jsem toho nemohl moc udělat, abych ho uklidnil.
Najednou přestal křičet a ztichl s obrovskýma očima… díval se přímo na něco za mnou. Otočil jsem se a nic tam nebylo, ale on stejně zíral dál.
Po té směně jsem toho moc nenaspal.“
-Badloss
Byla tak rozrušená a sebevražedná, že si ukusovala kusy z ramene.
„Pracoval jsem na psychiatrickém oddělení pro mladistvé. Musela jsem dívce nasadit pouta, která zahrnovala i její hlavu, protože byla tak rozrušená a sebevražedná, že si ukusovala kusy z vlastního ramene.“
Možná o tři roky později jsem jela autobusem na pohovor na postgraduální studium psychologie. Když jsem přestupoval, jedna hezky oblečená dívka se mě zeptala, jestli jsem z Colorada. Odpověděl jsem, že ano. Pak se mě zeptala, jestli pracuji na psychiatrickém oddělení. Byla to ona, všechno lepší. Chvíli jsme si povídaly a já jí řekla, jak jsem ráda, že se jí tak daří. Usmála se, poděkovala mi a rozloučili jsme se.“
-omnichronos
Výraz čiré hrůzy v jeho tváři a roztřesený hlas mi utkvěly v paměti.
„Mladý muž, který trpěl psychózou vyvolanou drogami. Vykouřil nějaké koření a byl převezen do nemocnice s nedobrovolným statusem. Zůstal tam přes měsíc bez známek remise. Během pobytu obsáhl celé spektrum psychotického chování, ale nejhorší bylo, když na chvíli vyskočil do reality. Ten výraz čiré hrůzy v jeho tváři a třesoucí se hlas mi utkvěly v paměti. Jeho rodina se při návštěvách zhroutila a jen otec pak zvládal týdenní návštěvy. Chemicky vyvolaná psychóza je podle mých zkušeností většinou konec hry. Viděl jsem pár lidí, kteří se do jisté míry zotavili, ale nikdy ne úplně. S kořením si nezahrávej.“
-MrMcScruffles
Nějakým způsobem začal přebírat identitu své mladší sestry a dívky na vystřižených obrázcích považoval za své kamarádky.
„Chvíli jsem pracoval na zubní klinice psychiatrické léčebny a nikdy nezapomenu na pacienta jménem Terry. Terry rád nosil holčičí oblečení a na šňůrce kolem krku měl obrázky holčiček, které si vystřihoval z časopisů. Když jsem se s ním setkal poprvé, automaticky jsem vyslovil domněnku, že je to nějaký pedofil. Později jsem se od zubaře, se kterým jsem pracoval, dozvěděl, že Terry byl v dětství svědkem brutálního znásilnění a vraždy své malé sestry jejich nevlastním otcem. Svým způsobem začal přebírat identitu své malé sestry a dívky na vystřižených obrázcích považoval za své kamarádky. Cítila jsem se hrozně, že jsem udělala ukvapené závěry, zvlášť poté, co jsem ho víc poznala a viděla, jaká je to jemná a laskavá duše.“
-sweepingpines
Samá definice pekla.
„Měl pacienta s demencí, mimo jiné si to umím představit, ale já byla jen ošetřovatelka. Do historie pacientů se moc nedostanu, jen jestli umí chodit bez pomoci, nebo se sami vykakají.
Byla to velmi milá a hodná stará paní. Považovala se za mladou maminku, takže s sebou nosila panenku zabalenou v dece. Měla dokonce povolenou dětskou postýlku a každý večer ukládala své dítě vedle své postele. Pak vyprávěla o miminku, které jí rostlo v bříšku. Velmi souvisle vyprávěla o svém těhotenství a o svém dítěti. Přesvědčila mě, že žije v té sladké říši fantazie, která je nastavená na opakování.
Ale všechno to náhle skončí a začne znovu, jakmile se její dítě narodí a žádné nové dítě nebude. Trápila se asi měsíc, měla super deprese, nejedla, nonstop brečela, že se nedá utěšit, byla dost násilnická… pak to začalo nanovo, prostě se jednoho rána probudila a byla šťastná, jak jen to šlo: „Slyšela jsi tu skvělou zprávu? Budu mít další dítě!“
Jednou večer se celá zachumlala a zapomněla uložit dítě. Všimla jsem si toho a řekla jsem: ‚Můžu Susan na noc uložit,‘ a natáhla jsem se pro její dítě. Žena mě silně udeřila do krku. Upustila jsem panenku s dítětem, když jsem upadla a lapala po dechu. Pak začala ztrácet nervy, když se mě snažila dále napadat a křičela na mě, že jedu příliš rychle a ničím všechno, co má ráda.
Když se prach usadil, bylo mi sděleno, že byla kdysi těhotná a že už má roční dítě. Manžel a roční dítě měli cestou do nemocnice nehodu, oba zemřeli. Byla z toho tak rozrušená, že novorozence dala k adopci. Proto jí po termínu porodu začínají znovu bludy a ona je mezitím tak šílená. Představuji si, že nějaký zbytkový pocit viny/vzteku z její ztráty je příčinou toho, že mě praštila do krku za to, že jsem jí vzala panenku.
Když jsem tam začala pracovat, myslela jsem si, že je to jen nějaká stará zábavná blouznivka. Nikdy jsem nečekala, že bludy budou mít nějaké pozadí. Je to srdcervoucí… Demence vypadá dost děsivě, když se popisuje jako „zmatenost nebo ztráta rozumu“, ale mnohem horší se zdá, když je to „opakování nejhoršího životního zážitku znovu a znovu, dokud nezemřete“… Neustále trčet v době, která vedla k vašemu nejtraumatičtějšímu zážitku, a znovu a znovu ho prožívat… Podle mě je to definice pekla.“
-Penetrativní
Stará dáma se zadkem se mě snažila zahnat do kouta a přitom se na mě oháněla komodou.
„Ne konkrétně na psychiatrickém oddělení, ale měla v nemocnici pacienta s těžkou demencí. Dostal jsem ji z postele k noční komodě (záchod u postele) a když jsem se ji snažil dostat zpět do postele, dožadovala se, abych z ní dal ruce pryč, ustoupila o krok ode mě, strhla ze sebe župan a byla úplně nahá, popadla komodu a začala se s ní na mě pokoušet houpat, přičemž mě obviňovala z rasistických urážek na její adresu. Nakonec jsem musel zavolat vrchní sestru, která začala volat ochranku. No, asi o minutu později přiběhla ochranka do pokoje a vyprskla smíchy, když se mu zdálo, že se mě nahá stará paní snaží zahnat do kouta a přitom se po mně ohání komodou.“
-Fopom1
Znásilnil ho otec a chtěl se k němu vrátit a žít s ním v karavanu u jezera.
„Byl jsem na psychiatrickém oddělení pro mladistvé. Šestnáctiletý kluk tam byl za obtěžování své tříleté sestry. Soud mu nařídil, aby tam nějakou dobu pobýval. Zjistil jsem, že ho znásilnil jeho otec. Zeptal jsem se ho, kam půjde po propuštění (protože se nemohl vrátit do domova ke své sestře). Řekl mi, že jeho otec našel karavan a postavil ho u jezera a že tam bude bydlet, dokud neodmaturuje.
Ano, ten samý otec, který ho znásilnil.
Měl to v hlavě úplně v háji.“
-toethumbrn
Ve čtyřech letech byla svědkem brutální vraždy své matky… to, co vykřikovala, když byla aktivně psychicky nemocná, byly opravdu jedny z nejsmutnějších a nejstrašnějších věcí, jaké jsem kdy slyšel.
„Tato schizofrenní žena, jejíž psychóza měla ve skutečnosti původ v televizní postavě Dextera.“
Ve čtyřech letech byla svědkem brutální vraždy své matky a téměř týden ji nenašli. Věci, které vykřikovala, když byla aktivně psychotická, byly opravdu jedny z nejsmutnějších a nejstrašnějších, jaké jsem kdy slyšela.
V dobré dny dokázala být docela při smyslech a měla opravdovou zálibu v květinách. Jednou z věcí, které dělala nejraději, bylo, že si vzala taxíka do města, když byl veškerý personál rozptýlený přípravou oběda, koupila hromadu kytek, vzala si taxíka zpátky a odkráčela zpátky do svého apartmá s šíleným (doslova) množstvím kopretin a dalších věcí. To už jsme ji horečně hledali a najednou se objevil naštvaný taxikář, který řečnil o placení. Byla docela fantastická.“
-Aggressivecleaning
Vyprávěli nám o svém manželství s Ježíšem, o tom, jak se daří jejich 250 vnoučatům, proč nás vyhazují, a pak na sebe řvali, že nás vyhodili.
„Momentálně pracuji na psychiatrii. Upřímně řečeno, záleží na dni. Zajímavé pro mě je, jak je někdo druhý den v pohodě, ale další den náhodně vstane a začne křičet „Potřebuju svoje kočičky!“. Jeden, který byl trvale problémový, byl pacient s halucinacemi a schizofrenií. Vyprávěl nám o svém manželství s Ježíšem, o tom, jak se daří jeho 250 vnoučatům, proč nás vyhazují, a pak na sebe řval, že nás vyhodil.“
-alurkerwhomannedup
Měl pacienta, který se pokusil vyříznout si jazyk. Málem se jim to podařilo.
„Had a patient try to cut their tongue out. Málem se jim to podařilo.
Měl jsem dalšího pacienta, který v mládí prošel téměř stovkou dětských domovů.
Viděl jsem násilí a krveprolití. Viděl jsem těžké bludy. Pracoval jsem s uprchlíky. Nejvíce mi utkvěl v paměti pacient, který byl více než 60 let ženatý se svým partnerem. Manžel byl oporou během všech duševních krizí. Manžel ho po 60 letech manželství podvedl a zanechal pacienta bez domova a se zlomeným srdcem.“
–Hownowbrowncow
Totálně prázdné zírající oči, svěšená čelist s nepřetržitou nitkou dryáku valící se ze spodního rtu.
„Poškození mozku může být naprosto strašné. Zlomený člověk, který už nefunguje a nikdo neví, co s ním.“
Jeden člověk měl poškozený mozek po dětské meningitidě. Tomu chlapovi je teď asi 40-50 let, ale vypadá přesně tak, jak byste si představovali, že vypadá člověk po lobotomii. Naprosto prázdné zírající oči, čelist svěšená dolů a ze spodního rtu se mu valí souvislá nitka slin. Ruce svěšené podél těla. A jediné, co dělá, je, že chodí sem a tam po jakékoli místnosti, kde se nachází, celý den a celou noc, dokud po zhruba 4-5 dnech, kdy spí 12 hodin, neusne, neprobudí se a znovu nezačne chodit.
Nosí plenu pro dospělé, protože je zcela inkontinentní, a její výměna je mimořádně obtížná, protože nepřestane chodit, ani když se ho lidé snaží očistit. Nedokáže se sám najíst, nedokáže sám nic udělat, jediný slovní zvuk/řeč, kterou vydává, je hlasité „GU-GU-GU-GU-GU-GU-GU-GU-GU-GU“, jako když se rozbíhá vrtulový motor.
V jeho mysli není vůbec nic, vůbec nic. Je z něj jen slupka. Nikdy se neusměje, nikdy se nezamračí, nedá najevo žádnou snahu nebo touhu. Takový byl celý jeho život. Nemá žádný cíl, celý život vyžadoval nepřetržitou péči a myslím, že neexistuje jediný člověk, který s ním kdy pracoval a který by ho s radostí nevzal ven a nestřelil ho do hlavy, kdyby mohl.
Kdo je proti eutanazii, neviděl skutečné poškození mozku. Každý, kdo nedokáže pochopit, proč lékaři vzdávají pokusy o resuscitaci po určitém okamžiku, kdy došlo k nevratnému poškození mozku, neviděl skutečné poškození mozku. Kdo se rozčiluje nad tím, že lékaři ukončili život Charlieho Garda, neviděl skutečné poškození mozku. Měli by toho chlapa, kterého jsem popsal, převážet mezi nemocnicemi, aby rodinným příslušníkům ukázali, o čem lékaři mluví, když říkají, že by člověku mělo být umožněno zemřít.“
-Bestfriendwatermelon
Jí polystyrenové kelímky, plastové příbory, talíře…atd.
„Na střední škole jsem dělala družinu duševního zdraví. Musím říct, že mezi dvěma nejproblematičtějšími pacienty, se kterými jsem se během své kooperace setkala, existuje remíza. Jedním z nich byl člověk, který trpěl Korsakoffovým syndromem. tento člověk měl naprosté halucinace a byl disociován od času a místa; chvílemi si myslel, že je na bowlingu, a jindy si myslel, že si právě šel koupit boty. Museli ho přivazovat k židli, protože se někdy choval násilnicky. korsakoffovým syndromem trpí malé procento alkoholiků. Většina z nich zemře dříve, než se u nich projeví, ale asi 2 % všech alkoholiků tuto poruchu dostanou.
Druhým pacientem byl člověk s těžkým poškozením mozku, který musel být zavřený nahý v polstrované cele s přístupem k ničemu, co by mohl dát do úst, protože se neustále pokoušel cokoli sníst. Jedla polystyrenové kelímky, plastové příbory, talíře… atd.
Jednou za úplňku, a každý, kdo někdy pracoval v psychiatrickém zařízení, ví, o čem mluvím, pokud jde o úplňky, se rozhodla, že si plastovou lžičkou, kterou cestou na záchod nahmatala z tácu, vydloubne jedno oko, přestože byla připoutaná a dva ošetřovatelé PRN ji svezli na vozíku.
edit: zapomněl jsem zmínit – oční bulvu našli v jejím žaludku.“
-AtheistComic
Zohavoval si genitálie pro sexuální potěšení.
„V té době jsem byl studentem ošetřovatelství a už léta jsem zdravotní sestrou a tohle je stále zdaleka nejvíc „problémový“ pacient, se kterým jsem pracoval. Procházela jsem týdenní rotací na psychiatrickém oddělení, když mi instruktor přidělil jednoho z mála přijatých mužů (jsem muž, takže jsem často dostávala mužské pacienty). Ukázalo se, že to je dodnes, myslím, jediný psychiatrický pacient, který byl kdy přivezen do našeho zařízení. Pro sexuální potěšení se mrzačil. Samozřejmě to nebylo takové to mrzačení jako řezání rukou nebo nohou. Pro sexuální potěšení si musel mrzačit genitálie. Pikantní je, že to nebylo poprvé, co byl kvůli tomu hospitalizován. O jedno varle přišel v devadesátých letech, druhé se pokusil uříznout asi před deseti lety a tentokrát se ho pokusil odříznout celé.
Když jsem se ho ptal, proč to všechno dělá, dával mi ty nejrozumnější a nejlogičtější odpovědi. Řekl, že ví, že je to špatně, že ví, že je možná jeden z mála lidí na světě, kteří mají tento problém, a uvědomuje si, že odebrání genitálií mu brání v navazování trvalých vztahů. Řekl, že když je tak izolovaný a neexistuje pro něj jiný způsob sexuálního uspokojení, musí se mrzačit. Upřímně mi ho bylo hrozně líto, protože říkal, že s tím bojuje už od dětství. Pokud jsem mohl říct, byl stoprocentně normální, až na to mrzačení.“
-bugy67
Měl jsem klienta, který si strčil kovový zubatý konec násady od koštěte, který zlomil napůl, přímo do břicha a pak začal křičet a rýt do něj prsty.
„Pracoval jsem řadu let v pobytovém zařízení, věk 6-106 let, a viděl jsem to všechno. Většina klientů měla diagnózu autismus, takže jste viděli typické sebepoškozování a poškozování ostatních. Většina starších klientů měla lehké až středně těžké postižení, které byste dnes přijali jen jako ‚pomalé‘, ale protože tam byli tak dlouho, zařízení bylo jejich domovem a nechtěli jít jinam. (A taky je to tam moc hezké, podotýkám).
ALE… viděla jsem pěkné sračky.
Měla jsem klienta, který si strčil kovový zubatý konec násady od koštěte, který si zlomil napůl, přímo do břicha a pak začal křičet a rýpat do něj prsty.
Měla jsem dítě, možná osmileté, které by mohlo být modelem na titulní straně katalogu GAP. Mohlo to být to nejhodnější a nejtišší dítě, nebo se vás mohlo pokusit pořezat čímkoli, co bylo poblíž, a říct vám, že je tam proto, že uřízl rodině psů tlapky. Bylo to v jeho složce. A to nebylo jediné zvíře.
Jiný kluk, dokončil celý svůj program a vyrazil domů. Všichni jsme byli nadšení… další týden se vrátil, protože se ve škole svlékl do naha a hodil po spolužákovi lavicí.
Jiné dítě, možná šestileté, těžce popálil člen rodiny letlampou.
Dospívající klient spáchal sebevraždu strašlivým způsobem.
Dospělý klient vyšel ven s pálkou a rozbil spolupracovníkům nové BMW. Vlastně jsem byl nadšený, když jsem to viděl.
Možná největší problémy měli někteří zaměstnanci, spíš než klienti. Měli jste tam zaměstnance, kteří tam pracovali desítky let a skutečně jim na klientech záleželo. Pak jste měli nové zaměstnance, kteří nevydrželi déle než rok, a i když jsem nikdy neviděl nic fyzicky hrubého, rozhodně jsem musel hlásit, že se personál chová ke klientům slovně.“
-alohafrompenisland
Těžký schizofrenik, který byl obvykle tichý, protože 99 % času ho pronásledovaly obrazy mrtvých lidí, které znal, a snažil se to zvládnout.
„Chlapík zřejmě z těžce represivního venkovského prostředí, který náhodně vykřikoval zpovědi o svých pocitech a nutkáních souvisejících s pedofilií/estialitou/homosexualitou/incestem. Také říkal „Ježíš tě miluje“, kdykoli jste ho viděli, a vždycky měl u sebe Bibli.
Chlapík, který byl obvykle velmi milý, ale nezvládal stres a míval epizody, kdy běhal a mlátil čelem o dveře/okna, až měl doslova husí kůži, do které byste mohli strčit golfový míček.
Lidé tak paranoidní, že byste mohli nechat slánku na stole poblíž jejich pokoje a oni by si mysleli, že je to pokus o atentát/spiknutí, které je má porazit pomocí psychologické války.
Někdo, kdo by trávil téměř všechen čas chozením v kruhu a křičením na imaginární lidi. Jednou jsem ho slyšel křičet: „Vystřelte všechny rakety! Vyhoďte oblohu do povětří! Blow up the sky!“
Muž středního věku, který měl doslova emocionální věk 6 let a který trávil téměř veškerý čas tím, že otravoval personál, vyvolával doslova záchvaty vzteku nebo manipuloval lidmi, aby vyvolal rvačky.
Těžký schizofrenik, který byl obvykle tichý, protože 99 % času trávil tím, že ho pronásledovaly obrazy mrtvých lidí, které znal, a snažil se to zvládnout.“
Thegreencomic
Každou chvíli vstávala od počítače a začala si svlékat všechno oblečení nebo si rozmazávat rtěnku po obličeji.
„Pracovala jsem jako psycholožka v denním programu pro mladistvé ambulantní pacienty. Ve městě, kde jsem žila, byl obrovský nedostatek lůžek na psychiatrických odděleních, takže se k nám nakonec dostala spousta dětí, které ve skutečnosti patřily do ústavní péče. Pár nejpamátnějších:
Jedna dívka byla přesvědčená, že YouTube je tajný způsob, jak s ní a jen s ní může komunikovat vláda. Otevírala náhodná videa a začala s nimi konverzovat nebo se hádat, protože si myslela, že se dívá na živý videochat s vládním agentem. Křičela na ostatní děti, když je viděla sledovat videa na YouTube, protože si myslela, že je to jen pro ni. Každou chvíli vstávala od počítače a začala si sundávat všechno oblečení nebo si rozmazávat rtěnku po obličeji. Jeden z těch případů, které na papíře zní legračně, ale je naprosto niterné je sledovat.
Měli jsme dítě, které od útlého věku vyrůstalo v podstatě v řadě hotelových pokojů, protože bylo tak násilnické, že spálilo mosty s každým skupinovým domovem, ubytovnou a vhodným pěstounským domovem ve městě. Poslední kapka přišla, když mu bylo asi osm nebo devět let; z ničeho nic se pokusil svému pěstounovi vydloubnout oči, když jel dálniční rychlostí. Poté ho drželi v hotelových pokojích se střídajícími se sociálními pracovníky a pracovníky s mládeží, kteří mu poskytovali dohled 1:1. Pak už se jenom střídali. Byl zaneřáděný už předtím, ale takové dětství ho dost poznamenalo.
Měli jsme jednu dívku, která se snažila zvládnout své deprese/úzkosti a být lepším rodičem pro své dvouleté dítě. Typické věci. Byla u nás pár měsíců, když najednou z ničeho nic přišla úplně hysterická a křičela, že její dceru našli ráno zavražděnou. Vylekali jsme se a zavolali jejímu opatrovníkovi, abychom zjistili, že žádné dítě neexistuje. Nikdy nebylo. O tom dítěti mluvila celé měsíce, do nejmenších podrobností, a nás nikdy nenapadlo to nahlásit jejímu pracovníkovi, protože jsme neměli důvod pochybovat, že mluví pravdu. Druhý den přišla prázdná a mrtvá a nonšalantně nám sdělila, že její (smyšlené a nyní mrtvé) dítě srazil ráno před ní autobus. Vrátila se do nemocnice.
Měli jsme dítě s dvojnásobným problémem s fetálním alkoholem a poškozením mozku po srážce v dětství. Ztratil schopnost „slyšet“ myšlenky ve vlastní hlavě a měl naprosto nulovou kontrolu impulzů. Nemyslím tím „nedokázal si pomoct, aby nesnědl druhou sušenku“ – myslím tím nulovou. Jakékoli myšlenky mu přišly na mysl, vyšly z jeho úst v reálném čase. Když viděl něco, co si chtěl dát do pusy, tak to do ní dal. Jednou snědl všechny sponky ze sešívačky, než si personál všiml, co dělá. Vytahoval nápoje z lednice a vyléval si je na hlavu, mlátil se do obličeje sportovním náčiním a prostě si shodil kalhoty a vymočil se, kdykoli se mu zachtělo. Měl IQ v normě, jen jedinečnou formu poškození mozku. Museli jsme u něj mít neustále dva zaměstnance, jen aby netraumatizoval ostatní děti.
Myslím, že stojí za zmínku i to, že než jsem začala pracovat s pacienty s poškozeným mozkem, můj přítel jezdil na motorce. Poté, co jsem se začala vracet domů s pracovními historkami, toho nechal. Vážně, lidi, poškození mozku není žádná sranda – noste helmy, připoutejte se a proboha, nejezděte opilí.“
-xaviira
Vyhrožoval mi, že mě zabije, pokud s ním navážu oční kontakt. Říkal, že mu pomůže jeho (zesnulý) otec.
„Mladý muž s anamnézou špatně zvládnuté schizofrenie, který měl také chronickou psychózu vyvolanou pervitinem, neboli to, čemu jsem slyšel někoho říkat „metyfrenie“.
Během deseti vteřin od setkání se mnou mě (nebo kohokoli, s kým si myslel, že mluví) nazval děvkou, kundou, děvkou a courou. Vyhrožoval mi, že mě zabije, pokud s ním navážu oční kontakt. Říkal, že mu pomůže jeho (zesnulý) otec.
Způsobil si léty užívání pervitinu, navíc se špatně zvládnutou schizofrenií, tolik škody, že nebyl schopen jakékoliv smysluplné interakce s jiným člověkem. Nedokázal pochopit jediné téma nebo myšlenku déle než pár vteřin a bylo to, jako by žil v chaotickém světě, do kterého nikdo z nás neměl přístup. Dokázal se stát fyzicky agresivním bez jakéhokoli vnímaného důvodu, nebo dokázal sedět v koutě, brečet a křičet, že je hodný kluk a nic z „toho“ nepotřebuje. Ani ti nejzkušenější zaměstnanci by s ním sami do místnosti nevstoupili. Byl to soudem určený závazek, protože byl příliš nebezpečný na to, aby chodil po ulicích, a příliš daleko na to, aby se účastnil jakéhokoli rehabilitačního nebo sociálního programu. Bylo mu kolem třiceti let a je pravděpodobné, že bude v ústavech až do konce života, částečně kvůli letům špatných rozhodnutí a částečně kvůli kartám, které mu byly rozdány.
Kdysi dávno jsem četl příběh o velrybě, která žila kdesi v oceánu a která se narodila s neschopností vydávat zvuky ve frekvenci, které by rozuměla každá jiná velryba. Tato velryba prostě plavala kolem a volala na ostatní způsobem, kterému nikdo nerozuměl a na který nikdo nedokázal reagovat, sama navždy. Na tu velrybu jsem si vždycky vzpomněl, když jsem pracoval s tímto pacientem, zachovávala mi trpělivost a empatii, když se u něj projevovalo negativnější nebo agresivnější chování. Takhle vážně vypadal jeho život. Uměl mluvit, ale nic mu nedávalo smysl, slyšel vás, ale nijak smysluplně nereagoval. Dává mi naději, že i po výhrůžkách smrtí a projevech síly, jakkoli se zdálo, že je daleko, se stále našlo tolik lidí, kteří se mu snažili pomoci a najít s ním způsob komunikace. Personál psychiatrických oddělení/ústavů má špatnou pověst, ale upřímně řečeno, nevydržel by takové věci, které musí snášet za částku, kterou dostávají zaplacenou, kdyby necítil poslání tam být. A nikdo z nich to s ním nevzdal. Doufejme, že jednoho dne najdou způsob, jak ho prolomit nebo vyvést ven.“
-Eshlau 