Být polovinou hudebního dua je náročné. Tvůrčí spory se zvětšují, mírné neshody se nabalují na nepřekonatelné rozdíly a jeden z vás vždycky zapomene koupit toaletní papír. Je to pozice, ve které by se spousta hudebníků nechtěla ocitnout. Symbióza není jejich přirozeným prostředím. U dvojic, kterým se daří, jsou však výsledky často velkolepé.
Největší dua posledních 30 let sahají od jižanského smaženého hip-hopu přes indie-flecked brit rock až po francouzské duo, které se opravdu rádo obléká jako hipster C-3PO. Tohle jsou dvojice, které se v tandemu staly legendami. Dobrá dua vám dají nahlédnout do své kolektivní psychiky, ta skvělá vám nedovolí vidět švy.
1. Outkast
„The South got somethin‘ to say“ bude napsáno na epitafu Outkast, až Andre 3000 – alias 3 Stacks alias Possum Aloysius Jenkins – a Big Boi – alias Daddy Fat Sax alias Sir Lucious Left Foot – konečně odloží mikrofony. Když Dre pronesl tato slova na Source Awards v roce 1995, jih zazářil poté, co byl po většinu desetiletí ignorován díky dominanci rapu na východním a západním pobřeží. Duo ze Savannah se postaralo o to, aby lidé věděli, že se na jih od Mason-Dixonu něco děje, a podpořilo to každým svým albem, od hedvábných, rozjuchaných ATLiens po orchestrální funk Stankonia.
2. Daft Punk
Nezáleží na tom, jestli jste písničku Daft Punk poprvé slyšeli ve špinavém sklepě bratrského domu v Kansasu nebo na propocené párty ve skladišti v předjaponském Williamsburgu (nebo na CBGB, kde si všichni mysleli, že je to šílenost) – věděli jste, že prostě chcete tančit. Guy-Manuel de Homem-Christo a Thomas Bangalter přinesli tuto zvláštní značku francouzského housu – ve skutečnosti třpytivou směs eurodiskotéky a chicagského deep housu – do hlavního proudu prostřednictvím skladeb jako „One More Time“ a „Harder Better Faster Stronger“, dvou nakažlivých (a všudypřítomných) tanečních skladeb, které dodnes baví davy od bar micva po Berlín.
3. Eric B. a Rakim
Považujte Erica B. a Rakima za most mezi dvěma érami hip hopu: na jedné straně máte původní vypravěče, kteří spojili vyprávění a flow do orální historie amerického města. (Vzpomeňte si na Grandmastera Flashe, Kurtise Blowa a Sugarhill Gang.) Na druhé straně žijí textaři: Nas, Biggie, Tupac. Textaři byli posedlí silou jazyka a metafory a po celá 90. léta stlačovali texty do diamantově hustých taktů. Bez zásadních skladeb Erica B. a Rakima Paid in Full a Don’t Sweat the Technique bychom neviděli Illmatic ani Ready to Die. Produkce dua byla skromná, ale o jejich místě v hiphopovém kánonu není pochyb, zvlášť když uvážíme, že tohle Rakim uměl už v osmnácti letech.
4. White Stripes
Je zvláštní, že po letech psaní stále vrstevnatějších a složitějších skladeb je lick, pro který si Jack White bude pamatovat nejvíc, jednoduchý šestitónový riff. „Seven Nation Army“ není nejlepší skladbou dua – toto přitakání patří „300 MPH Torrential Outpour Blues“ nebo „Hello Operator“ – ale ve válečném bubnu Meg Whiteové a hlubokém dunění Jackovy kytary je drsná krása. (Ano, kupodivu je to kytara, ne basa.) Dokonce i refrén působí jako bouře ve sklenici vody ve srovnání s drsným blues, které fanoušci od této dvojice očekávají. Ale žádná jiná kapela v nedávné historii si nezaslouží místo v rockovém kánonu víc než White Stripes a žádná jiná kapela nemá lepší ústřední píseň.“
5. Na závěr ještě dodejme, že White Stripes si zaslouží místo v rockovém kánonu víc než White Stripes. The Chemical Brothers
The Chemical Brothers přinesli elektronickou hudbu na stadiony a nechali ji zazářit. Tom Rowlands a Ed Simons, jedna ze zakladatelských rodin bigbítu, této obzvláště anglické kombinace vzletného rocku a ponurého techna, s alby jako Dig Your Own Hole a funky Surrender drsně ovládli britské popové žebříčky. Jejich otisky jsou v popových žebříčcích patrné i dnes, kdy se elektronikou ovlivněný rock rychle stal pravidlem. The Chemical Brothers vrhají dvojí stín déle než kterékoli jiné duo v historii elektronické hudby, a to z dobrého důvodu.
6. UGK
Jsou chvíle, kdy můžete vliv umělců přeceňovat, ale klidně poděkujte Bun B a zesnulému Pimp C za vznik rapperů od Nappy Roots přes T.I. až po A$AP Rockyho. Kmotři tohoto sirupovitého houstonského zvuku se možná nejvíce proslavili hitem „Int’l Players Anthem“ s asistencí Outkasta, ale buďte si jisti, že jejich katalog je základem jižanského hip hopu. Desky Super Tight z roku 1994 a Ridin‘ Dirty z roku 1996 položily základy od Houstonu po Atlantu. Rappeři na něm stále staví.
7. Tegan and Sara
Jsou kapely s kultovními fanoušky a pak jsou tu Tegan and Sara. Dvojčata Quinova vytvářejí nádherně strukturovaný pop už od konce 90. let a uznání mainstreamové kritiky dosáhla albem The Con z roku 2007, na kterém se naplno projevily chřestivé, hybné rytmy Tegan a Sary. (Popové popularity však dosáhly už v roce 2004, kdy vydaly singl „Walking With a Ghost“, nakažlivou power-popovou píseň s pořádným hákem.) Jejich naléhavost však nekončí u hudby; oba se intenzivně angažují v progresivních politických záležitostech, zejména v rámci komunity LGBTQ.
8. Gang Starr
Kromě Erica B. a Rakima (č. 3 na tomto seznamu) neexistuje jiná kombinace DJe a MC, která by se mohla dotknout DJe Premiera a zesnulého Gurua. Zdálo se, že se tato dvojice v průběhu let vyvíjela v tandemu, od syrového, přímého samplování na No More Mr. Nice Guy až po hladké vrstvy jazzu a funku na Moment of Truth. Chemie mezi touto dvojicí je tak silná, že i když Primo převrátí beat a vytočí BPM, Guru je hned za ním a zrychluje svou flow.
9. The Kills
Na chvíli se centrem rock’n’rollu stala malá bohémská čtvrť v Londýně. Camden, malá čtvrť ve tvaru periskopu nedaleko centra města, poskytl živnou půdu umělcům od Libertines po Amy Winehouse a uprostřed toho všeho našla domov dvojice, která se nedávno přejmenovala na „VV“ a „Hotel“. Kills, známí spíše jako Alison Mosshartová a Jamie Hince, nabízeli pomalé, bluesové pojetí anglického indie rocku, který zněl stejně jako Sleater-Kinney a My Bloody Valentine. Zatímco římská svíce rockové scény v Camdenu možná dohořela, The Kills stále svítí světlem.
10. Beach House
Když Beach House v roce 2012 vydali album Bloom, bylo jasné, že kapela tento kapesní žánrový dream pop konečně přetavila v něco mnohem většího. Byl to pop velikosti planetária, písně se vznášely. A pak, stejně rychle jako těch deset skladeb vystoupalo do stratosféry, se Beach House vrátili zpátky k horizontu. Strohá Depression Cherry a její téměř okamžité pokračování Thank Your Lucky Stars představovaly návrat k hudebním kořenům Victorie Legrand a Alexe Scallyho a výsledkem je dvojice řídkých, neprůhledných skvostů. Schopnost dua tak obratně měnit rychlostní stupně je něčím výjimečným a my všichni jsme díky tomu lepší.