Když mi bylo dvacet, měla jsem kamaráda, který říkával, že „červené vlajky jsou růže“. Myslela tím, že v očích nové lásky je snadné červené vlajky přehlédnout. Dokonce tak snadno, že si tyto červené vlajky můžete splést s dalšími vynikajícími vlastnostmi.
To se často stává, když se na začátku vztahu vymlouváme na nového partnera. Interpretujeme si jeho chování až příliš šlechetně, i když bychom pravděpodobně měli utéct.
Když jsem si přiznal, že mám tendenci považovat červené vlajky za růže, začal jsem jasněji přemýšlet o vlastnostech, kterým se musím vyhnout. Zjistila jsem, že je mnohem snazší vytyčit si hranice dřív, než se do nich příliš vložím. Totéž může platit i pro vás.
Poznámka: Mnohé z těchto červených vlajek se mohou týkat všech lidí, ať už se jedná o muže, nebo ne. Říkám muži, protože to vychází z mých osobních zkušeností ženy, která chodí s muži, ale neznamená to, že to platí pro „všechny muže“ nebo „pouze pro muže“.
Randila jsi někdy s mužem, jehož bývalky jsou podle něj všechny hrozné? Všechny šílené. Všechny mrchy. A co hůř, obviňuje své bývalé z neúspěšných vztahů?“
To je červená vlajka.
Viděla jsem, že se to projevuje mnoha různými způsoby, ale častým rysem je, když chlap tvrdí, že ho všechny jeho předchozí milenky využívaly. Podle jeho slov je příliš hodný, příliš důvěřivý, příliš obětavý nebo prostě příliš dobrý.
Proč je to problém: Muž, který obviňuje své bývalé z problémů ve svých minulých vztazích, není upřímný ani k sobě, ani k vám. Pravděpodobně se také ze svých neúspěšných vztahů příliš nepoučí, a pokud je vůči svým bývalým vztahům obzvlášť otrávený, může to pro vás znamenat zlomené srdce.
Když lidé obviňují své bývalé, místo aby převzali odpovědnost za svou roli v neúspěšném vztahu, mají také tendenci trestat nové partnery za své zkušenosti s bývalou láskou. Omlouvají své vlastní špatné chování ve vašem vztahu tím, že jim už někdo ublížil.
Chronicky si stěžují.
Ještě jsem nepotkala člověka, který by si chronicky stěžoval a zároveň neměl za sebou hromadu zkrachovalých vztahů. Existuje spousta různých typů stěžovatelů, ale ti chroničtí mají neustále co říct, že jim někdo nebo něco dělá špatně.
Víte, jak to chodí. Život není fér. Ten člověk jim šlápl na kuří oko. Někdo jiný je urazil. Seznam by mohl pokračovat dál a dál.
Proč je to problém: Chronické stěžování často ukazuje na neschopnost převzít osobní odpovědnost alespoň v jedné velké oblasti života. Muž, který si chronicky stěžuje, obvykle nemá zájem o sebezdokonalování nebo upřímnou reflexi.
Poslouchat chronické stížnosti je vyčerpávající a ještě horší je být jedinou osobou ochotnou řešit své problémy ve vztahu.
Sokrates tvrdil, že život bez zkoumání nestojí za to žít, ale podle toho, co jsem viděl, spousta mužů vede takový život zatraceně šťastně. Doplácejí na to jejich partnerky.
Nikdy ve skutečnosti nežili sami.
Jsou formy životních zkušeností, které prostě nelze „dohnat“. Člověk, který vždy žil s rodiči, spolubydlícími nebo partnery, často nemá dostatek zkušeností, aby s vámi mohl žít. Rozhodně ne jako rovnocenný partner.
Je to otřepaný tropus už opravdu dlouho. Muži, kteří neumějí uvařit vodu nebo vyprat prádlo. Muži, kteří neumějí vést domácnost, protože to vždycky dělal někdo jiný. Zatímco v mládí se něco z toho dá očekávat, tohle je problém, který nestárne dobře.
Proč je to problém: S tímhle problémem bude určitě spojeno hodně bolestí při růstu. Není úkolem ženy učit muže, jak fungovat v reálném světě. Jakkoli si naše kultura může dělat legraci z toho, že staromládenci potřebují „ženský dotek“ nebo že muži neumějí být sami zodpovědní, v reálném životě to není roztomilé.
Ženy už tak nesou tíhu emocionální práce všude, kam přijdou. V práci, doma, na rande – žádný prostor pro nás není bezpečný. Nevím, jak vy, ale já mám jako pracující svobodná matka svých starostí dost. Nejsem ochotná učit nového partnera, jak se stát plnohodnotným členem společnosti. Tak se k nám dostávají muži, kteří jen tak proplouvají životem.
Málokdy byli svobodní.
Ten typ znáte. Tenhle chlap nikdy nezůstane dlouho svobodný. Jakmile jeden vztah skončí, už je v půli cesty do dalšího a nikdy se ani nepozastaví nad tím, že by se pokusil o svobodný život.
Muži, kteří mají neustále partnerku, se mohou zdát velmi žádoucí. Dokonce by se mohlo zdát, že to dobře vypovídá o jejich vztahových dovednostech, protože mají spoustu zkušeností, že?“
Je to však také velká červená vlajka pro spoluzávislost.
Proč je to problém: Když jsme single, dochází k velkému dospívání. Lidé, kteří přeskakují z jednoho vztahu do druhého, mohou aktivně stranit svému vlastnímu růstu.
Někteří muži vypadají tak sebejistě, když jsou ve vztahu, ale váš vztah určitě utrpí, když se ukáže, že své sebevědomí získávají od jiných lidí. Nemůžete jim dát to, co hledají, když nezvládnou být sami.
Neradi slyší slovo ne.
Pravdu řečeno, nikdo ve skutečnosti neslyší rád slovo ne. Ne ve většině scénářů. Při seznamování my ženy často bereme na muže až příliš velký ohled, když ne neberou moc dobře.
Prakticky pokaždé, když využijete svého práva říct ne, snaží se vás přimět, abyste si to rozmyslela. Může to být opravdu nenápadné. V některých případech to dokonce může vypadat hravě a naprosto neškodně.
Než se naděješ, chlap, kterého zbožňuješ, neustále naráží na tvé hranice, ale ty jsi ta, která se cítí provinile. Bohužel většina chlapů se v průběhu vztahu v přijímání ne nezlepší. Počáteční problémy s tím, že si ne necháte říct, spíše narůstají.
Proč je to problém: Záleží na tom, zda si vás partner dokáže vážit natolik, aby přijal vaše ne. Zdravé vztahy jsou založeny na důvěře, což znamená, že partner respektuje vaše hranice. Jeden odborník jde dokonce tak daleko, že tvrdí, že se můžete vyhnout zneužívajícímu vztahu tím, že budete sledovat jeho první reakci na to, když mu řeknete ne.
Jistě, někteří muži mohou být zjevně zneužívající tím, že vaši samostatnost bagatelizují, zesměšňují nebo odmítají, a jiní mohou být ve své manipulaci diskrétnější. V jádru problému je však velká smrdutá červená vlajka.
Očekávají od vás víc, než očekávají sami od sebe.
Dalo by se to nazvat nárokem, ale ne vždy je to tak zřejmé. Někteří muži rutinně přijímají více, než dávají, a když se o tom jejich partnerka pokouší mluvit, odbíhají od tématu.
Některé ženy jsou překvapené, když se ocitnou ve vztahu, kde se zdá, že jen dávají, zatímco jejich partner jen bere. Pokud se však pozorněji podívají na začátek vztahu, tyto červené vlajky tam obvykle byly celou dobu.
Proč je to problém: Tato červená vlajka poukazuje na to, jak se k vám může nakonec chovat. Chtějí, abys vztah nesla ty. Chtějí, abyste za ně odváděli práci.
Pro ně jsou vztahy především o tom, aby se neustále cítili dobře, což znamená, že nejsou ochotni s vámi tvrdě pracovat. Znamená to také, že mají nezdravý pohled na lásku, což se v budoucnu určitě špatně projeví.
Mluví o jiných ženách jako o „bláznivých“ nebo „hysterických“.
To, jak muži mluví o ženách, o nich hodně vypovídá. Protože žijeme v patriarchální společnosti, spousta chlapů, kteří si myslí, že jsou pro rovnostářské vztahy, v sobě stále nosí hluboce zakořeněnou misogynii. Zjistila jsem, že muži, kteří nemají problém mluvit o ženách negativními výrazy jako blázen nebo hysterka, jsou často mnohem větší sexisté, než si chtějí přiznat.
Skrytou misogynii je snadné přehlédnout, protože je v naší kultuře tak zakořeněná. Stěžování si na to, že ženy jsou šílené, je běžný způsob, jak se nás muži snaží umlčet.
Proč je to problém: Není úkolem ženy, aby muže vychovávala nebo mu pomáhala stát se lepším členem společnosti. Je to spíš emocionální práce, kterou ženy nepotřebují.
Nejen to, jejich skrytá misogynie se určitě projeví později ve vztahu. Pokud řeknete nebo uděláte něco, co se mu nelíbí, bude pro něj snazší vás později odepsat jako blázna nebo hysterku a pak se k vám tak chovat.
Nejsou nijak zvlášť laskaví.
To je těžký oříšek, protože žijeme také ve světě, který chlapce a muže moc neučí, jak být laskavý. Což znamená, že skutečně laskavé muže je těžké najít.
Dostatek mužů je „milých“. Nevyhýbají se tomu, aby někoho urazili. Ale také se nevymykají z cesty, aby někomu pomohli.
Proč je to problém: To je pro mě červený praporek, protože nevěřím, že muž může skutečně podporovat rovnost, dokud se také nenaučí, jak být laskavý a soucitný, aniž by se staral o svou „mužnost“.“
Chlap, který se napil kofoly patriarchátu, bude mít často problém s takovou laskavostí, která mu na oplátku nic nepřinese, ale právě na té laskavosti nejvíc záleží.
Odhalují skryté motivy, proč pomáhají druhým.
Možná chodíš s mužem, který se zdá být laskavý a soucitný… jen abys zjistila, že je to většinou jen hra, aby získal to, co chce.
Někteří muži si dávají velký pozor na to, jakou image vytvářejí, a je pro ně důležité, aby je svět viděl v určitém světle. Možná se jim líbí, že jsou vnímáni jako citovější nebo sladší chlap jen proto, že jim to u žen přináší „body“.
Proč je to problém: Největší problém tohoto typu je, že nemůžeš věřit chlapovi, který dělá správné věci, jen když z toho něco má.
Do jisté míry je mi úplně jedno, co kdo dělá ve svých nejlepších dnech. Zajímá mě, co dělá ve svých nejhorších dnech. Člověku může připadat snadné být milý, když něco chce, ale pak se chová jako blbec, jakmile ví, že z toho nic nemá.“
Myslete si, že jsem blázen… ale já bych se takovým vylomeninám raději úplně vyhnul.“
Nedají ani nepřijmou omluvu.“
Setkal jsem se s chlápky, kteří tuto vlastnost nosí na hrudi jako nějaký superhrdinský štít. Když říkají, že od nikoho nepřijímají omluvy, obvykle tím myslí, že si od nikoho nenechají srát na hlavu. Že mají vysoké nároky na kohokoli ze svého blízkého okolí.
Když říkají, že se odmítají omlouvat, často tím myslí, že nejsou pokrytci. Jako by vždy mysleli vážně to, co říkají, a říkali to, co myslí. Údajně i na sebe kladou vysoké nároky.
Proč je to problém: Bohužel chybovat je vskutku lidské. Takže když člověk odhalí tento druh filozofie, nemohu si nevšimnout neschopnosti stanovit realistická očekávání vůči sobě nebo druhým.
Mentalita „bez omluv“ může také poukazovat na neschopnost zdravě zvládat konflikty. Jednou z nejtěžších věcí na světě je přiznat, že jsme se mýlili. Autentické omluvy vyžadují spoustu zranitelnosti.
Často se tito lidé projevují jako neschopní přijmout kritiku a neschopní pokojně nesouhlasit s druhými. Z dlouhodobého hlediska je jejich odmítání omluv pouhou zástěrkou, jak se vyhnout osobnímu rozvoji.
Na první pohled mohou červené vlajky vypadat jako růže, ale nakonec jsou jen o málo víc než bolest srdce.
Některé ženy si myslí, že všichni muži jsou stejní, že už žádní dobří muži neexistují nebo že mají v lásce smůlu. Pokud se však znovu a znovu zamilováváte do „špatného muže“, možná byste se jen měla zlepšit v tom, abyste včas viděla červené vlajky.
Pravdou je, že červené vlajky nemají na růžích ustláno, ale červené vlajky také nejsou neviditelné. Pokud je dokážeš zachytit včas, můžeš sobě (i jemu) ušetřit pořádně zlomené srdce.