Špatné stereotypy o „špatných řidičích“ se pravidelně vkrádají do popkultury, vtipů a urážek. Zhoubný stereotyp „špatných asijských řidičů“ se dostal do populárních televizních pořadů, jako je Family Guy, a na webové stránky, jako je Urban Dictionary. V srpnu 2014 se podle deníku The Guardian jeden australský politik veřejně omluvil za výrok, že asijští řidiči „nerozumějí“ pravidlům silničního provozu.
Výzkumy dopravních nehod však ve skutečnosti ukazují, že u mnoha skupin, které jsou často stereotypně označovány za „špatné řidiče“ – žen, Asiatů a starších lidí – je ve skutečnosti menší pravděpodobnost, že se stanou účastníky nehody nebo poruší dopravní předpisy, než u lidí z jiných demografických skupin. Například nedávná australská dopravní studie zjistila, že u řidičů narozených v Asii je riziko nehody přibližně o polovinu nižší než u jejich vrstevníků narozených v Austrálii.
Data ukazují, že negativní stereotypy o „špatných řidičích“ jsou jednoduše nepravdivé. Kde se tedy tyto stereotypy vzaly a proč jsou stále silné?“
Nedávná studie publikovaná v časopise Psychological Science může pomoci vysvětlit, jak tyto druhy stereotypů vznikají a šíří se. Tým psychologů pod vedením Douga Martina z Laboratoře pro vnímání osob na univerzitě ve skotském Aberdeenu zkoumal, co se děje, když se sociální informace předávají v řetězci složeném z několika „generací“ jedinců.
Vědci předpokládali, že když lidé sdílejí informace, mají tendenci je rozdělit do kategorií, které jsou jednodušší, a tudíž snáze pochopitelné. Kulturní stereotypy pak mohou vznikat jako nezamýšlený, ale nevyhnutelný důsledek těchto zkratek při sdílení sociálních informací.
„Zdá se, že lidé mají četná kognitivní omezení a předsudky, které je pravděpodobně vedou k ukládání sociálních informací zjednodušeným, kategoricky strukturovaným, stereotypním způsobem,“ říká Martin. „Jak se informace předávají v řetězci jednotlivců, začínají se předvídatelným způsobem měnit:
Pro účely studie vědci vytvořili různé typy vesmírných mimozemských tvorů, které kombinovaly jedinečné soubory vlastností a osobnostních rysů. Například modří mimozemšťané čtvercového tvaru, kteří se odráželi, mohli mít tendenci být zvědaví, arogantní a vznětliví, zatímco tvor s trojúhelníkovým tvarem mohl mít tendenci být uzavřený, pořádný a vážný.
Skupiny studentů se snažily naučit 13 z 27 možných mimozemských tvorů a jejich vlastnosti. Poté byli studenti požádáni, aby určili vlastnosti všech 27 tvorů, včetně 14, které nikdy předtím neviděli. Vlastnosti, které tito účastníci vybrali, pak byly použity jako výukový materiál pro dalšího účastníka v řetězci přes sedm „generací“.
Podobně jako ve hře „Telefon“ se informace, které si lidé pamatovali o mimozemských postavách, měnily, jak putovaly řetězcem dolů.
Účastníci přeceňovali pravděpodobnost, že mimozemšťané, kteří měli společné rysy, mají také stejné osobnostní vlastnosti. V průběhu několika generací se určité rysy tak silně spojily s konkrétními vlastnostmi, že z nich bylo možné přesně odvodit informace o dříve neviděných mimozemšťanech. Na konci jednoho řetězce byli modří mimozemšťané vnímáni jako „rozumní“ a „úspěšní“, zatímco zelení mimozemšťané byli vnímáni jako „vulgární“.
Zjištění naznačují, že když se informace nadále zjednodušují a kategoricky uspořádávají, mohou se stát stereotypem.
„Tímto způsobem může kumulativní kulturní evoluce poskytnout mechanismus, který vysvětluje nejen ty aspekty stereotypů, které jsou založeny na základních skutečnostech, ale také ty, které jsou zdánlivě svévolné nebo nemají zřejmý původ,“ píše Martin a jeho kolegové.