– Křesťanský Hippo Regius & muzeum
(detail mozaiky v muzeu Cherchell)
Možná si budete chtít nejdříve prohlédnout úvodní stránku k této sekci nebo stránku o římském městě.
(nahoře) křesťanská čtvrť; (dole) část křesťanské hlavní baziliky
Milánský edikt, který v roce 313 legalizoval křesťanské náboženství, neznamenal pro jeho stoupence v severní Africe konec problémů. Společenství se rozdělilo na donatisty, podle jména místního biskupa, a na ty, kteří byli věrní oficiální hierarchii, kterou podporoval papež a císař. V mnoha městech regionu, např. v Sufetule, si obě komunity vybudovaly svá náboženská zařízení v různých čtvrtích.
(sv.) Augustin, biskup Hippo Regius, byl tvrdým odpůrcem donatistů a v roce 411 prohlásil koncil v Kartágu jejich teologické názory za kacířské. Císař Honorius výsledek koncilu podpořil a donatistické kostely a majetek byly zkonfiskovány.
V roce 1958 došel francouzský archeolog Erwan Marec, který prováděl vykopávky v letech 1947-1963, k závěru, že velkou baziliku v severní části starobylého města nechal postavit Augustin na oslavu nového smíru křesťanské obce. Nazval ji bazilikou Míru kvůli mnoha nápisům s větou Fidelis in pace (Věrní v míru). Své tvrzení opíral také o baziliku biskupa Cresconia v Cuiculu, která byla zjevně postavena pro sjednocení obou komunit.
(vlevo) Místo, kde byly v bazilice pohřbeny sarkofágy; (vpravo) baptisterium
Marecův názor zpochybnili další archeologové, kteří pro Augustinem postavenou baziliku označili jiné místo. Ta, která je zobrazena výše, je nyní datována do konce IV. století, tedy před odsouzením donatismu. V tomto i v mnoha dalších raných kostelech byl velký význam přikládán křtitelnici; svátost se dospělým udělovala ponořením během veřejného obřadu. Křtitelnice byly zdobené a kryté baldachýnem (viz křtitelnice v bazilice Vitalis v Sufetule).
Praktika pohřbívání uvnitř kostela neměla v římském užívání obdoby, ale stala se velmi oblíbenou v celém křesťanstvu (viz pohřební bazilika v Saloně v Dalmácii).
Bazilika sv. Augustina
Bazilika sv. Augustin, který se obrátil před čtyřmi lety, zde byl vysvěcen na kněze a.d. 390; zde pobýval jako kněz a biskup 35 let; zde také napsal svá „Vyznání“ a své „Boží město“. svatý Augustin byl pohřben v bazilice v Hippone. Poté, co pronásledování Vandalů vyhnalo mnoho jeho žáků do vyhnanství, dva z posledních biskupů prý odnesli jeho ostatky s sebou a uložili je v bazilice v Cagliari, kde zůstaly 223 let; poté byly přeneseny do Pavie a tam v současné době odpočívají v nádherném pomníku v katedrále. V roce 1842 byl relikviář otevřen a pravá ruka světce vyňata za účelem převozu do Kosti; do Afriky ji s velkou slavností převezla komise složená ze sedmi biskupů, dvanácti kněží a řady mnichů a jeptišek a uložila ji v tamní katedrále.
John Murray – Příručka pro cestovatele v Alžírsku a Tunisu – 1895
Jakmile vzácná relikvie dorazila do Annaby/Bone, mělo se za to, že by se pro ni měl postavit impozantní kostel. Stavba byla zahájena v roce 1881 a dokončena v roce 1900. Stavbu navrhl francouzský kněz a architekt Joseph Pougnet v neokázalém stylu.
Musée d’Hippone: sochy: (vlevo) snad říční bůh; (uprostřed) snad římský císař zobrazený jako hrdina/boh, podobně jako socha z Perge; (vpravo) bronzová trofej
V muzeu uvnitř archeologického areálu se nachází mnoho krásných soch, které zdobily Forum, lázně a soukromé domy Hippo Regius. Všechny odrážejí známé vzory a byly s největší pravděpodobností dovezeny, i když v některých případech analýza jejich mramoru naznačuje, že byly vyrobeny na místě.
Nejzajímavějším exponátem muzea je kromě mozaik bronzová trofej, která byla nalezena na Fóru a která s největší pravděpodobností oslavovala vítězství Julia Caesara nad Pompeiovými přívrženci u Tapsusu nedaleko Monastiru v Tunisku v roce 46 př. n. l.. Ti byli vedeni Metellem Scipionem, Pompeiovým tchánem, který podle tradice spáchal v Hippo Regiu sebevraždu, podobně jako to udělal jiný vůdce jeho strany Cato mladší v Utice.
Na africkém pobřeží ho zahnal protivítr a on viděl svou loď v moci nepřítele. Proklál proto jeho tělo mečem, a když se ho ptali, kde je velitel, odpověděl: „S velitelem je vše v pořádku.“
Seneca – Epistulae Morales – XXIV – překlad Richard M. Gummere
Musée d’Hippone: Mosaic of the Four Nereids from Villa du Procurateur, the residence of Q. Allius Maximus, legate of the Roman proconsul at Carthage; detail lze vidět na úvodní straně
Při prvních vykopávkách v 19. století byl identifikován dům s halou zdobenou jemnou podlahovou mozaikou, nález však nebyl dále sledován a nakonec se mělo za to, že zmizel pod novými moderními budovami nebo železniční tratí. Znovu ji objevil v roce 1958 Erwan Marec, který se postaral o to, aby se mozaika podruhé neztratila.
Musée d’Hippone: Mozaika Amorky sklízející hrozny
Tato mozaika se odchyluje od tradičního vzoru, v němž vinná réva vychází ze čtyř kantarů v rozích výjevu jako na mozaice v muzeu El-Djem. Zde se vázy nacházejí ve středech čtyř stran a jejich vinné révy tvoří jakýsi obří luk. Výjev obývá dvanáct Amorů, kteří se zabývají sklizní hroznů.
Musée d’Hippone: Mozaika Amorů sklízejících hrozny (střední část)
Kantary přijali první křesťané jako symbol života a sklizeň hroznů zůstala oblíbeným dekorativním vzorem na křesťanských stavbách, jako například v S. Costanza v Římě.
Kardinálové si zvolili mě, prostého, pokorného dělníka na vinici Páně, tak sám sebe popsal papež Benedikt XVI. při svém prvním veřejném vystoupení 19. dubna 2005.
Musée d’Hippone: Mozaiky rybolovu z vily du Front de Mer: (nahoře) rybářské aktivity; (dole) budovy Hippo Regius
Mozaiky zobrazující rybářské aktivity byly dalším oblíbeným námětem; poskytují zajímavé informace o způsobu lovu ryb; velmi často byli jako rybáři zobrazováni Amorci (jako v Leptis Magna) nebo děti (jako v Antiochii). Na této mozaice jsou místo nich realisticky zobrazeni opálení rybáři; navíc neloví v obecném moři, ale v moři Hippo Regius, jehož památky jsou zobrazeny precizně, i když izolovaně.
Musée d’Hippone: Mozaika lovu
Nejpůsobivější mozaika nalezená v Hippo Regius zobrazuje řadu loveckých scén v krajině s olivovníky a palmami. Lov je velmi zvláštní, protože jeho cílem je ulovit divoká zvířata zaživa. Tato činnost byla pro region důležitým ekonomickým zdrojem, protože zvířata byla převážena do Kartága, Říma a dalších velkých měst říše na venace v amfiteátrech. Tyto zápasy mohly probíhat mezi dvěma zvířaty nebo zvířetem a gladiátorem.
Musée d’Hippone: Mozaika lovu: scéna zobrazující techniku používanou při chytání divokých zvířat
Ústřední scéna ukazuje, jak se chytali živí lvi a levharti. Divoká zvířata byla na určeném místě přilákána nějakým dobytkem nabízeným jako návnada; poté je lovci s pochodněmi vyplašili a donutili je jít k sítím, kde byla nakonec odchycena. Velmi rozsáhlá mozaika ve Villa del Casale na Sicílii ukazuje další krok tohoto výnosného obchodu: přepravu zvířat na místo určení.
Musée d’Hippone: Mosaic of the Hunt: podrobnosti: (vlevo) odchyt divokého osla (jezdec připomíná maurské jezdce z Colonny Traiany); (vpravo) černý sluha připravující jídlo
Obrázek použitý jako pozadí této stránky ukazuje reliéf náhrobku, který zobrazuje zemědělce.
Vrátit se do města nebo se přestěhovat:
Úvodní stránka
Icosium (Alžír)
Tipasa
Lol nebo Caesarea Mauretaniae (Cherchell)
Cuicul (Djemila)
Thamugadi (Timgad)
Lambaesis
Cirta nebo Constantina
Castellum Tidditanorum (Tiddis)
Archeologické muzeum v Alžíru