Uvědomil jsem si, že ji miluju, po třech, možná čtyřech měsících našeho krásného příšerného dokonale nedokonalého zmatku.
Cestovali jsme za sebou sem a tam – chytali jsme časně ráno trysková letadla a poráželi východy slunce – jen abychom si ukradli hrstku hodin v jedné místnosti.
Toho konkrétního odpoledne jsme mlčky existovali na zadní terase, slunce se ztrácelo na obzoru a zbarvovalo svět do sytě karmínové barvy, které fotografové láskyplně říkají zlatá hodina.
Zíral jsem na ni a žárlil na vítr, který si pohrával s jejími vlasy.
Její tvář byla tak nepatrně zvednutá k nebi a oči měla přivřené. Připomínala mi lvici vyhřívající se na slunci.
Nakonec je otevřela, namířila na mě svou viridescenci, čímž mi udělala radost; jemně se na mě usmála, čímž mi udělala radost; zabořila čelo do zátylku, čímž mi udělala radost.
A někde v té chvíli mě napadlo… jak úžasně se dá žít? Být jediný pohled, úsměv, přitulení od lepšího dne.
Co je to viscerální reakce?
Viscerální reakce je téměř instinktivní, niterná vlna emocí na nějaký zážitek nebo podnět.
Jiný způsob, jak se na to dívat, je, když se naše emoce projeví v něčem fyzickém; když se naše emoce stanou něčím, co můžeme cítit na kůži, v mase, v kostech a ve střevech.
Pokud jste někdy byli zamilovaní nebo máte to štěstí, že jste zamilovaní právě teď, je velmi pravděpodobné, že příběh, o který jsem se podělil výše, ve vás vyvolal nějaké emoce…
Ale co víc, možná dokonce způsobil, že se tyto emoce proměnily v něco fyzického.
Možná jste cítili, jak se vám v krku klubou knedlíky, nebo vám srdce bušilo jako rytmické tympány v dálce…
Možná jste zjistili, že vaše ruka bezděčně sahá po telefonu, abyste svému člověku připomněli, jak moc ho máte rádi…
Tyto fyzické pocity jsou viscerální reakce. A podle mého skromného názoru je to největší výhoda, kterou spisovatel nebo marketér má.
Jak vytvořit viscerální reakci.
Pokud chcete vytvořit viscerální reakci slovy, která dáváte na papír, nebo marketingem, kterému vdechujete život, můžete udělat horší věci než se podívat do literatury.
Až se tedy budu zatraceně snažit vytvořit pro vás jakýsi návod, jak začít vyvolávat niterné reakce u vašich čtenářů a zákazníků, uvedu několik řádků, které ve mně něco vyvolaly; opravdu ve mně něco vyvolaly.
Najděte krásu v jednoduchosti.
Novelisté jsou výjimeční ve vytváření niterných reakcí svými slovy. Vezměme si například písničkáře Johnnyho Cashe. Kdysi se ho někdo zeptal, jaká je jeho definice ráje.
Jeho odpověď?
„Dnes ráno, s ní, u kávy.“
Krása této věty spočívá v její jednoduchosti. Na sdílení šálku kávy s někým, koho hluboce milujete, není nic zvlášť složitého. Můžeme to nazvat jedním z prostých životních potěšení.
Ale právě její jednoduchost ji činí relativní.
Řekněte něco relativního.
Před časem jsem měl to potěšení kurýrovat několik úderných veršů neohroženého undergroundového básníka a prozaika Charlese Bukowského.
Jeho próza mě nikdy nepřestane zatraceně bavit. Je to nesmírně vášnivý, i když špinavý spisovatel, jehož schopnost zažehnout ve čtenáři niterné reakce pramení z toho, jak neuvěřitelně relativní je.
Vezměte si například tuhle dost hnusnou větu…
„Není nic horšího, než se pořádně vysrat, pak se natáhnout a zjistit, že nádoba na toaletní papír je prázdná. I ten nejhorší člověk na světě si zaslouží utřít si zadek.“
Všichni jsme to zažili a Bukowski má pravdu… nikomu to nepřejeme.
Chcete-li ve čtenáři nebo zákazníkovi vyvolat niterné reakce, řekněte něco, s čím se může ztotožnit, a od toho… se odvíjejte popisně.
Nebojte se být popisní.
Stejně jako u většiny věcí v životě, i zde platí, že čeho je moc, toho je příliš, pokud jde o jednoduchost a vztahovost.
Příliš mnoho a vaše psaní a marketing se mohou stát nevýraznými a neoriginálními… což téměř jistě zabije jakoukoli vaši šanci na vyvolání niterné reakce.
V knize Pohyblivý svátek Hemingway zevrubně popisuje komplikovaný smutek, který lidstvo pociťuje na podzim, a naši touhu po jaru…
„Člověk čekal, že bude na podzim smutný. Část tebe umírala každý rok, když listí opadalo ze stromů a jejich větve byly holé proti větru a chladnému, zimnímu světlu. Ale věděl jsi, že vždycky přijde jaro, jako jsi věděl, že řeka po zamrznutí znovu poteče.“
Představ si, že by napsal…
„Na podzim jsem smutný, ale vždycky se těším na jaro.“
Přestože je tento pocit jednoduchý a relativní, rozhodně není niterný, že?
A někdy pomůže, když se člověk odře.
A když všechno ostatní selže, vystřelit od boku a říct něco překvapivého… a možná na hranici drsnosti.
Ačkoli byl Anthony Bourdain široce známý jako televizní moderátor, byl výjimečným spisovatelem známým svým syrovým, téměř abrazivním stylem.
Přečtěte si jeho vzpomínky na dny strávené na kulinářské škole…
„Nechávali nás cvičit se v práci s nožem na celých hovězích nohách, moji začínající spolužáci řezníci a já jsme naprosto zničili tisíce kilogramů masa; byli jsme kulinářskou verzí Mansonovy rodiny.“
Viscerální reakce nevycházejí vždy z pozitivních emocí… Bourdain vynikal v tom, že čtenáři naháněl husí kůži.
Jste na řadě vy.
Poslední zajímavost, kterou vám zanechám, je tato…
Krásným aspektem lidského bytí jsou emoce, které cítíme. Někdo by dokonce mohl tvrdit, že nejsme nic jiného než emoce, které cítíme v každém uplynulém okamžiku.
Pokud chcete, aby vaše psaní a marketing vyvolaly ve vašich čtenářích a zákaznících niterné reakce… vezměte to, co jste cítili, a přetvořte stejný pocit pro ostatní.
Někdy toho dosáhnete pomocí úderného řádku textu, jindy pomocí jediné fotografie.
Jste na řadě vy.
Od Colea Schafera.