Hrad řádu německých rytířů v Malborku (známější jako hrad Malbork) se rozkládá na ploše 51 hektarů a byl postaven rytíři řádu německých rytířů. Ti poprvé přišli do Pobaltí jako misionáři, údajně proto, aby obrátili pohany na křesťanství. Postupem času rostlo jejich bohatství a vliv, pravidelně zpochybňovali autoritu místních vládců, získávali rozsáhlá území a budovali opevněné kláštery. Hrad Malbork byl po více než 150 let mocenským sídlem řádu německých rytířů a v impozantním paláci sídlili jejich velmistři.
Místo jediné stavby je hrad Malbork komplexem tří hradů obehnaných mohutnými obrannými zdmi, které jsou propojeny branami a mosty. Vstupní brána komplexu se nachází na Dolním hradě, kde historicky sídlily konírny, zbrojnice, dílny a pivovar.
Střední hrad byl místem, kde žili a bavili se velmistři. Velký refektář je mohutný sál o rozloze 450 m2 s podlahovým vytápěním, nádherným klenutým stropem a vysokými gotickými okny. Ve velkém sále se pořádaly opulentní hostiny. V jednom ze soukromých pokojů velmistra lze obdivovat strop vymalovaný jemným motivem vinné révy.
Vysoký hrad byl především klášterním sídlem. Zajímavá je tajná věž, první svého druhu, kterou si rytíři nechali postavit a která se později opakovala i na dalších jimi budovaných hradech. Rytíři sloužili bohoslužby v kostele svaté Marie, do něhož se vchází mistrně vyřezávanými dveřmi. Má pozoruhodnou klenutou apsidu a krásné, i když blednoucí nástěnné malby zdobící stěny. Uprostřed nádvoří se nachází středověká studna, která sloužila jako zdroj vody v dobách obléhání.
Od poloviny 16. století hrad Malbork opakovaně měnil majitele. Za druhé světové války byl téměř zničen a od té doby byl pečlivě restaurován. V roce 1997 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.